Lockheed X-7

Lockheed X-7 (přezdívaný „Flying Stove Pipe“) byl americký bezpilotní zkušební prostředek pro zkoušení náporových motorů a k testování navádění raket. X-7 byl použit jako základ pro pozdější Lockheed AQM-60 Kingfisher, který se používal k testování americké protivzdušné obrany proti jadernému raketovému útoku.

Lockheed X-7
Vypuštění X-7 z bombardéru B-29
Vypuštění X-7 z bombardéru B-29
Určení Experimentální letadlo
Výrobce Lockheed
První let 26. duben 1951
Charakter vyřazeno
Uživatel Letectvo Spojených států amerických
Varianty X-7A-1
X-7A-3
XQ-5
Další vývoj AQM-60 Kingfisher
Některá data mohou pocházet z datové položky.
The black and yellow missile sits on display overlooking desert and mountains of New Mexico
Lockheed X-7 vystavený na veřejném místě v Novém Mexiku

Počátky vývojeEditovat

Vývoj Kingfisheru byl zahájen v prosinci 1946. X-7 byl vyroben na požadavek letectva Spojených států amerických, které chtěly vyvinout bezpilotní testovací letadla s ramjetem a maximální rychlostí alespoň Mach 3 (1 980 mph; 3 187 km/h) .

Projekt X-7 byl vyvinut pod označením AMC MX-883 a v interním označení Lockheedu pod označením L-171. L-171 byl původně označen USAF jako PTV-A-1, ale v roce 1951 bylo jeho označení změněno jako X-7.[1] Navzdory tomu, že jeho první spuštění bylo neúspěšné, po dalším vývoji původního ramjetu byly následující zkušební lety úspěšné. [2] Od dubna roku 1951 do července 1960 bylo provedeno celkem 130 letů X-7.

ÚčelEditovat

X-7 položil základy pro AQM-60 Kingfisher. [1] X-7 byl testovací platformou pro několik projektů a prošel mnoha změnami konstrukce, aby se lépe přizpůsobil požadovaným vlastnostem. Kingfisher byl využit pro testování raket země-vzduch. Při testech byly použity rakety SAM-A-7/MIM-3 Nike Ajax, SAM-A-25/MIM-14 Nike Hercules a IM-99/CIM-10 Bomarc. [3] Během testování raket protivzdušné obrany překonal letoun X-7 rakety a bylo dosaženo velmi malého počtu zásahů. [2] Kvůli tlakům a požadavkům kladeným na armádu byl projekt X-7 ukončen v polovině 60. let.

Kromě zkoušek raket typu země-vzduch byl projekt X-7 také použit k testování komunikačních zařízení, testování aerodynamiky, pomocných raket, termodynamiky a padáků. [2]

 
Lockheed X-7A-1 se připravuje na nakládku a zkušební let. Bílá část je urychlovací stupeň. (V pozadí je vidět B-50)

KonstrukceEditovat

X-7 byl vyroben z oceli, na rozdíl od jeho nástupců, jako jsou A-12 a YF-12, které používaly titan. Letoun měl křídla vyrobená z nerezové oceli, na trup byla použita slitina niklu. Použití oceli bylo vynucené tím, že v té době běžně používaný hliník pro letecké konstrukce nezvládal odolávat vysokým teplotám, které vznikaly kvůli působení tření během nadzvukových letů, až v pozdějších letech se začal v konstrukcích nadzvukových letadel používat titan.

Motory vyvinuté pro X-7/AQM-60 byly zkonstruovány na let po krátkou dobu, aby se otestoval jejich návrh pro CIM-10 Bomarc. Byly přepracovány s použitím vhodnějších materiálů, tak aby mohly být použity na nadzvukovém dronu Lockheed D-21 vypouštěném z ocasní části Lockheed SR-71 Blackbird nebo zpod křídla Boeingu B-52 Stratofortress. [4]

Start a přistání X-7Editovat

 
Lockheed X-7 zabořený nosem do pouště

X-7 byl vypouštěn po dosažní rychlosti pro uvolnění ze spodní strany nosného letadla B-29 nebo B-50. [5] Po odhozu se letoun díky vlastnímu pohonu urychlil až na maximální rychlost 1600 km/h, později byl přepracován tak, aby dosahoval rychlosti Mach 4,3 (2 905,1 mph; 4 675,3 km/h). [1]

Metoda návratu raketového letadla X-7 byla poměrně jednoduchá. Poté, co proudový motor vyčerpal zásoby paliva, byl vypuštěn několikanásobný padák, který zpomalil sestup směrem k pouštnímu povrchu. [2] Jakmile dosáhl povrchu dlouhá kovová tyč na nosu letounu se zabořila do země, Tak bylo letadlo udrženo ve vzpřímené poloze, čímž se zabránilo poškození struktury X-7. V roce 1954 prošla upravená X-7 většími změnami a byla přejmenována na X-7A-3. [1] Tvar křídla byl změněn a X-7 byly přidány dva menší urychlovací stupně; jeden pod každým křídlem.

Zachovalé letounyEditovat

  • X-7 je vystaven v leteckém bezpilotním muzeu v Caddo Mills v Texasu . [6]
 
X-7A k vidění v Leteckém bezpilotním muzeu

Specifikace X-7A-1Editovat

  • Délka: 9,98 m
  • Rozpětí: 3,7 m
  • Výška: 2,1 m
  • Průměr: 510 mm
  • Hmotnost: 3600 kg
  • Rychlost: 4500 km/h (maximální rychlost: Mach 4,31(4702,1 km/h) [2]
  • Dostup: 32 000 m (106 000 stop)
  • Dolet: 210 km
  • Urychlovací stupeň : Alleghany Ballistics Lab. Raketa na tuhá paliva X202-C3; 467 kN po dobu 4 sekund.
  • Pohon: Ramjet

Specifikace X-7A-3Editovat

  • Délka: 11 m
  • Rozpětí: 3 m
  • Výška: 2,1 m
  • Průměr: 510 mm
  • Hmotnost: 3600 kg
  • Rychlost: 4500 km/h
  • Dostup: 32 000 m (106 000 stop)
  • Dolet: 210 km
  • Urychlovací stupeň: X-7A-3/XQ-5: 2x Thiokol XM45 (5KS50000) raketa na pevné palivo; 222 kN (50000 lb)
  • Pohon: Ramjet

Související článkyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lockheed X-7 na anglické Wikipedii.

  1. a b c d PARSH, Andreas. Lockheed Q-5/AQM-60 Kingfisher [online]. Designation-Systems.Net [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. (angličtina) 
  2. a b c d e The Lockheed X-7 [online]. 456th Fighter Interceptor Squadron [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. (angličtina) 
  3. Facing the Heat Barrier: A History of Hypersonics, T. A. Heppenheimer, P.65
  4. Goodall and Goodall 2002, p. 106.
  5. DRONE EXHIBITS [online]. Boeing [cit. 2017-04-10]. Dostupné online. 
  6. DRONE EXHIBITS [online]. Aviation Unmanned Vehicle Museum [cit. 2021-03-28]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat

  Obrázky, zvuky či videa k tématu Lockheed X-7 na Wikimedia Commons