Otevřít hlavní menu

Letov Š-31/131

dvouplošný stíhací letoun

Letov Š-31 s motorem Jupiter (a jeho varianta Š-131 s motorem Hornet) konstruktéra Aloise Šmolíka byl nepříliš úspěšný československý dvouplošný stíhací letoun zalétaný v roce 1929, a vyráběný v roce 1931 v celkovém počtu 20 kusů.

Letov Š-31/131
Š-131 s motorem Hornet
Š-131 s motorem Hornet
Určení stíhací letoun
Výrobce Letov Kbely
Šéfkonstruktér Ing. Alois Šmolík
První let 1929
Uživatel Československé letectvo
Výroba 1929 - 1931
Vyrobeno kusů 20
Vyvinuto z typu Letov Š-20
Další vývoj Letov Š-231
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj a výrobaEditovat

 
Š-20J
 
Prototyp Š-31.2 s přilbovitými kryty válců
 
Š-31.3 s hranatým aerodynamickým krytem motoru
 
Sériový Š-31

Na začátku vývoje Š-31 (Š jako Šmolík) byl lehký, moderní a výkonný hvězdicový motor Jupiter, který firma Letov pokusně zabudovala do draku Š-20, čímž vznikl zkušební letoun Š-20J (J jako Jupiter), předchůdce Š-31. Zabudováním silnějšího motoru se zlepšila hlavně stoupavost a jen mírně rychlost, ale drak pocházející z Š-20 trpěl vibracemi od silného motoru.

Po zkouškách bylo zřejmé, že pro nový motor bude nutné zkonstruovat i nový drak. V červnu 1929 byl zalétán první prototyp Š-31.1, a poté byly prototypy (Š-31.1Š-31.4) předány ke zkouškám do Vojenského leteckého ústavu studijního (VLÚS). Prototyp Š-31.1 osazen motorem Hornet D, později byl přeznačen na Š-131.1, a po zkouškách a závodech byl odprodán zpět Letovu, prostřednictvím Zbrojovky Brno neúspěšně nabízen v Číně a dle neověřených informací skončil jako exponát na nádvoří Zbrojovky Brno.[1] Prototyp Š-31.2 byl pro závod kolem Malé dohody a Polska osazen motorem Hornet D, pro zkoušky pokusně osazen výškovým motorem Jupiter VII (jeho výkony byly porovnávány s Š-31.3 s motorem Jupiter VI), a nakonec byl definitivně osazen motorem Jupiter VI, a byly na něm zkoušeny přilbovité aerodynamické kryty válců. Prototyp Š-31.3 byl osazen od začátku motorem Jupiter VI, a později byl vybaven hranatým aerodynamickým krytem motoru. Prototyp Š-31.4 byl osazen motorem Hornet D a později (po prodeji Š-31.1/Š-131.1 Letovu) přeznačen taky na Š-131.1. Prototypy Š-31.2, Š-31.3 a Š-31.4/Š-131.1 byly po zkouškách předány armádě k normální službě a dosloužily u LP2.

Pro armádu bylo objednáno 15 sériových letadel Š-31 a jeden Š-131.2. Sériová letadla Š-31.4 až Š-31.18 byla dodána armádě v roce 1931. V té době už byla stíhací letadla Š-31 s maximální rychlostí 254 km/h zcela nekonkurenceschopná (již vyráběná Avia Ba-33 dosahovala 315 km/h), a objednávka těchto 15 kusů letadel měla především udržet výrobu a zachovat zaměstnanost ve státní letecké továrně Letov.

Poznámka k označení letadel: Mělo by platit, že letouny s motorem Jupiter jsou Š-31, s motorem Hornet jsou Š-131, a s motorem Mercury pak Š-231. Toto pravidlo však nebylo vždy dodržováno, takže v dobových dokumentech to bývá uvedeno různě. Navíc byly některé letouny přestavěny, takže pod různým značením se může skrývat totéž letadlo s novým motorem. Vše popsal Josef Vaculík v knize Letov Š-31 a Š-131.

