Otevřít hlavní menu
Na rozdíl od většiny PVC podlah, barva jde přes celé linoleum

Linoleum, lidově zkracováno na lino, je druh podlahové krytiny, vyrobené z obnovitelných materiálů, jako je ztuhlý lněný olej, borovicová kalafuna, korkový prach, dřevitá moučka a z minerálních plniv, jako je uhličitan vápenatý. Nejčastěji je položeno na jutové tkanině nebo na plátěné podložce, do materiálu se často přidávají různé pigmenty.

Často je zaměňováno za podlahovou krytinu z PVC, linoleum je však tlustší, měkčí, více připomíná gumu.

HistorieEditovat

Původně se linoleum chápalo jako korkový koberec, u kterého byly korkové části spojovány kaučukem nebo gutaperčou.

Poprvé bylo vyrobeno v roce 1844 Elijahem Gallowayem. V roce 1860 použil Frederick Walton (1834–1928) jako pojiva korku místo kaučuku lněný olej a kalafunu (borovicová pryskyřice), které se staly základem pro výrobu linolea. Namísto korku se nyní používají dřevitá moučka a jutová tkanina.

Linoleum i v dnešní době představuje 100% přírodní produkt. Je biologicky odbouratelné a nenarušuje přírodní prostředí. Od poloviny 20. století mu silně konkurují podlahoviny z polyvinylchloridu (PVC). Ty jsou sice méně hořlavé, ale na druhé straně při jejich hoření vznikají zdraví velmi nebezpečné chemické zplodiny. Navíc obsahuje zdraví škodlivé ftaláty.

PoužitíEditovat

Linoleum je pro své hygienické a nealergické vlastnosti využíváno k pokrytí podlah v prostorách, kde žijí alergici, v nemocnicích a zdravotnických zařízeních. Rozmanitost vzorů a intarzií různých barev a zrcadlových tvarů je ceněna jako vysoká řemeslná dovednost, zvyšující vzhled interiérů.

OdkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • STREBLOVÁ, Eva. Souhrnné texty z chemie. Praha: Karolinum, 2012. 236 s. ISBN 978-80-246-2242-2. 
  • FRANTA, Ivan. Polyvinylchlorid (PVC), jeho výroba a technologické zpracování. [s.l.]: SNTL, 1953. 403 s. 
  • STEINER, Ladislav. Podlahy: konstrukce, skladby, opravy. Praha: Grada, 2005. 134 s. ISBN 978-80-247-1242-0. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat