Otevřít hlavní menu

Zlatá legenda

sbírka životopisů svatých, legend a traktátů k církevním svátkům, autor Jacobus de Voragine
(přesměrováno z Legenda aurea)

Zlatá legenda (latinsky Legenda aurea) je středověká sbírka životopisů svatých (tzv. hagiografií, tj. životopisů bez zázraků), legend (tj. životopisů se zázraky) a traktátů k církevním svátkům.

Legenda aurea
Zlatá legenda, kolem roku 1290, Biblioteca Medicea Laurenziana, Florencie
Zlatá legenda, kolem roku 1290, Biblioteca Medicea Laurenziana, Florencie
Autor Jacobus de Voragine
Jazyk latina
Žánry legenda
Datum vydání 1298
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

 
Legenda Aurea, 1499.

Sestavil ji nejspíše mezi lety 1260 a 1267[1] italský dominikánský mnich a pozdější biskup Jakub de Voragine.

Svým charakterem legendy navazují na tradici řeckého dobrodružného románu[1]. Jednajícími hrdiny jsou však evropští a asijští (např. Barlaam a Josafat) světci a první křesťanští mučedníci. Autor do legendaria zařadil světce od nejstarších (sv. Štěpán) po novodobé (sv. František).

Jakub de Voragine bohatě čerpal z dalších pramenů, Zlatá legenda je z velké části kompilací. U světců, jejichž historicita je doložena autentickými prameny, čerpá autor z těchto pramenů a často je cituje (např. u sv. Řehoře nebo u sv. Augustina vkládá citáty z jejich spisů a epištol).

Při sepisování legend čerpal z Životů Otců (většina legend o východních světcích), Eusebiovy Církevní historie (Ekklésastiké historiá), na ní navazujících Trojdílných církvních dějin (Historie ecclestiastica tripartita) a Školské historie (Historia scholastica) Petra z Troyes.[1]

náboženským účelům (jako námět kázání nebo předmět individuální zbožnosti), jednak představovala bohatý inspirační zdroj pro umělce, plný poutavých příběhů.

V dominikánských klášterech se snad nejdříve označovala jako Legenda sanctorum, v našich rukopisech se nejčastěji nazývá Passionale. Název Zlatá legenda – Legenda aurea dostala Jakubova sbírka až dodatečně, když se už všeobecně rozšířila, a to právě v důsledku tohoto rozšíření, aby už z názvu byla patrná její výbornost a cena.[1]

Její vliv je patrný i v českém prostředí, kdy se Legendou inspirují česká legendaria (tj. soubory legend), ve kterých vystupují čeští světci. Legenda byla často překládána do národních jazyků a k původním příběhům se přidávaly legendy o domácích svatých.

Externí odkazyEditovat

  1. a b c d DE VORAGINE, Jakub. Legenda Aurea. 1.. vyd. Praha: Vyšehrad, 1984.