Poznámka k Š-31.4: Neplést si prototyp Š-31.4 s motorem Hornet, se sériovým Š-31.4 s motorem Jupiter . Prototyp Š-31.4 s motorem „Hornet“ byl přeznačen na Š-131.1 poté, co byl prototyp Š-31.1 (rovněž dříve přeznačený na Š-131.1) prodán zpět Letovu. A tak se označení Š-31.4 uvolnilo pro sériový letoun.

Poznámka k Š-31A: Zcela mimo zde uvedené prototypy vznikl v roce 1931 ještě prototyp Š-31A s motorem Mercury, který se stal základem pro vývoj typu Letov Š-231.

Technický popisEditovat

Š-31 nebo Š-131 je jednomotorový jednomístný dvouplošník celokovové konstrukce, s pevným podvozkem. Trup je tvořen nýtovanou kovovou kostrou a potažen plátnem, kapotáž přední části trupu je duralaluminiová. Motor je hvězdicový devítiválec Jupiter VI nebo Hornet D. Na prototypech byly zkoušeny různé druhy aerodynamického zakrytování motoru (hranatý kryt celého motoru, přilbovité kryty jednotlivých válců), ale sériové stroje létaly s odkrytými válci vzduchem chlazeného motoru. Vrtule je dvoulistá dřevěná nestavitelná (zkoušely se i kovové na zemi stavitelné), někdy opatřená aerodynamickým kuželem (velkým špičatým nebo zaobleným, malým plochým), později bez kuželů, protože kužely v provozu praskaly. Po zrušení kuželů byl mezi motor a vrtuli montován prstencový sběrač výfukového potrubí. Hlavní palivová nádrž je v trupu za motorem (v těžišti letadla), spádová nádrž je v horním křídle. Pilotní prostor je otevřený, opatřený větrným štítkem.

Podvozek je pevný kolový, kola drátová a potažená plátnem. Prototypy měly nedělenou osu kol, sériové stroje dělenou. Kola je možno vyměnit za lyže. Ostruha je kluzná (bez kolečka).

Křídla jsou celokovové konstrukce, potažená plátnem. Horní a spodní křídla jsou vzájemně vyztužena vzpěrami a dráty, horní křídlo je neseno na trupu trubkovou pyramidou. Křidélka jsou jen na horním křídle, vztlakové klapky letadlo nemá. Ocasní plochy jsou kovové konstrukce potažené plátnem, vodorovné ocasní plochy jsou vyztuženy vzpěrou ve tvaru V. Kormidla jsou ovládána ocelovými lany. Elektrická instalace: vybavení pro noční lety, zásuvky pro elektrické vyhřívání kulometů, vyhřívání kyslíkového přístroje, vyhřívání obleku pilota, pro napájení lampy, hasicího přístroje Kubát, kompasu a zaměřovače, vše napájeno baterií. Při používání nočního osvětlení nebo při montáži rádia bylo na pravé dolní křídlo osazeno dynamo poháněné vrtulkou.

Výzbroj tvoří dva pevné synchronizované kulomety Vickers vzor 28 ráže 7,7 mm, umístěné na bocích trupu, a střílející mezi válci motoru a okruhem vrtule. Nábojové pásy se 400 náboji pro každý kulomet jsou ve společném kulatém zásobníku nad kulomety, vystřelené nábojnice padají do samostatných schránek. Před hlavněmi kulometů jsou na bocích přední části trupu výstřelné žlábky (prototypy použité v závodech tyto výstřelné žlábky nemají, je tedy možné, že na závody nebyly ozbrojeny).

MotoryEditovat

 
Walter Jupiter VI
 
Motor Jupiter VI na Š-31
 
Ventilový mechanismus motoru Jupiter VI
 
Motor Hornet na Š-131
  • Jupiter VI je hvězdicový devítiválcový vzduchem chlazený letecký motor o obsahu 28,63 litrů , se 4 ventily v každém válci, nepřeplňovaný a bez reduktoru. Motor je konstrukce Bristol, pro neanglické země licence Gnome Rhône, a v Československu vyráběný v licenci firmou Walter. Zkušební Š-20J byl osazen motorem Jupiter IV, sériové Š-31 byly osazeny motory Jupiter VI, na prototypech byly zkoušeny i výškové motory Jupiter VII. Licenční motory od různých výrobců se v detailech lišily od originálu Bristol. Jupitery VI měly jednu centrální vzpěru, držící koník vahadel rozvodu, a kompenzující tepelnou roztažnost ventilových zdvíhacích tyček (novější Jupitery mají dvě vzpěry po obou stranách ventilových tyček). Výkres ventilového mechanismu Jupitera VI je přiložen (čelní pohled na válec je jen kresba, nikoli technický výkres, proto přesně neodpovídá řezu).

