Les Boréades
Les Boréades je lyrická tragická opera v pěti dějstvích z pera francouzského skladatele a hudebního teoretika Jeana-Philippe Rameaua (1683-1764), poslední z autorových děl tohoto typu. Libreto přisuzované Louisi de Cahusac (1706–1759) je volně založeno na řecké legendě o Abarisovi Hyperborejci a zahrnuje zednářské prvky. V názvu zmínění Boreovci jsou potomci boha Borea.
| Les Boréades | |
|---|---|
 | |
| Základní informace | |
| Žánr | tragédie lyrique |
| Skladatel | Jean-Philippe Rameau |
| Libretista | Louis de Cahusac |
| Premiéra | 21. července 1982 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Dobový kontext editovat
Za Rameauova života se podle dochovaných informací opera nehrála. V roce 1763 probíhaly zkoušky v pařížské Opeře, pravděpodobně pro soukromé představení u dvora v Choisy. Není známo, proč k uvedení nakonec nedošlo, ačkoliv na toto téma vzniklo mnoho teorií, včetně toho, že šlo o spor dvorských frakcí, hudba byla příliš obtížná, opera obsahuje spiklenecké prvky a že pařížská Opera v době zkoušek vyhořela. První známé uvedení díla je koncertní provedení v Lille v roce 1770. J. J. M Decroix shromáždil po skladatelově smrti Rameauova díla a zajistil tak zachování partitury. Shromážděných děl se ujala francouzská Národní knihovna (Bibliothèque Nationale), včetně různých rukopisů souvisejících s Les Boréades.
Moderní inscenační historie editovat
V moderní době operu poprvé uvedl ORTF 16. září 1964 (u příležitosti 200. výročí Rameauovy smrti) v pařížském Maison de la Radio. Záznam byl následně vysílán v rozhlase. V inscenaci vystoupili pěvci Christiane Eda-Pierre a Andre Mallabrera. Za své oživení v moderní době však opera vděčí dirigentovi Johnu Eliotovi Gardinerovi, který dne 14. dubna 1975 uvedl v londýnské Queen Elizabeth Hall koncertní provedení díla (Trevor Pinnock hrál v této inscenaci na cembalo continuo). Gardiner připravil orchestrální materiál z původních rukopisů. V červenci 1982 uvedl Gardiner na festivalu v Aix-en-Provence první plnohodnotnou scénickou inscenaci[1] a následně vydal kompletní nahrávku na CD. Dirigent William Christie uvedl v roce 2003 se svým souborem Les Arts Florissants inscenaci v pařížské Opeře v režii Roberta Carsena.[2] V roce 2020 podnikl barokní orchestr Collegium 1704 pod vedením dirigenta Václava Lukse evropské turné s koncertním provedením opery, které uvedl ve Vídni, Moskvě a Versailles.[3] CD v produkci Chateau de Versailles Spectacles získalo v roce 2020 francouzské ocenění Trophées pro nejlepší operní nahrávku roku.[4]
Postavy editovat
| Role | Typ hlasu | Obsazení při premiéře (za skladatelova života se opera neuváděla) |
|---|---|---|
| Alphise | soprán | |
| Sémire | soprán | |
| Borilée | baryton | |
| Calisis | tenor | |
| Abaris | tenor | |
| Adamas | baryton | |
| Nymfa | soprán | |
| L'Amour | soprán | |
| Polymnie | soprán | |
| Boréas | bas | |
| Apollon | baryton | |
| Další postavy jako Apollónovi kněží, obyvatelé Baktrie, Roční období, Zefyry, Podzemní větry apod. | ||
Nahrávky editovat
- Les Boréades, John Eliot Gardiner, Monteverdi Orchestra, Monteverdi Choir (Erato, 1982), CD
- Les Boréades, William Christie, Les Arts Florissants / Opéra National de Paris (Opus Arte, 2004), DVD
- Les Boréades, Václav Luks, Collegium 1704 (Chateau de Versailles Spectacles, 2020), CD
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Les Boréades na anglické Wikipedii.
- ↑ TOSSAH, Sylvie. Rameau, a regular guest at the Festival d'Aix. Festival International d'Art Lyrique d'Aix-en-Provence [online]. 2016-07-15 [cit. 2021-03-17]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Calendar - Les Boréades. www.arts-florissants.org [online]. [cit. 2021-03-17]. Dostupné online.
- ↑ Collegium 1704 [online]. [cit. 2021-03-17]. Dostupné online.
- ↑ Trophées 2020 : le palmarès | Forum Opéra. www.forumopera.com [online]. [cit. 2021-03-17]. Dostupné online. (francouzsky)
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Les Boréades na Wikimedia Commons
