Lina Heydrichová

manželka Reinharda Heydricha

Lina Heydrichová, rozená Lina Mathilde von Osten, podruhé vdaná Manninenová, (14. června 1911, Avendorf, ostrov Fehmarn – 14. srpna 1985, Avendorf) byla manželka zastupujícího říšského protektora Čech a Moravy, generála policie, SS Obergruppenführera Reinharda Heydricha.

Lina Heydrichová
Lina a Reinhard Heydrichovi na koncertě skladeb Bruna Heydricha ve Valdštejnském paláci večer před atentátem, 26. května 1942
Lina a Reinhard Heydrichovi na koncertě skladeb Bruna Heydricha ve Valdštejnském paláci večer před atentátem, 26. května 1942
Rodné jméno Lina Mathilde von Osten
Narození 14. června 1911
Avendorf, Německé císařství
Úmrtí 14. srpna 1985 (ve věku 74 let)
Avendorf, Německo
Národnost německá
Manžel(ka) Reinhard Heydrich
Děti 4 děti:
Klaus Heydrich
Heider Heydrich
Silke Heydrichová
Marte Heydrichová
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Automobil značky Mercedes-Benz, SS-3, sloužící k potřebám rodiny Heydrichových.

Původ a mládíEditovat

Pocházela ze zchudlé šlechtické rodiny vladyků, severoněmeckých zemanů z ostrova Fehmarn na pobřeží Baltského moře. Její otec, Jürgen von Osten, se stal učitelem. Linina matka, rozená Hissová, pocházela ze zámožné rodiny rejdařů a obchodníků, usazených již celá staletí na ostrově Fehmarn. Rodiče vychovávali své děti Linu a Jürgena v duchu NSDAP a v nacismu viděli záchranu Německa. V roce 1927 ukončila vyšší dívčí školu. Chtěla jít studovat na střední školu a složit maturitu. V roce 1928 odešla do Kielu na střední pedagogickou školu. Studium však nedokončila, neboť se dne 6. prosince 1930 na plese seznámila s nadporučíkem německého vojenského námořnictva Reinhardem Heydrichem.[zdroj?]

Sňatek s Reinhardem HeydrichemEditovat

Reinharda Heydricha posléze z vojenského námořnictva propustili pro milostnou aféru s dcerou kielského rejdaře a odmítal si ji vzít.[zdroj?] Korvetní nadporučík Heydrich tvrdil, že je s Linou von Osten zasnouben. Poměr s druhou milenkou považoval za avantýru a popíral, že by byl otcem jejího dítěte. Dodnes se neví, zdali byla její narozená dcera Heydrichovým levobočkem, či nikoliv.[zdroj?]

Ještě jako jeho snoubenka i ona sama nasadila všechny páky rodinného klanu, aby Heydrichovi dopomohla k „jeho stavu odpovídajícímu zaměstnání“. Přiměla jej ke vstupu do SS.[zdroj?] Seznámila ho s Heinrichem Himmlerem, a tak se Heydrich stal 1. srpna 1931 SS-Gruppenführerem s platem 180 říšských marek měsíčně. Následně Heydrich požádal rodiče Liny o svolení k sňatku a svoji snoubenku požádal o ruku. Svolení dostal, avšak nastal zádrhel.[zdroj?]

Legenda o židovském původu manželaEditovat

Snoubenec v hodnosti důstojníka SS se musel prokázat tzv. „velkým pasem předků“, aby organizace měla naprostou jistotu, že bude plodit zcela „čisté“ rasové potomstvo. Otec novopečeného důstojníka SS, Bruno Heydrich, byl hudebníkem, hudebním skladatelem a zakladatelem konzervatoře v Halle. Při prohlídce Riemannova lexikonu velkých hudebníků bylo možno najít následující zápis: „Bruno Heydrich, vlastním jménem Süss“.[zdroj?] Lina Heydrichová doložila šlechtický původ až do roku 1750. Její „velký pas předků“ byl v pořádku, a tím měla právo se provdat za prominentního příslušníka zbraní SS. Heydrichův dědeček se jmenoval Isidor Süss. Tedy typické židovské jméno (obdoba českého „Izák Roubíček“). Nacistka, Lina von Ostenová, byla šokována. Šlo však o mystifikaci.[zdroj?]

Za Reinharda Heydricha se provdala dne 26. prosince 1931 a z tohoto manželství pocházejí čtyři děti:

Heydrich se svou milenkou na zámku v Panenských Břežanech, Josefou Huliciusovou, žádné děti neměl.

