Otevřít hlavní menu

Lhota (Chříč)

část obce Chříč v okrese Plzeň-sever

Lhota je vesnice ležící v severovýchodní části okresu Plzeň-sever, část obce Chříč. Katastrální území zaujímá rozlohu 311,76 ha. Ves je v současnosti využívána spíše rekreačně, v roce 2011 zde trvale žilo jen pět obyvatel.[1]

Lhota
Pohled vsí k východu
Pohled vsí k východu
Základní informace
Charakter sídla malá vesnice
Počet obyvatel 5 (2011)
Domů 34
Nadmořská výška 390–410 m
Lokalita
PSČ 331 41
Obec Chříč
Okres Plzeň-sever
Historická země Čechy
Katastrální území Lhota u Chříče (3,12 km²)
Zeměpisné souřadnice
Lhota
Lhota
Další údaje
Kód části obce 54569
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Roubená chalupa v čp. 5
Roubená chalupa v čp. 20

Obsah

PolohaEditovat

Ves leží 13 km východně od Kralovic, v brázdě malého potůčku tekoucího k východu na jižním úpatí kopce Hradiště. Lhota je přístupná jen po silnici ze Slatiny, odlehlost sídla na samém kraji okresu umocňuje hluboké údolí říčky Javornice.

HistorieEditovat

Je možné, že první osídlení Lhoty je spojeno s Hedčany. Písemně je Lhota poprvé zmiňována v roce 1384 a to pod názvem Lživá Lhota. Založena byla pravděpodobně vladyky ze Slatiny v polovině 14. století. Byla také nazývána Lhotkou. Původních 8 statků bylo postupně ve vlastnictví Podivy (do roku 1390), Isiáše z Rakovníka (od roku 1390), školního mistra Jana Pohana z Rakovníka (okolo 1435), Hanuše z Kolovrat na Krašově od roku 1444. Z této doby pocházejí náhodné nálezy zakuřované keramiky na lhotském katastru.

Později se Lhota stala součástí chříčského panství a roku 1529 ji od Jetřicha Bezdružického z Kolovrat na Krašově získal Václav Strojetický z Chříče. V roce 1540 přešla do majetku Oldřicha Lažanského z Bukové, od roku 1541 byly osadníci povinni robotovat na chříčském panství a osudy vsí se tak spojily. Po Oldřichovi zdědil Lhotku roku 1567 jeho syn Šebestian Lažanský z Bukové, ve vsi v té době bylo 5 osedlých: Macek Pešek, Jan Pešek, Matěj Sekot, Manča Červený a Kuba Skála.

Roku 1586 se mluvilo již jen o Lhotě a Šebestian ji prodal Janu Týřovskému z Ensidle na Hřebečníkách a Skryjích. Třicetiletou válku přečkala Lhota bez poškození a v roce 1651 v ní žilo 17 obyvatel na 5 statcích: Jiřího Vondry, Jakuba Jakoubka, Václava Daneše, Ondřeje Klecánka a Adama Hertíka.

Pro velké dluhy prodali bratři Týřovští roku 1701 chříčské panství včetně Lhoty hraběti Václavu Josefu Lažanskému za 211 tisíc zlatých a 500 zlatých klíčného. K roku 1713 bylo připomínáno 5 osedlých a 35 obyvatel. 2. března 1715 zemřel hrabě V. J. Lažanský na Chříči, panství zdědila jeho manželka Marie Gabriela Lažanská a synové Maxmilián Václav a Karel Josef. Lhotka zůstala v majetku hraběnky, která jej odkázala z poloviny Ústavu šlechtičen u sv. Andělů v Praze a z poloviny synu Maxmiliánovi a dcerám Marii Anně a Marii Josefě. V roce 1758 hraběnka Lažanská zemřela a polovina zadluženého chříčského panství připadla dle závěti Ústavu šlechtičen. V roce 1764 patřilo Ústavu již panství celé.

Do roku 1785 náležela Lhota církevně ke kolatuře v Dolanech, poté k lokálii a od roku 1858 faře na Chříči.

V 19. století zažila ves největší rozmach – v 18 usedlostech žilo téměř 230 obyvatel. Až v roce 1906 prodal Ústav panství hraběti Grabowskému za 2,2 miliónu zlatých. Do první světové války byla Lhotka postupně v majetku Gustava Fischera a Dr. Karla Černohorského. F. J. Zetek v roce 1932 o vsi napsal, že je tvořena převážně dřevěnými domy krytými slámou, a žijí v ní malorolníci a domkáři.

Ves je rodištěm vypravěčky Růženy Laitnerové, autorky povídek Hadrárčina Jůla a Lhotecké děti.

PamátkyEditovat

Ve vsi je od roku 1995 vyhlášena vesnická památková zóna. Nejvýznačnější jsou areály roubených chalup čp. 20 (přízemní roubená chalupa, roubený špýchar, kamenná sýpka s pavlačí, stodola) a čp. 5 (do svahu vestavěná přízemní roubená chalupa, roubená stodola a sýpka). V prostoru návsi stojí kaple se zvonem z minulého století.

OkolíEditovat

Lhota leží na východním okraji CHKO Křivoklátsko nad údolím říčky Javornice, sousedí s Chříčí na jihu a se Slatinou na západě. Na vrchu Hradiště 1 km severně jsou zbytky opevněného sídla Deliba, pravděpodobně hradiště z doby Hedčanů.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 249. 

LiteraturaEditovat

  • Irena Bukačová, Jiří Fák, Karel Foud: Severní Plzeňsko I; Nakladatelství Českého lesa, Domažlice 2001, ISBN 80-86125-23-8
  • Karel Rom: Představujeme obce regionu: Lhota; In: Kralovicko – kronika regionu, roč. 1 (2002/3), č. 8, s. 18

Externí odkazyEditovat