Výkon motoru Jupiter VI (dle dostupných zdrojů): nominální výkon 450 HP při 1750 ot/min, výkon při zemi limitován na 420 až 425 HP při 1750 ot/min, výkon na plné otevření plynu při zemi (pouze přechodně použitelný) 520 HP při 1750 ot/min, maximální výkon 543 HP při 1850 ot/min.

  • Hornet D je hvězdicový devítiválcový vzduchem chlazený letecký motor o obsahu 27,7 litrů, přeplňovaný mechanicky poháněným dmychadlem. Motor je konstrukce Pratt & Whitney, motory pro Š-131 byly vyrobeny v licenci u BMW. Motor Hornet byl u BMW dále vyvíjen a označen jako BMW 132.

Výkon motoru BMW Hornet (dle dostupných zdrojů): cestovní výkon 500 HP při 1900 ot/min, maximální výkon 550 HP při 1930 ot/min (platí pro motor z roku 1929, během výroby se výkon postupně zvyšoval).

ProvozEditovat

Stíhací letadla Š-31/131 létala od roku 1931 především u Leteckého pluku 2 v Olomouci, a Leteckého pluku 6 v Praze, a dále ve Vojenském leteckém učilišti (VLU). Dle seznamu Letecké nehody vojenských strojů České a Československé republiky na letadlech Š-31/131 zahynul jeden vojenský letec. Byl to por. Karel Doležal od LP2, který 11.3.1937 v Olomouci po startu ve stoupání přetáhl letoun, spadl do vývrtky a narazil do země.

Účast na závodech a zahraničních předváděníEditovat

1929: Š-31.1 s civilním označením L-BABI pilotován škpt. Josefem Kallou byl předváděn v Turecku a Řecku.

1929: Š-31.1 pilotován škpt. Josefem Kallou zvítězil v leteckém závodu zeměmi Malé dohody a Polska, Š-31.2 pilotovaný škpt. Ludvíkem Budínem měl poruchu motoru a do závodu nenastoupil.

1929: Š-31.1 s civilním označením L-BABI pilotován škpt. Bohumilem Kovandou byl předváděn v Estonsku, Lotyšsku a Finsku.

1930: Š-31.1 s civilním označením L-BABI v majetku Letova a pilotován škpt. Bohumilem Kovandou byl předváděn v Číně.

1930: Š-31.4 pilotován škpt. Bohumilem Kovandou se zúčastnil soutěže stíhacích letadel v Rumunsku, ale při havárii se poškodil podvozek.

1931: Š-131 s civilním označením OK-ALZ pilotován škpt. Josefem Kallou byl předváděn v Turecku. Není jasné, zda byl v Turecku letoun Š-131.1/Š-31.4 nebo Š-131.2, nebo dokonce Š-231. Pozn.: tutéž civilní imatrikulaci OK-ALZ nosily taky letouny Š-31A/Š-231.

VariantyEditovat

  • Š-20J (J jako Jupiter) neboli Š-20.115 – předchůdce letadla Š-31. Zástavbou hvězdicového devítiválce Jupiter IV na drak Letov Š-20 vznikl v roce 1927 prototyp Š-20J. Š-20J se sériově nevyráběl.
  • Š-31 – sériový stíhací letoun s motorem Jupiter VI.
  • Š-131 – stíhací letoun s motorem Hornet, byla vyrobena tři letadla: Š-31.1/Š-131.1, Š-31.4/Š-131.1 a Š-131.2, který se od prvních dvou napohled odlišoval zaoblenou svislou ocasní plochou.
  • Š-31A – prototyp stíhacího letounu s motorem Mercury, po dalším vývoji z něj vznikl Letov Š-231.

