Lidová iniciativa umožňuje prostřednictvím petice, kterou musí podepsat určité množství občanů, vyvolat referendum o návrzích či změnách zákonů, změně či doplnění ústavy nebo návrhu či změně vyhlášky, nebo ve své minimální formě uložení exekutivním nebo legislativním orgánům, aby zařadily návrh na změnu jako bod k projednání na nejbližší schůzi. Jedná se o formu přímé demokracie.

Lidová iniciativa se používá ve Švýcarsku na obecní, kantonální a federální úrovni. Federální lidová iniciativa byla zavedena roku 1891 Švýcarskou federální ústavou a umožňovala změnu či doplnění ústavy. Pro vyvolání federálního hlasování je nyní potřeba 100 000 podpisů.

Lidová iniciativa je také používána ve Slovinsku. Návrh na změnu ústavy musí předložit 30 000 oprávněných voličů, pro návrh zákona (musí obsahovat název zákona, úvod, texty jednotlivých kapitol a výklad) stačí 5 000 podpisů oprávněných voličů, které je nutno získat do 60 dní od vyhlášení iniciativy.[1]

V Maďarsku je Maďarský parlament povinen se zabývat problémem předloženým lidovou iniciativou minimálně 50 000 voliči.[2]

V Rumunsku je potřeba 100 000 voličů pro lidovou zákonodárnou iniciativu, která musí vycházet alespoň ze čtvrtiny krajů ve kterých musí být registrováno 5 tisíc stoupenců návrhu zákona přičemž nelze navrhnout změnu zákona týkající se finančních záležitostí, mezinárodních otázek, amnestie a milosti.[3]

Zákonodárná iniciativa občanů je od roku 2006 [1][nedostupný zdroj] zavedena také v Kostarické republice. Parlament musí o návrhu zákona hlasovat do 2 let. Dosud bylo přijato 10 občany iniciovaných zákonů.

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Initiative na anglické Wikipedii.

  1. CABADA, Ladislav. Slovinsko: Mezi tradicionalismem a postmodernou. In: CABADA, Ladislav. Nové demokracie střední a východní Evropy: komparace politických systémů. Praha: Oeconomica, 2008. ISBN 978-80-245-1388-1. S. 246.
  2. HRDLIČKOVÁ, Blanka. Maďarsko: Pravicové reformy pod taktovkou socialistů. In: CABADA, Ladislav, a kol. Nové demokracie střední a východní Evropy: komparace politických systémů. Praha: Oeconomica, 2008. ISBN 978-80-245-1388-1. S. 77.
  3. ROSŮLEK, Přemysl. Rumunsko: Hybridní poloprezidencialismus. In: CABADA, Ladislav, a kol. Nové demokracie střední a východní Evropy: komparace politických systémů. Praha: Oeconomica, 2008. ISBN 978-80-245-1388-1. S. 206.

Související články editovat

Externí odkazy editovat