Otevřít hlavní menu

Libušín (hradiště)

kulturní památka České republiky v obci Libušín

Libušín (též hradiště U Svatého Jiří) je hradiště poblíž stejnojmenného města ve středních Čechách, pět kilometrů severozápadně od Kladna. Od roku 1967 je chráněno jako kulturní památka.[1]

Libušín (hradiště)
Kostel svatého Jiří se hřbitovem
Kostel svatého Jiří se hřbitovem
Základní informace
Výstavba konec 9. století
Zánik počátek 11. století
Poloha
Adresa Libušín, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Libušín
Libušín
Další informace
Rejstříkové číslo památky 29148/2-693 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Raně středověké hradiště se nachází jeden kilometr jihozápadně od Libušína v nadmořské výšce kolem 400 metrů (u kostelíka 402 m) v místech, kde se zalesněná rovina směrem k severovýchodu úzkou ostrožnou vkliňuje mezi hluboké rokle Svatojiřského a Libušínského potoka. Severní okraj areálu hradiště byl v průběhu 20. století narušen činností uhelného dolu Schöller.

HistorieEditovat

 
Poloha hradiště a průběh opevnění

Archeologický průzkum objevil poblíž pramene na severní straně areálu zbytky raně slovanské keramiky z 6.7. století. V to době zde stála pravděpodobně pouze neopevněná osada. Vznik přemyslovského hradiště je datován až do závěru 9. století. Svou hlavní vojenskou funkci hradiště plnilo v 10. a počátkem 11. století. Poté ztratilo vojenský význam a také správa kraje byla vykonávána z nedaleké Dřevíče. Při vykopávkách bylo objeveno několik opukových kamenů zdobených neuměle vyrytými obrázky jízdních bojovníků – pravděpodobný pozůstatek toho, jak si některý z obránců v 11. století krátil čas.

Pozdější středověká tradice (Kosmas) umísťovala právě na Libušín scénu, kdy bájná kněžna Libuše věští budoucí slávu Prahy. Šlo pouze o nepodloženou konstrukci, založenou na podobě místního názvu a existenci hradiště, které v době, kdy se měla pověst odehrát, neexistovalo.

Stavební podoba hradištěEditovat

Hradiště zaujímá plochu přes 12 ha a skládá se ze tří částí. Na východním konci je to ze všech stran opevněné vlastní jádro, zhruba oválného tvaru o rozloze 2,6 ha. Na ně směrem k jihozápadu navazuje rovněž dokola opevněné vnitřní předhradí. Ještě dále k jihozápadu, odkud bylo hradiště po rovině nejzranitelnější, završuje obranu třetí val vnějšího předhradí. Tento vnější val pouze přetínal prostor mezi oběma roklemi. Boční strany opevněny nebyly. Na severní straně areálu byl navíc opevněn i menší prostor kolem vodního pramene.

Ze stavebního hlediska představovalo obvodové opevnění vnitřního areálu zeď z nasucho kladených opukových kamenů, z vnitřní strany zesílenou několik metrů širokým hliněným násypem uzavřeným do konstrukce z dřevěných trámů. Část hradby obrácená jihozápadním směrem byla zvnějšku zesílena příkopem. Vnější val byl oproti dvěma vnitřním jednodušší. Tvořil ho hliněný násep se zdí na vrcholu. Opevnění se dnes dochovalo do výšky 2–3 m, ale původní výška bývá odhadována na 4–5 m. V prostoru vnitřního hradiště existovala ve vrcholném středověku osada zvaná Hradiště,kostelem svatého Jiří. Osídlení postupně zanikalo, ale kostelík obklopený hřbitovem přetrval.

Kostel sv.JiříEditovat

Kostel poznamenaný četnými pozdějšími přestavbami (naposledy 1883) je v jádru gotický, ale zřejmě navazuje na starší svatyni z 10. století. Pravděpodobně po roce 1277 byl přistavěn ke kostelu presbytář. V sousedství kostela stojí šestiboká dřevěná zvonice, postavená kolem roku 1500, v letech 1504 a 1536 osazená zvony. V roce 1650 byl kostel barokně přestavěn, v roce 1683 získal raně barokní oltář a v roce 1859 varhany.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2018-11-18]. Identifikátor záznamu 140504 : Výšinné opevněné sídliště – hradiště U sv. Jiří, archeologické stopy. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

LiteraturaEditovat

  • ČTVERÁK, Vladimír, a kol. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Libušín, s. 180–183. 
  • ZDENĚK, Váňa. Přemyslovský Libušín. Historie a pověst ve světle archeologického výzkumu. Praha: Academia, 1973. 

Externí odkazyEditovat