Ve službách nacismuEditovat

 
Zleva doprava přední řada: Lina Heydrichová vedle Karla Wolffa, Heinrich Himmler, novomanželé Martha Dickertová a Richard Pruchtnow, Reinhard Heydrich, 1937

Po uchopení moci nacisty v roce 1933 se stal Reinhard Heydrich šéfem státní bezpečnosti SD (Sicherheitsdienst). Začal se systematickým pronásledováním všech skutečných i domnělých odpůrců režimu. Byl bezkonkurenčním, chorobným a bezohledným antisemitou. Heydrichova kartotéka sahala od služebných až po ministry. Jeho žena Lina mu v tom aktivně pomáhala a povzbuzovala jej k ještě větším „výkonům ve prospěch říše“.[zdroj?] Ovšem Heydrichova činnost ve službách SD ho plně zaměstnávala. Doma se zdržoval zřídka. Lina Heydrichová o tom po válce prohlásila: „Za Reinharda Heydricha jsem byla vdaná deset let. Z toho sedm let nebyl doma.“[zdroj?]

Našla si tedy milence. Byl jím atraktivní SS-Grupenführer Walter Schellenberg. Manžela přinutila, aby milence akceptoval.[zdroj?] Ten tak sice učinil, ale Schellenbergova manželka nikoli. Rakouská historička Anna M. Sigmundová o tom píše:

…Lina Heydrichová se začala intenzivně zajímat o Waltera Schellenberga, uhlazeného mladého muže vybraných způsobů, který pracoval v Heydrichově úřadě a o němž se říkalo, že má velké úspěchy u žen. Utěšovala ho v jeho nešťastném manželství, často si s ním někam vyšla a začala s ním prudce flirtovat. Když se Schellenberg jednou pozdě večer vrátil ze schůzky s Linou Heydrichovou domů, čekala tam jeho žena Irena a vchrstla mu do obličeje kyselinu solnou. V roce 1941 bylo manželství rozvedeno.
— Anna Maria Sigmundová[zdroj?]

Manželkou zastupujícího říšského protektoraEditovat

 
Tzv. „horní zámek“ v Panenských Břežanech. Někdy omylem vydáván za Heydrichovo sídlo. Ve skutečnosti zde setrvával K. H. Frank.
 
Vlastivědné muzeum v hlavním městě ostrova Burgu.

Již brzy po Heydrichově nástupu do úřadu zastupujícího říšského protektora Čech a Moravy (27. září 1941) za ním Lina s dětmi přijela do Prahy. Všichni byli ubytováni v levém křídle Pražského hradu. Ačkoli se až začátkem dubna 1942 celá rodina přestěhovala do dolního zámku v Panenských Břežanech, používali manželé tamní objekt se sedmihektarovou zahradou již předtím k „rekreačním účelům“.

Po atentátu na Reinharda Heydricha dne 27. května 1942, zařídil šéf SS, Heinrich Himmler pro Linu a její děti doživotní bydlení na dolním zámku v Panenských Břežanech. V roce 1943 zemřel její nejstarší syn poté, co v zatáčce vjel na kole pod nákladní automobil. Vynaložila enormní úsilí, aby dosáhla odsouzení a popravy českého řidiče Karla Kašpara, ale soud jej osvobodil s tím, že jediným viníkem nehody byl zesnulý Klaus Heydrich. V dubnu 1945 opustila zámek v Panenských Břežanech a odjela do Německa.


Po válceEditovat

Z bývalé nacistky a manželky SS-Obergruppenführera se stal uprchlík. Protože Heydrich byl prohlášen za válečného zločince, byl mu v Německu zabaven veškerý jeho majetek. Nicméně britské úřady v roce 1947 odmítly žádost československé vlády o vydání Liny do Československa. Dokonce ji byl vrácen její dům ve Fehmarnu, kteří Britové po válce dočasně zkonfiskovali. Nejprve nedostávala žádnou podporu, ale později podala několik žalob proti státu (v letech 1950 až 1959).[1] V roce 1956 obdržela vdovský důchod ve výši 150 německých marek s odůvodněním, že její manžel padl jako nadporučík v záloze. Opakovaně žádala o penzi generálskou, přestože Heydrich coby generál SS nebyl podle německých úřadů „vojákem“, nýbrž válečným zločincem.[2]

Heydrichová se později provdala za Mauna Manninena. S ním koupila v roce 1965 ve městě Burg na ostrově Fehmarn penzion „Imbria Parva“.[zdroj?] Zde se scházeli bývalí příslušníci SS a vzpomínali na „lepší časy“.[1]

V roce 1976, ve věku 65 let, začala psát s německým politologem a historikem Wernerem Maserem své paměti, jež vyšly pod názvem Leben mit einem Kriegsverbrecher (doslova „Život s válečným zločincem“, česky vyšlo jako Můj život s Reinhardem). Na období života v Čechách si v na kameru natočeném rozhovoru zavzpomínala s nostalgií.[3] Ani na konci života neprojevovala žádnou lítost a odmítala připustit jakoukoliv manželovu vinu na nacistických zločinech. Zemřela v srpnu 1985.[1]

ReferenceEditovat

  1. a b c GERWARTH, Robert. Reinhard Heydrich, Hitlerův kat. Praha, Litomyšl: Paseka, 2012, s. 303.
  2. VÁLKA, Zbyněk: Sex a třetí říše, Votobia 2002.
  3. Heydrich - konečné řešení, 32. díl [online]. Česká televize, 2012 [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Externí odkazyEditovat