Levhart cejlonský

kočkovitá šelma

Levhart cejlonský (Panthera pardus kotiya) je poddruh levharta, který se vyskytuje pouze na Srí Lance. Jedná se o poměrně velkou subspecii s výrazným pohlavním dimorfismem. Ve svém biotopu jde o vrcholového predátora, který se živí živočichy až do velikosti mladého buvola. Ve volné přírodě žije asi 800 zvířat a poddruh je podle norem IUCN veden jako ohrožený. Hlavní hrozbou pro tuto kočkovitou šelmu je nelegální lov.

Jak číst taxoboxLevhart cejlonský
alternativní popis obrázku chybí
Samice levharta cejlonského
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Čeleďkočkovití (Felidae)
RodPanthera
Druhlevhart skvrnitý (P. pardus)
Trinomické jméno
Panthera pardus kotiya
(Deraniyagala, 1956)
Rozšíření levharta cejlonského (červeně)
Rozšíření levharta cejlonského (červeně)
Rozšíření levharta cejlonského (červeně)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis a taxonomie editovat

Levharti cejlonští jsou obvykle o něco větší než jejich příbuzní v Indii. Je u nich vyvinutý výrazný pohlavní dimorfismus co se velikosti týče. Dospělé samice váží okolo 30 kg, zatímco samci v průměru 56 kg, přičemž nejsou výjimkou i 75 kg velcí jedinci. Největší zaznamenaný kus vážil cca 90 kg (samec z Yala z roku 2003). Délka těla včetně ocasu se pohybuje od 180 do 240 cm, délka lebek od 173 do 217 mm. Řadí se tak k největším poddruhům Panthera pardus. Srst má barvu rezavě hnědou s hustě posazenými černými skvrnami.[2][3]

Levhart je v sinhálštině nazýván kotiya (či kutiya, කොටියා), což je i jeho trinomické jméno, a v tamilštině chiruththai (சிறுத்தை).[2] Častěji než kotiya se v současnosti používá výraz diviyā (දිවියා), neboť slovo kotiya značí spíš tygra. Poddruh popsal Dr. Paulus E. P. Deraniyagala v roce 1956 na základě porovnání s levhartem indickým (Panthera pardus fusca). Cejlonský má menší lebku a jinak zbarvenou srst. Vyzdvihl i rozdíl v chování – cejlonský levhart bývá méně agresivní.[4] Existenci samostatného poddruhu potvrdil v 90. letech 20. století i výzkum DNA, který nicméně zredukoval počet levhartích subspecií na 8 (1996), resp. 9 (2001), přičemž ještě v 80. letech jich bylo udáváno téměř 30.[5][6][7] K oddělení levharta cejlonského od indického došlo zhruba před 10 000 lety na konci pleistocénu.[8]

Biotop a rozšíření editovat

V dřívějších dobách byl levhart cejlonský rozšířený téměř po celém ostrově, ale postupně se jeho výskyt fragmentoval. Stopy jeho existence byly zaznamenány na zhruba 50 % plochy ostrova, nicméně ověřeno je, že dospělí jedinci schopní rozmnožování žijí na 11 000 km² čili asi na 1/6 Srí Lanky. V současnosti se jeho největší populace nachází v Yala National Park na jihovýchodě a Wilpattu National Park na severozápadě. Ačkoliv levharti preferují život v různých typech lesů, jsou schopni existovat v nezalesněné (savany) i v lidmi silně pozměněné krajině (plantáže).[9][10] Jsou natolik přizpůsobiví, že žijí i na okrajích větších sídel např. města Kandy.[8]

Populace editovat

Ačkoliv bylo provedeno několik výzkumů, odhady populace se různí. IUCN předpokládá, že celkový počet jedinců se pohybuje mezi 700–950.[9] Jiné zdroje udávají 500–900 či dokonce 200–2 000.[3] Velká část toho počtu žije v nějakým způsobem chráněných oblastech (národní parky, chráněné oblasti, rezervace atd.). Na některých územích je poměrně vysoká hustota jejich výskytu (Block I of Ruhuna, rezervace Yala udává téměř 18 kusů na 100 km²). Žádná subpopulace však není větší než 250 jedinců. Populační trend je úbytek, a to hlavně v důsledku lovu jak komerčního, tak po konfliktech s lidmi.[9]

Dalších přibližně 70 levhartů žije v zajetí po celém světě, včetně českých ZOO Brno, ZOO Jihlava a ZOO Ostrava.[3][11][12][13] Na Slovensku je chován v Zoo Bratislava.

Biologie editovat

Levhart cejlonský je samotářský lovec. Je aktivní především v noci, ale nikoliv výhradně. Na Srí Lance jde o vrcholového predátora bez přirozených nepřátel (kromě člověka). Loví především jeleny axise (Axis axis), muntžaky (Muntiacus muntjak), dikobrazy (Hystrix indica) a sambary (Cervus unicolor). K jeho další kořisti patří divoká prasata (Sus scrofa), zajíci (Lepus nigricollis), hulmani rudolící (Trachypithecus vetulus), kančilové (Moschiola meminna), makakové (Macaca sinica), veverky, ptáci a plazi. Dokáže zabít i mladé buvoly (Bulbalus). Domácí zvířata napadá velmi vzácně, v zásadě jen když nemůže najít přirozenou kořist. Např. podle nedávného průzkumu z oblastí centrální Srí Lanky nebylo v jeho kořisti zaznamenáno jediné domácí zvíře, ale oblast a vzorek byl příliš malý, než aby šlo zobecňovat. Pokud už útočí na domácí zvířata, je jeho oblíbenou kořistí pes.[8][10][9][3]

Chováním se cejlonský poddruh poněkud liší od svých bratranců z jiných míst Asie a Afriky. Není příliš plachý (zvláště samci), před člověkem prchá méně často než jiní levharti. Má se za to, že není tak teritoriální, neboli je poněkud tolerantnější k jedincům svého poddruhu.[3][12] Málokdy si tahá kořist na stromy, neboť na ostrově se nevyskytují konkurenti, kteří by mu jí mohli ukrást. Levhart cejlonský žije bez soupeření s jinými velkými kočkami cca 16 500 let, kdy jsou zaznamenány poslední fosilní stopy existence tygrů, přičemž asi před 37 000 lety zmizeli ze Srí Lanky lvi. Na ostrově nežijí ani hyeny, vlci a dhoulové, což rovněž ovlivňuje chování levhartů směrem k vyšší „sebedůvěře“. Jedinými potravními konkurenty těchto koček tak mohou být občas medvědi pyskatí a ojedinělými predátory krokodýli mořští.[3][14]

Rozmnožování může probíhat celoročně, ale častější je v období mezi dubnem a červnem. Doba březosti je 90–113 dní. Vrh tvoří nejčastěji 2 mláďata (vzácněji 3). Ty zůstávají s matkou 1,5–2 roky. Pohlavní zralosti dosahují po 2–2,5 letech. Délka života v divočině je 10–15 let, v zajetí to může být až 22.[3][11]

Hrozby editovat

Historie editovat

Podle záznamů se zdá, že levharti začali být ve větší míře zabíjeni až od doby britské okupace Srí Lanky. Byli považováni za škůdce a za jejich kůže se vyplácela odměna. Jen v letech 1872–1899 bylo usmrceno 8 873 levhartů. Toto zabíjení pokračovalo i ve 20. století, tentokrát hlavně jako „sport“. Například v Britském muzeu přírodní historie je 8 lebek levhartů, které skolil jediný lovec během osmi měsíců začátkem 20. století. Je s podivem, že i přesto si levharti podrželi vnitrodruhovou genetickou variabilitu.[8]

Současnost editovat

Největší hrozbou pro levharty je stále lov. Pytláci s částmi těl levhartů dále obchodují především v Indii. Jako mnoho jiných zvířat jsou i tyto kočky používány na přípravu „léků“ v tradiční čínské medicíně. Dalším problémem jsou občasné střety s lidmi a jejich domácími zvířaty, které mají za následek pronásledování a zabití těch levhartů, kteří si dovolili poškodit lidi a jejich majetek (často za použití pastí a otrávených návnad).[9][8] Tyto incidenty nejsou však tak časté a ani lidožroutství ostrovních levhartů není tak běžné jako v Indii: za posledních 50 let zemřely po útocích těchto koček jen dvě ženy.[15] Mimo národní parky ještě zvířata ohrožuje ničení životního prostředí a tím i ubývání přirozené kořisti. Hlavním problémem v tomto směru je úbytek lesů a fragmentace přirozeného prostředí v souvislosti s růstem lidské populace (cca 20 mil. v roce 2012).[8] Turismus má dvě strany. Sice může levharty vyrušovat hlavně v době páření, ale na druhou stranu přináší do země peníze, které pak následně mohou být využity při jejich ochraně, neboť právě tyto šelmy jsou jedním z lákavých cílů pro turisty.[3]

Ochrana editovat

Levharti jsou v současnosti chráněni podle nařízení „Flora and Fauna Ordinance of Sri Lanka“ (FFPO, 1992), kdy za zabití nebo prodej těchto koček a jejich částí hrozí velká pokuta či odnětí svobody až na 5 let.[8]

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02]
  2. a b POCOCK, Reginald I. The Fauna of British India, including Ceylon and Burma: Mammalia. Volume 1.. London: Taylor and Francis, Ltd., 1939. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-22. S. 226–231. (anglicky)  Archivováno 22. 2. 2016 na Wayback Machine.
  3. a b c d e f g h See the Real Sri Lanka: Panthera pardus kotiya, Sri Lanka Leopard subspecies. www.sightseeing-lankatours.com [online]. [cit. 2016-02-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-20. 
  4. DERANIYAGALA, P.E.P. The Ceylon leopard, a distinct subspecies. Spolia Zeylanica. 1956, roč. 28, čís. 6, s. 115–116. 
  5. MITHTHAPALA, S.;, SEIDENSTICKER, J.; O'BRIEN, S. J. Phylogeographic subspecies recognition in leopards (Panthera pardus): Molecular genetic variation. Conservation Biology. 1996, roč. 10, s. 1115–1132. Dostupné online. (anglicky) 
  6. UPHYRKINA, O., a kol. Phylogenetics, genome diversity and origin of modern leopard, Panthera pardus. Molecular Ecology. 2001, roč. 10, čís. 11, s. 2617–2633. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-28. (anglicky)  Archivováno 28. 4. 2020 na Wayback Machine.
  7. MAZÁK, Vratislav. Zvířata celého světa - 7: Velké kočky a gepardi. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1980. S. 81–84. 
  8. a b c d e f g MITHTHAPALA, S. The Ecology of Wild Cats of Sri Lanka. In: BAMBARADENIYA, Channa N. B. The Fauna of Sri Lanka: Status of Taxonomy, Research, and Conservation. Colombo, Sri Lanka: IUCN, 2006. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. S. 235–256. (anglicky) Archivováno 12. 1. 2014 na Wayback Machine.
  9. a b c d e KITTLE, A.; WATSON, A. Panthera pardus ssp. kotiya. The IUCN Red List of Threatened Species [online]. 2008 [cit. 2016]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-10-07. 
  10. a b KITTLE, A. M., a kol. Notes on the diet and habitat selection of the Sri Lankan Leopard Panthera pardus kotiya (Mammalia: Felidae) in the central highlands of Sri Lanka. Journal of Threatened Taxa. 2014, roč. 9, čís. 6, s. 6214–6221. Dostupné online. 
  11. a b ZOO Brno: Levhart cejlonský
  12. a b ZOO Jihlava: Levhart cejlonský. www.zoojihlava.cz [online]. [cit. 2016-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-24. 
  13. ZOO Ostrava: Pavilon indických zvířat a lvi
  14. KITTLE, A. Tracking the Lankan Leopard. The Sunday Times [online]. 2009-05-10 [cit. 2016]. Dostupné online. 
  15. See the Real Sri Lanka: Low risk of leopard attacks in Sri Lanka. www.sightseeing-lankatours.com [online]. [cit. 2016-02-14]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-17. 

Literatura editovat

  • DERANIYAGALA, P.E.P. The Ceylon leopard, a distinct subspecies. Spolia Zeylanica. 1956, roč. 28, čís. 6, s. 115–116. 
  • KITTLE, A. M., a kol. Notes on the diet and habitat selection of the Sri Lankan Leopard Panthera pardus kotiya (Mammalia: Felidae) in the central highlands of Sri Lanka. Journal of Threatened Taxa. 2014, roč. 9, čís. 6, s. 6214–6221. Dostupné online. 
  • MITHTHAPALA, S.;, SEIDENSTICKER, J.; O'BRIEN, S. J. Phylogeographic subspecies recognition in leopards (Panthera pardus): Molecular genetic variation. Conservation Biology. 1996, roč. 10, s. 1115–1132. Dostupné online. 
  • MITHTHAPALA, S. The Ecology of Wild Cats of Sri Lanka. In: BAMBARADENIYA, Channa N. B. The Fauna of Sri Lanka: Status of Taxonomy, Research, and Conservation. Colombo, Sri Lanka: IUCN, 2006. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. S. 235–256. (anglicky) Archivováno 12. 1. 2014 na Wayback Machine.
  • PADMALAL, U. K. G. K. Habitat Relations of Leopard (Panthera pardus kotiya) and other carnivores in and around (Buffer Zone of Yala National Park, Sri Lanka: An Approach for reducing Leopard Human Conflict, a new approach for Conservation of Leopards while bringing benefits to local people. [s.l.]: Sri Lanka Wilderness Foundation Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-02-22.  Archivováno 22. 2. 2016 na Wayback Machine.
  • POCOCK, R. I. The Fauna of British India, including Ceylon and Burma: Mammalia. Volume 1.. London: Taylor and Francis, Ltd., 1939. Dostupné online. S. 226–231. (anglicky) 

Externí odkazy editovat