Lišaj vrbkový

druh hmyzu

Lišaj vrbkový (Deilephila elpenor) je nápadně zbarvený noční motýl z čeledi lišajovitých, blízký příbuzný lišaje kyprejového. Na území ČR byl ještě v 90. letech 20. století hojný,[1][2] od počátku 21. století jeho stavy klesají.[3]

Jak číst taxoboxLišaj vrbkový
alternativní popis obrázku chybí
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenšestinozí (Hexapoda)
Třídahmyz (Insecta)
Podtřídakřídlatí (Pterygota)
Řádmotýli (Lepidoptera)
PodřádGlossata
Čeleďlišajovití (Sphingidae)
RodDeilephila
Binomické jméno
Deilephila elpenor
Linné, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rozšíření editovat

Obývá eurosibiřskou oblast, je rozšířen po celé Evropě a v některých částech Asie.
Vyskytuje se v široké paletě biotopů od luk, pasek a okrajů vodotečí až po kulturní stepi, zahrady a parky. Široký je také vertikální areál rozšíření – od nížin až po úpatí hor (například ve slovenských Tatrách).[1]

Popis editovat

 
Sbírkový exemplář (samec)
(svrchní a spodní pohled)

Jedná se o středně velkého lišaje s dokonale aerodynamicky tvarovaným tělem. Přední křídlo dosahuje délky 25–32 mm. Základní barva obou párů křídel je svrchu i zespodu růžová, dominantní barvou je ale olivově žlutozelená, která v příčných pásech překrývá líc i rub křídel i trupu. Zhruba uprostřed lícní strany předních křídel je drobná bílá párová skvrnka. Při kořeni zadních křídel se rozkládá černá plocha, někdy zasahující i polovinu plochy křídla. Na hřbetní straně olivově zelené hrudi jsou 4 podélné růžové čáry, zadeček je seshora olivově zelený s tmavě růžovým podélným pruhem uprostřed, který se na špičce zadečku rozšiřuje. Nohy a tykadla motýlů jsou bělavé, oči jsou zelené. Samci dorůstají menších rozměrů než samičky a jejich tykadla jsou jemně hřebenitá.

V ČR žije také podobný druh, lišaj kyprejový. Od toho se lišaj vrbkový liší celistvější, méně vykrojenou plochou předních křídel a cca o polovinu větší velikostí.

Vajíčka jsou hladká, zelená, mírně oválná.

Housenky lišaje vrbkového jsou v mládí zelené, v 5. instaru mění barvu na šedohnědou s jemným černým žilkováním. Na 4. a 5. článku jsou hnědé, bíle obroubené skvrny v podobě očí. Na konci těla je krátký, černohnědý růžek. Před kuklením mohou housenky měřit 8–9 cm.[2] Svým vzezřením a pohyby v případě ohrožení mimetuje housenka malého hada.[4]

Kukla je okrově hnědá, matně lesklá. Okolo abdominálních článků má drobné trnité výrůstky.[1]

Bionomie editovat

V České republice tvoří dvě generace. První generace létá v květnu a červnu, vzácnější druhá pak v srpnu. Dospělci se přes den ukrývají v podrostu, aktivní jsou od večera až zhruba do půlnoci, vyhledávají květy vrbek, vrbovek, zimolezů a hadinců, ze kterých v letu sají nektar. V zahradách je lze zastihnout na květech plamenek.[2]

Housenky se líhnou z jednotlivě kladených vajíček a lze je zastihnout od července do září. Jejich živnými rostlinami jsou především vrbka úzkolistá, netýkavka nedůtklivá, různé druhy svízelů, ale také vinná réva. Konzumují také netýkavku žláznatou,[5] která je v ČR invazivní. Přes den zůstávají housenky skryté u paty rostlin. Kuklí se při zemi v řídkém zámotku mezi suchými zbytky vegetace.[1][2]

Přezimujícím stádiem je nevylíhnuvší se kukla první generace.[3]

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. a b c d HRABÁK, Rudolf. Kapesní atlas našich motýlů. 1. vyd. Praha: SZN ve spolupráci s SPN, 1985. 352 s. 
  2. a b c d PONEC, Jozef. Motýle. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1982. 384 s. 
  3. a b LULÁK M., KRNÁČ J. Začínáme s entomologií a chovem motýlů. 1. vyd. Karviná: Alfa Consulting, 1999. 352 s. ISBN 8023839721. 
  4. BUŠOVÁ, Helena. zoomagazin.cz [online]. 2015-04-21 [cit. 2021-08-19]. Dostupné online. 
  5. www.motyli.estranky.cz [online]. [cit. 2018-07-07]. Dostupné online. 

Externí odkazy editovat