Leningradský kodex

hebrejská bible z 11. století

Leningradský kodex (latinsky Codex Leningradensis, známý též pod značkou B19A) je nejstarší dochovanou kompletní hebrejskou biblí a zároveň nejstarším v úplnosti dochovaným masoretským rukopisem. Vznikl pravděpodobně roku 1008 n. l. v Káhiře jako opis rukopisu židovského písaře, masorety, Árona ben Moše ben Ašera (zemřel kolem roku 960). Leningradský kodex je základním zdrojem pro moderní tištěná vydání hebrejské bible, tedy Starého zákona, vycházeli z něj i překladatelé Českého ekumenického překladu.[1] Leningradský kodex a Sinajský kodex byly cennou pomocí při vytváření Svatého Písma — Překladu nového světa, jehož úplné vydání uveřejnili svědkové Jehovovi v roce 1961.

Jedna ze zdobených stran kodexu.

Asi od poloviny 19. století je rukopis uchováván Ruské národní knihovně v Petrohradu (dříve též Leningrad), podle něhož rukopis získal svůj název.[1]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b MAT, Pavel. Leningradský kodex [online]. Mýty a skutečnost, 02. 05. 2005 [cit. 2014-06-13]. [5 Dostupné online]. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat