Lelkoun Hartertův

druh ptáka rodu Batrachostomus

Lelkoun Hartertův (Batrachostomus harterti) je druh lelkouna, který se endemicky vyskytuje na ostrově Borneo, kde má roztříštěný areál výskytu v horských i nížinatých pralesích střední a severní části ostrova.

Jak číst taxoboxLelkoun Hartertův
alternativní popis obrázku chybí
Ilustrace lelkouna Hartertova
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Podtřídaletci (Neognathae)
Řádlelkouni (Podargiformes)
Čeleďlelkounovití (Podargidae)
Rodlelkoun (Batrachostomus)
Binomické jméno
Batrachostomus harterti
Sharpe, 1892
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Systematika editovat

Druh poprvé popsal Richard Bowdler Sharpe v roce 1892. Lelkoun Hartertův se řadí do rodu Batrachostomus, což je největší rod čeledi lelkounovití, resp. řádu lelkouni (Podargiformes).[2] Rodové jméno pochází z řeckého bombux, bombukos (hliněná nádoba) a stoma (ústa).[3] Druhové jméno je odkazem na německého ornitologa Ernsta Harterta.

Popis editovat

 
Lelkoun Hartertův

Tento poměrně velký lelkoun dosahuje délky těla 34–37 cm. Svrchní strana těla je kaštanově hnědá, korunka je protkána usňovými (žlutohnědými) pruhy. Na zadní straně krku se nachází žlutohnědý tenký límec. Křídelní krovky jsou kaštanově hnědé a krémově bílými fleky, které mají černá ohraničení. Spodina je kaštanově hnědá se žlutohnědým pruhováním, směrem na břicho a níže barva opeření přechází do světle hnědé s nahnědle šedými skvrnami. Pohlavní dimorfismus je nevýrazný. K záměně může dojít hlavně s lelkounem ušatým (Batrachostomus auritus), který je větší, jeho opeření je světlejší a korunka i krovky mají zřetelnější pruhování a flekování. Samcovo křídlo měří kolem 22 cm, jeho ocas 15 cm, zobák 3 cm, běhák 2 cm. Samiččino křídlo měří 24 cm, její ocas 17 cm, zobák 3 cm.[4]

Rozšíření a stanoviště editovat

Lelkoun Harterův je endemický ostrovu Borneo. K roku 2016 bylo zaznamenáno pouze 8 lokací druhu v Indonésii a Malajsii.[5] Z těchto málo reprezentativních informací vyplývá, že se druh vyskytuje v primárním i sekundárním lese nížinatých i horských oblastí o nadmořských výškách 300–1500 m n. m.[6]

Biologie editovat

O biologii druhu je známo jen minimum informací. Hnízdí na stromě. Inkubaci patrně zajišťují oba rodiče. Vokálně se projevuje hlasitým, nízko položeným húúúúa, které opakuje 1–8× za sebou v intervalech 1–2,7 vteřiny. Kontaktní volání představuje krátké štěkavé dvouslabičné hu-UOP, kdy druhá slabika je výrazně hlasitější a ostřejší než ta první.[7]

Ohrožení editovat

Mezinárodní svaz ochrany přírody hodnotí druh jako téměř ohrožený. I když je o druhu známo jen minimum informací, předpokládá se, že jeho populace je na ústupu následkem odlesňování Bornea. Jakýmkoliv smysluplný ochranářským opatřením brání extrémně nízký objem znalostí o biologii druhu.[5]

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. Nightjars, Oilbird, potoos, frogmouths – IOC World Bird List v12.2 [online]. [cit. 2022-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. JOBLING, James A. The Helm Dictionary of Scientific Bird Names. London: Christopher Helm, 2010. ISBN 978-1-4081-2501-4. S. 74. 
  4. CLEERE, Nigel. Nightjars : A Guide to the Nightjars, Nighthawks, and Their Relatives. UK / US: Yale University Press, 1998. Dostupné online. ISBN 0-300-07457-3. S. 125. (anglicky) 
  5. a b Batrachostomus harterti [online]. The IUCN Red List of Threatened Species 2016: e.T22679103A92802696, 2016 [cit. 2022-11-01]. Dostupné online. DOI https://dx.doi.org/10.2305/IUCN.UK.2016-3.RLTS.T22689594A93238519.en. (anglicky) 
  6. MYERS, Susan. Birds of Borneo: Sabah, Sarawak, Brunei and Kalimantan. London: Christopher Helm, 2016. 336 s. Dostupné online. ISBN 978-1-4729-2446-9, ISBN 1-4729-2446-0. OCLC 942588612 S. 166. (anglicky) 
  7. LOW, Bing Wen, et al. Nesting records of Dulit Frogmouth Batrachostomus harterti, with notes on plumage and vocalisations. S. 60–66. BirdingASIA [online]. 2014 [cit. 2022-11-03]. Roč. 22, s. 60–66. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura editovat

Externí odkazy editovat