Lokomotiva HG 2/3

Parní lokomotiva řady HG 2/3
	Lokomotiva č. 7
Základní údaje
Výrobce	SLM Winterthur
Výroba v letech	1890–1908
Počet vyrobených kusů	8
Provozovatel	BVZ, MGB
Období provozu	1890–1965
Hmotnost a rozměry
Prázdná hmotnost	1–6: 23 500 kg; 7–8: 24 600 kg
Hmotnost ve službě	1–6: 29 000 kg; 7–8: 30 700 kg
Adhezní hmotnost	1–6: 20 600 kg; 7–8: 22 300 kg
Délka přes nárazníky	7 724 mm
Rozchod	1 000 mm
Parametry pohonu
Uspořádání pojezdu	B1' zz n2 (n4); od r. 1913–26: h2 (h4)
Maximální povolená rychlost	adheze: 25 km/h; adh. č. 7 (od 2010): 32 km/h; ozubnice: 10 km/h; ozub. č. 7 (od 2010): 12 km/h
Přetlak páry	12,2 bar
Počet válců	adheze: 2; ozubnice: 2
Průměry válců	adheze: 320 mm; ozubnice: 360 mm
Zdvih pístů	adheze: 450 mm; ozubnice: 450 mm
Typ rozvodu	Heusinger/Belpaire
Průměr hnacích; a spřažených dvojkolí	990 mm
Průměr běhounů	600 mm
Průměr ozubeného kola	688 mm
Ozubnicový systém	Abtův dvojitý
Plocha roštu	1,26 m²
Lokomotivní brzda	Riggenbach; Hardy; parní
Vlaková brzda	Hardy
Odkazy
	multimediální obsah na Commons
	Vysvětlivky pojmů v infoboxu.; Některá data mohou pocházet z datové položky.
	Tento box: zobrazit; diskuse;

Parní lokomotivy HG 2/3 jsou stroje pro smíšený adhezní a ozubnicový provoz na tratích úzkého rozchodu bývalé BVZ Zermatt-Bahn, v současnosti Matterhorn Gotthard Bahn dráhy ve Švýcarsku. Těchto lokomotiv bylo v továrně Schweizerische Lokomotiv- und Maschinenfabrik Winterthur (SLM) vyrobeno pro BVZ celkem osm kusů, většinou však byly postupně vyřazeny ze služby. Parní lokomotiva HG 2/3 č.7 Breithorn je jedna ze dvou lokomotiv této řady, které byly zachovány až do 21. století. (Druhý stroj provozuje Dampfbahn Furka-Bergstrecke.) Společnost Matterhorn Gotthard Bahn (nástupce BVZ Zermatt-Bahn), která stroj nadále používá, nechala lokomotivu Breithorn v roce 2001 přestavět na parní lokomotivu s vytápěním na lehký topný olej ve strojírnách ve Weisslingen DLM AG (ZH) (s novým kotlem), důvodem je ochrana životního prostředí požární ochrana^[1]

Historie editovat

1890–1929 editovat

Parní lokomotivy typu HG 2/3 byly nasazeny do služby v roce 1890 při založení společnosti Visp-Zermatt-Bahn (VZ). První čtyři lokomotivy byly předány společnosti VZ v roce 1890, tehdy na ještě nedokončenou trať. Lokomotivy se osvědčily a do roku 1908 byly zakoupeny ještě čtyři kusy, lišící se pouze v detailech od první série. Lokomotivy byly chronologicky číslovány 1-8 a pojmenovány podle hor v okolí Zermattu. Vzhledem k tomu, že BVZ neměla k dispozici točny, lokomotivy byly orientovány pro jízdu z Vispu do Zermattu kotlem napřed.

Během provozu byly stroje postupně vylepšovány. V roce 1893 následkem lomu nápravy byla provedena výměna všech náprav, v roce 1894 byly instalována nová vakuová brzda, v témže roce bylo u BVZ zavedeno elektrické osvětlení vozů pomocí akumulátorů. V roce 1901 byly instalovány lapače jisker typu Langer. Největším zlepšením však byl přechod z mokré páry na přehrátou páru v letech 1913–1926, který uspořil až 18% uhlí.

1929-… editovat

Elektrifikace jednofázovou napájecí soustavou v roce 1929 umožnila ukončení provozu pěti nejstarších lokomotiv, tři z nich zůstaly ve službě jako záloha. V roce 1935 byla vyřazena lokomotiva č. 8.

