Wikipedie

Literátské malířství

Literátské malířství (čínsky v českém přepisu wen-žen chua, pchin-jinem wénrénhuà, znaky zjednodušené 文人画, tradiční 文人畫) je termín určený k popisu tušové malby čínských vzdělanců a úředníků, tzv. džentry, provozované jako prostředek uměleckého sebevyjádření tvůrce snažícího se o postižení duchovní podstaty zobrazovaného. Malířství literátů začali čínští umělečtí kritici (počínaje Su Š’em) vydělovat jako samostatný směr zejména krajinomalby v 11. století, pojem wen-žen chua zavedl Tung Čchi-čchang (1555–1636).

Tung Čchi-čchang, Hory Čching-pien ve stylu Tung Jüana, 1617, Cleveland Museum of Art

Historie a charakter editovat

Pojem literátské malířství, wen-žen chua, zavedl mingský malíř a teoretik malířství Tung Čchi-čchang (1555–1636) jako označení pro neprofesionální tvorbu vzdělaných příslušníků džentry, jak úředníků, tak vzdělanců mimo státní službu, jejímž cílem bylo vyjádření postojů a názorů tvůrce.[1] Malovali tuší, pouze jemně doplněnou barvami a jejich tušová malba měla blízký vztah ke kaligrafii.

 
Su Š’, Uschlý strom a podivná skála

V užším smyslu slova termín označuje tvorbu skupiny malířů-úředníků kolem sungského umělce Su Š’a (1036–1101). Sám Su Š’ používal pojem „malířství úředníků“ (čínsky v českém přepisu š’-žen chua, pchin-jinem shìrénhuà, znaky zjednodušené 士人画, tradiční 士人畫) přičemž jako první vyzdvihl rozdíl mezi ničím neomezovanou tvorbou vzdělanců z touhy po sebevyjádření a ze záliby na straně jedné a na straně druhé profesionální „řemeslnou“ malbou členů malířské akademie a ostatních dvorských malířů (宮延畫家, kung-jen chua-ťia), svázanou oficiálními pravidly i vkusem panovníků a představitelů dvora.[1] V pojetí Su Š’a se opravdové umění nemělo omezovat na zobrazování předloh, za cíl považoval intuitivní postižení vnitřní podstaty zobrazovaného. Přitom kladl důraz na spontánnost intuitivního uchopení skutečnosti umělcem i spontánnost tvůrčího aktu.[1] Tvrdil též, že umělec by měl nejdříve hluboce prostudovat díla mistrů minulosti a na jejich základě dospět k vlastnímu originálními vyjádření svých myšlenek.[2] Teoretické koncepce Su Š’a rozvíjeli jeho stoupenci, bratr Su Če, bratranci Čchao Pu-č’ a Čchao Šuo-č’, malíři Chuang Tching-ťien, Čchen Š’-tao a Mi Fu.[1]

Tung Čchi-čchang ve svých teoretických pracích představil koncepci, podle níž se literátské malířství vydělilo už v 8. století jako tzv. „jižní škola“ v opozici proti „severní škole“ tíhnoucí k profesionální malbě líbivých děl na zakázku. Zakladatelem jižní školy byl podle něj tchangský umělec Wang Wej, malujicí své krajiny pouze tuší.[3] Za pokračovatele tradice označil tchangské mistry Čang Caoa a Ťing Chaoa, Kuan Tchunga z období pěti dynastií, sungské umělce Kuo Čung-šua, Tung Jüana, Ťü-žana, Mi Fua a Mi Jou-žena, čtyři jüanské mistry a mingské Šen Čoua a Wen Čeng-minga.[4] Za cíl umělce považoval ne zpodobení vnějšího vzhledu okolního světa, ale vystižení vnitřní, duchovní, podstaty zobrazovaného. Stejně jako Su Š’ zdůrazňoval nutnost studia mistrů minulosti a snahu o souznění s duchem jejich prací, současně však odmítal prosté kopírování jejich děl.[5]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ink wash painting na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d КРАВЦОВА, М.Е. Вэньжэнь-хуа [online]. Синология.Ру, 2009–2014 [cit. 2014-12-03]. Stať z Духовная культура Китая: энциклопедия: в 5 т. / гл. ред. М.Л. Титаренко; Ин-т Дальнего Востока. — М.: Вост. лит., 2006–. Т. 6 (дополнительный). Искусство / ред. М.Л. Титаренко и др. — 2010. — 1031 с. С. 545-548. Dostupné online. (rusky) 
  2. ↑ ZÁDRAPA, Lukáš; PEJČOCHOVÁ, Michaela. Čínské písmo. Praha: Academia, 2009. 298 s. (Orient; sv. 5). ISBN 978-80-200-1755-0. S. 223 224. [Dále jen Zádrapa, Pejčochová]. 
  3. ↑ Zádrapa, Pejčochová, s. 249.
  4. ↑ WANG, Yao-ťing. Čínské malířství. 1. vyd. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2008. 207 s. ISBN 978-80-242-2239-4. S. 184. 
  5. ↑ КРАВЦОВА, М.Е.; БЕЛОЗЁРОВА, В.Г. Дун Ци-чан [online]. Синология.Ру [cit. 2014-10-29]. Dostupné online. (rusky) 

Externí odkazy editovat

Literatura editovat

  • HEJZLAR, Josef. Čínská krajinomalba. Praha: Aventinum, 2010. 232 s. ISBN 9788071512622. 
  • WANG, Yao-ťing. Čínské malířství. 1. vyd. Praha: Euromedia Group - Knižní klub, 2008. 207 s. ISBN 978-80-242-2239-4. 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Literátské_malířství&oldid=23193378“