UživateléEditovat

Technické údajeEditovat

Letov Š-31

  • Stíhací letoun
  • Osádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 9,86 m
  • Délka: 6,59 nebo 7,15 m (zde se zdroje různí)
  • Plocha křídel: 21,8 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 830 až 915 kg (zde se zdroje různí)
  • Vzletová hmotnost: 1254 až 1274 kg (zde se zdroje různí)
  • Maximální rychlost: 240 až 254 km/h (zde se zdroje různí)
  • Stoupání do 5000m: 8 min. 28 sek. až 18 min. 16 sek. (zde se zdroje velmi různí)
  • Dolet: 320 km nebo akční radius 300km (zde se zdroje různí)
  • Dostup: 6500 až 8000 m (zde se zdroje různí)
  • Motor: 1× hvězdicový devítiválec Walter Jupiter VI (konstrukce Bristol Jupiter → licence Gnome-Rhône → licence Walter)
  • Výkon motoru: 450 HP (330 kW)
  • Výzbroj: dva pevné synchronizované kulomety Vickers ráže 7,7 mm v trupu, každý se 400 náboji

Letov Š-131

  • Stíhací letoun
  • Osádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 9,86 m
  • Délka: 7,15 m
  • Plocha křídel: 21,8 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 923 až 970 kg
  • Vzletová hmotnost: 1392 kg
  • Maximální rychlost: 267 km/h při zemi, 265 km/h v 1000m,
  • Stoupání do 5000m: 6 min. 50 sek. až 11 min. 42 sek. (zde se zdroje o měření velmi různí)
  • Dolet: 450 km
  • Dostup: 10000 až 9200 m (zde se zdroje různí)
  • Motor: 1× hvězdicový devítiválec Hornet D, licence Pratt & Whitney, vyroben u firmy BMW.
  • Výkon motoru: 500 HP (366 kW)
  • Výzbroj: dva pevné synchronizované kulomety Vickers ráže 7,7 mm v trupu, každý se 400 náboji


Letov Š-20J

  • Stíhací letoun
  • Osádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 9,7 m
  • Délka: 7,26 m
  • Plocha křídel: 18,77 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 810 kg
  • Vzletová hmotnost: 1138 až 1240 kg (zde se zdroje různí)
  • Maximální rychlost: 258 až 267,5 km/h při zemi (zde se zdroje různí)
  • Stoupání do 5000m: 9 min. 20 sek. nebo 10 min. 50 sek. (zde se zdroje různí)
  • Dolet: 500 km
  • Dostup: 8700 až 9200 m (zde se zdroje různí)
  • Motor: 1× hvězdicový devítiválec Walter Jupiter IV (konstrukce Bristol Jupiter → licence Gnome-Rhône → licence Walter)
  • Výkon motoru Jupiter IV: 420 HP (316 kW); u Š-20J bývá udáváno 480 HP, ale tolik neměl ani Jupiter VI
  • Výzbroj: dva pevné synchronizované kulomety Vickers ráže 7,7 mm nad motorem, každý se 400 náboji

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Dodán jako náhrada za havarovaný Š-231 ze španělské objednávky.[2]

ReferenceEditovat

  1. VÁCLAVÍK, Josef. Š-31: Letov Š-31 a Š-131. Nevojice: Jakab, 2017. ISBN 978-80-87350-53-9. S. 21. 
  2. VÁCLAVÍK, Josef. Letov Š-231 (dokončení). Historie a plastikové modelářství. Červen 2007, roč. XVII, čís. 6, s. 2-16. ISSN 1210-1427. 

LiteraturaEditovat

  • Josef Václavík Š-31 - Letov Š-31 a Š-131
  • Václav Němeček, Československá letadla, vyd. 1., Naše vojsko, Praha, 1958
  • Alois Pavlůsek, Československé stíhací letouny, vydáno 2018
  • časopis Letectví a kosmonautika, rok 1984, čísla 5 - 10 (Naše letecké motory)

Externí odkazyEditovat