Lokomotiva č. 6 byla o 6 let později předána do provozu do chemického závodu Domat/EMS, dnes EMS-Chemie. Tam byl odstraněn ozubnicový systém a lokomotiva sloužila jako posunovací. V roce 1961 byla darována od městu Chur, kde byla vystavena před školou. V roce 1988 byla předána nově vznikající nostalgické společnosti Dampfbahn Furka-Bergstrecke a po opravě u společnosti Oswald-Steam zprovozněna dne 27. srpna 1989.

Lokomotiva č. 7 byla ponechána jako záloha u VZ, resp. BVZ od roku 1962, a dlouhou dobu byla jediným strojem s nezávislou trakcí, který byl schopen provozu na ozubnicových úsecích. Lokomotiva byla hlavně používána pro odklízení sněhu pod trolejovým vedením a pracích po sesuvu půdy u Randy v roce 1991. Kromě toho si také vystavována jako historický stroj BVZ. Za tímto účelem byla lokomotiva přestavěna v roce 2001 na spalování lehkého topného oleje. Spolu se třemi historickými vozy je od té doby několikrát do roka používána k nostalgickým jízdám na trati společnosti Matterhorn Gotthard Bahn. Kromě speciálních vlaků z Brigu do Zermattu také zajišťuje vyjížďky na bývalé trati FO do Oberwaldu. V létě roku 2002 byla nasazena na trati Furka DFB spolu se sesterským strojem (lokomotivou) č. 6.

Konstrukce editovat

V konstrukci bylo použito parních strojů na mokrou páru, zvlášť pro adhezní a ozubnicový provoz. Pojezd lokomotivy je tvořen dvěma spřaženými a jedním běžným dvojkolím. Pojezd má vnější rám. Válce vně rámu slouží k pohonu dvojkolí, uvnitř rámu je umístěn další rám s ozubnicovým pohonem se dvěma ozubenými koly. Tato kola jsou poháněna vlastním dvouválcovým parním strojem. Všechny válce jsou skloněny v poměru 1:8. Na rozdíl od pozdějších lokomotiv, jako je HG 3/4 na dráze Furka-Oberalp-Bahn od roku 1914, pracovaly parní stroje s jednoduchou expanzí, což mělo za následek vyšší spotřebu páry. Vzhledem k poměrně krátké vzdálenosti mezi Vispem a Zermattem byla tato nevýhoda zanedbána. Použitý rozvod byl typu Heusinger v upravené podobě Belpaire.

Kotel byl standardní konstrukce, původně se 166 trubkami, vodorovně usazený v rámu. Na kotli byl umístěn jeden písečník a jeden parní dóm se dvěma bezpečnostními ventily typu Ramsbottom. Nádrže na vodu s objemem 2.500 litrů byly osazeny vně po obou stranách kotle a zásoba uhlí o hmotnosti 1,3 tuny na zadní části kabiny strojvedoucího. Původní lokomotivy měly čtyři nezávislé brzdové systémy. Nejdůležitější byl systém protitlakové brzdy Riggenbach použitý u obou pohonů (adhezního i ozubnicového). Vakuová brzda typu Hardy působící na hnací nápravy lokomotivy byla zároveň brzdou vlakovou. Dalším systémem byla parní brzda, používaná do roku 1902, kdy bylo působení vakuové a protitlakové brzdy označeno jako dostačující. K zajištění stojící lokomotivy sloužily tři ruční brzdy - jedna působila na hnací kola a další dvě na ozubená kola.

Přehled HG 2/3 editovat

Lokomotivy HG 2/3
pořadové číslo	pojmenování podle vrcholu	uvedení do provozu	výrobní číslo	číslo kotle	poznámka
1	Matterhorn	1890	609	1075	1929 vyřazena
2	Monte Rosa	1890	610	1076	1929 vyřazena
3	Mischabel	1890	611	1077	1929 vyřazena
4	Gornergrat	1890	612	1078	1929 vyřazena
5	St. Théodule	1893	796	1347	1929 vyřazena
6	Weisshorn	1902	1410	2197	1941 ¹)
7	Breithorn	1906	1725	2562	2001 ²)
8	Lyskamm	1908	1947	2819	1935 vyřazena