Lemur rudočelý (Eulemur rufifrons) je druh lemura žijící na Madagaskaru.

Jak číst taxoboxLemur rudočelý
alternativní popis obrázku chybí
Samec lemura rudočelého
Stupeň ohrožení podle IUCN
zranitelný
zranitelný[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Nadtřídačtyřnožci (Tetrapoda)
Třídasavci (Mammalia)
Nadřádplacentálové (Placentalia)
Řádprimáti (Primates)
PodřádStrepsirhini
Infrařádlemuři (Lemuriformes)
Nadčeleďlemurové (Lemuroidea)
Čeleďlemurovití denní (Lemuridae)
RodEulemur
Binomické jméno
Eulemur rufifrons
(Bennett, 1833)
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Taxonomie editovat

Tento lemur má za sebou komplikovanou taxonomickou historii. Do roku 2001 byl veden jako poddruh lemura bělohlavého (Eulemur fulvus). V tom roce byl E. fulvus rozdělen na několik druhů, z nichž jeden byl lemur červenavý (E. rufus). Ten byl v roce 2008 (na základě zkoumání publikovaného r. 2007) rozdělen na lemura rudočelého (E. rufifrons) a lemura červenavého (E. rufus). K odštěpení došlo na základě genetické a morfologické odlišnosti. Tato zkoumání dále zjistila, že lemur rudočelý je více příbuzný lemurovi běločelému (E. albifrons) a lemurovi Sanfordovu (E. sanfordi) než lemurovi červenavému.[2]

Výskyt editovat

Lemur rudočelý žije na západě a jihozápadě Madagaskaru, jižně od řeky Tsiribihina a na jihovýchodě Madagaskaru v pásu od řeky Mangoro a Onive k Andringitra Massif. Jeho biotopem na západě jsou suché nížinné lesy, na východě pak vlhké tropické lesy středních a vyšších nadmořských výšek (až do 1670 m n. m.).[3]

Popis editovat

Jeho tělo měří 35 až 48 cm a ocas 45 až 55 cm. Váží mezi 2,2 až 2,3 kg.[4] Zbarvení srsti je převážně šedé s černou barvou na obličeji. Okolo očí je srst bílá. Samci mají bílé zbarvení výrazné a rovněž jasně patrné vousy, u samic je tatáž oblast spíše krémová nebo nazrzlá, vousy málo patrné. Temeno je zrzavé.

Ekologie, chování editovat

Mezi chováním populací na západě a východě panují značné rozdíly. Západní populace žijí na menších územích a vykazují vyšší populační hustotu. Východní populace obývají území až o 100 hektarech. Lemuři rodočelí žijí ve skupinách čítajících 4 až 18 jedinců, přičemž západní populace bývají v průměru o jednoho člena větší (9 ku 8).[3] Skupinové chování nevykazuje žádnou striktní hierarchii a vnitroskupinová agresivita se zdá být velmi nízká.[4] Jedná se převážně o denní tvory. Nicméně západní populace se může uchylovat i k nočnímu způsobu života během suchých období, východní populace nikoliv.

Potrava editovat

Potrava zahrnuje listy, semena, ovoce, nektar a květy. Západní populace se živí méně pestrou stravou, které výrazně dominují listy.[4]

Rozmnožování editovat

Rozmnožování je sezónní záležitostí, k páření dochází v červnu, k narození mláďat v září až říjnu. V západních populacích si jeden samec přivlastňuje všechny samice ze skupiny, na východě k tomu nedochází.[3]

Hrozby, ochrana editovat

Hlavní hrozbou pro tento druh je ztráta biotopu z důvodu vypalování a těžby lesů. Dalším nebezpečím je lov na jídlo – jedná se o nejčastěji lovené lemury na Madagaskaru.[3]

Hlavním ochranným opatřením je zakládání národních parků. Lemuři rudočelí jsou Mezinárodním svazem ochrany přírody vedeni jako taxon téměř ohrožený a v úmluvě o obchodu se zvířaty CITES jsou zahrnuti do nejpřísnější kategorie Appendix I.[3]

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eulemur rufifrons na anglické Wikipedii.

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. RASOLOARISON, Rodin M.; SCHWITZER, Christoph; RUMPLER, Yves. Lemur Diversity in Madagascar. International Journal of Primatology. 2008-12-01, roč. 29, čís. 6, s. 1607–1656. Dostupné online [cit. 2018-12-26]. ISSN 1573-8604. DOI 10.1007/s10764-008-9317-y. (anglicky) 
  3. a b c d e ANDRIAHOLINIRINA, N., a kol. Eulemur rufifrons. IUCN Red List of Threatened Species [online]. 2014 [cit. 2018-12-26]. Dostupné online. 
  4. a b c MITTERMEIER, Russell A. Lemurs of Madagascar. [s.l.]: Conservation International, 2010. 767 s. Dostupné online. ISBN 9781934151235. S. 275–277. (anglicky) Google-Books-ID: cn46YgEACAAJ. 

Externí odkazy editovat