Otevřít hlavní menu

Lestek (nebo také Lestko, Leszek) (narozen 870/880, zemřel 930/940) – druhý kníže západních Polanů (polsky Polanie) z dynastie Piastovců. Byl připomínán Gallem Anonymem v kronice Cronicae et gesta ducum sive principum Polonorum, nebo také Gesta principum Polonorum.[1] Syn Siemovíta a otec Siemomysła.

Lestek
Portrét Lestka (mědiryt, přelom 17. a 18. století). Ze sbírky Rakouské národní knihovny.
Portrét Lestka (mědiryt, přelom 17. a 18. století). Ze sbírky Rakouské národní knihovny.
Narození okolo 870880
Úmrtí 930940
Předchůdce Siemovít
Následovník Siemomysł
Děti Siemomysł
Rodiče Siemovít
Funkce polský král
Některá data mohou pocházet z datové položky.

JménoEditovat

Geneze jména není známá. Předpokládá se, že slovo má původ v polském slově Lest, či Chytrost (polsky lście, tedy chytrość). Připouští se, že by mohlo jít o zdrobnělinu neznámého slovanského jména Lstimír (polsky Lścimir), nebo Lstislav (polsky Lścisław).

Původně mohlo být psáno, vyslovováno jako Lścik. Jméno se objevovalo v mnoha variantách, z které časem byla přijata forma Leszek.

Uznanými formami tohoto jména jsou jména, které končí na -ek, tedy Lestek, Leszek. Nespisovná verze Lestko byla přijata v starší historické literatuře pod vlivem autority Osvalda Balzera (polsky Oswald Balzer), který toto jméno propagoval ve svém vydání Genealogie Piastovců (polsky Genealogia Piastów).

Obecně je přijato, že formy jména, které končí na -ko, jsou formy přejaté z latiny.

Lestek v díle Galluse AnonymuseEditovat

Lestek měl být synem a nástupcem Siemovíta. Otcem a předchůdcem Siemomysła. Gallus Anonymus uvádí: "Po jeho, tedy Siemovítově. smrti, nastoupil na jeho místo jeho syn Lestek, který se svými rytířskými činy rovnal svému otci vystupováním a odvahou. Po smrti Lestka nastoupil jeho syn Siemomysł."[2]

Lestek a Litzke, LicikaviciEditovat

Připouští se, že od jeho jména vznikly termíny jako např. Lestkové (polsky Lestkowie) a Lestkovice (polsky Lestkowice), takto byli v dobách vlády Měška I. nazývání Polané.

Kronika psána Widukindem z Corvey obsahuje zápisy o tom, že poddanými Měška I. byli Licikavikovci (polsky Licikaviki). Význam tohoto termínu je sporný. Jedna z hypotéz zakládá, že může jít o odvozeninu od jména Lestka (Licikaviki → Lscikoviki → Lścikowicy tedy Lestkowice).

V díle byzantského císaře Konstantina VII. Porfyrogennetose De administrando imperio z roku 948, byla zmínka o lidu, který byl nazýván jako Litzke.

HistoričnostEditovat

Původně nikdo z odborné veřejnosti nepochyboval o historické existenci Piastovců z doby před Měškem I. (polsky Mieszko). Teprve v druhé polovině 19. století byla potvrzována jejich existence.

Bouřlivou diskuzi vyvolalo dílo Henryka Łowmiańskiego Dynastia Piastów we wczesnym średniowieczu, v kterém obhájil věrohodnost zápisů Galluse Anonymuse a tím i jejich historickou existenci, stejně jako potvrzení třech předchůdců Měška I.. Tento pohled byl zachován v polské historické literatuře dodnes.

VládaEditovat

Nedochovaly se žádné písemné záznamy k období vlády Lestka. Historiky je přijímáno, že se narodil okolo let 870880, vlády se ujal v období 900910. Většina literatury uvádí, že zemřel v letech 930940. Henryk Łowmiański přesunul datum smrti až k roku 950. V době jeho vlády nebyly zaznamenány žádné historicky významnější události.

Obecně mu byla připisována tzv. Piastovská revoluce (polsky rewolucja piastowska), tedy válečně-ekonomická koncentrace moci v rukou knížete a tvorbu prvních silně opevněných hradišť, sídel. Jedno z prvních bylo v Hřibově (polsky Grzybowo, GPS 52.362128, 17.648978), vniklo mezi lety 915922.

Manželství a potomciEditovat

K manželkám a potomkům nejsou známy žádné relevantní informace. Stanislav Zakřevský (polsky Stanisław Zakrzewski) se domnívá, že Lestek mohl být ženatý s některou z dcer Svatopluka Velkomoravského.[3].

Pozdější záznam kronikáře z 14. století zase uváděl sňatek se saskou kněžnou a s ní měl syna Evrakera (polsky Ewraker), který byl pozdějším biskupem v Lutychu (Leodium).

Podle rodové legendy rodu Soběských (polsky Sobiescy herbu Janina), Lestkova dcera Metoda (polsky Metodia) se měla provdat za jistého Soběslava (polsky Sobiesław, Sobiesz), vnuka Soběslava I. knížete Dalena (polsky Dalen)[4].

Jediný potomek Lestka byl Siemomysł.

Genealogický stromEditovat

Piast
narozen ?
zemřel 870
Řepicha
narozena ?
zemřela ?
NN
narozen ?
zemřel ?
NN
narozena ?
zemřela ?
         
     
  Siemovít
narozen asi 870
zemřel asi 900
NN
narozena ?
zemřela ?
     
   

NN
narozena ?
zemřela ?
OO   ?
Lestek
(narozen 870-880, zemřel ok. 930–940)
                   
                   
   
Siemomysł
narozen 9./10. století
zemřel po 950

UpomínkaEditovat

Lestka připomíná renesanční plastika, která je umístěna na portále vjezdové brány do zámku Slezských Piastovců v Břehu (polsky Zamek Piastów Śląskich, Brzeg), dnes je zde Muzeum Slezských Piastovců[5].

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Česky vyšlo v 2009, v nakladatelství Argo jako Kronika a činy polských knížat a vládců.
  2. Gallus Anonymus, Kronika Polska, překlad Roman Grodecki, s. 15
  3. Stanisław Zakrzewski připouštěl, že Svatopluk Měšek (polsky Świętopełk Mieszkowic, 979/985 - 922) mohl získat jméno po svém pradědovi. Svatoplukovi Velkomoravském. - Stanisław Zakrzewski, Bolesław Chrobry Wielki, genealogická tabulka, s. 72
  4. Tadeusz Korzon, Dola i niedola Jana III Sobieskiego, T. I, tabulka č.2
  5. Muzeum Slezských Piastovců - VisitOpolskie. www.visitopolskie.pl [online]. [cit. 2019-02-27]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • Gallus Anonymus, Kronika Polska, Wrocław 2003, ISBN 83-04-04610-5
  • Buczek K., Zagadnienie wiarygodności dwu relacji o początkowych dziejach państwa polskiego, [w:] Prace z dziejów Polski feudalnej (ofiarowane Romanowi Grodeckiemu), Warszawa 1960.
  • Jasiński K., Rodowód pierwszych Piastów, Warszawa-Wrocław (1992).
  • Koneczny F., Dzieje Polski za Piastów, Kraków 1902.
  • Korzon T., Dola i niedola Jana III Sobieskiego, T. I, Kraków 1898.
  • Łowmiański H., Dynastia Piastów we wczesnym średniowieczu, [w:] Tymieniecki K. (pod red.), Początki państwa polskiego. Księga tysiąclecia, T. 1, Poznań 1962.
  • Łowmiański H., Początki Polski, T. 5, Warszawa 1973.
  • Małecki A. Lechici w świetle historycznej krytyki, 1897, wyd. 2, przejrzane przez autora (1907)
  • Wyrozumski J., Dzieje Polski piastowskiej (VIII wiek-1370), T. II z serii: Wielka historia Polski, Kraków 1999.
  • Stanisław Zakrzewski, Bolesław Chrobry Wielki, Lwów 1925