Laplaceova metoda je technika pro asymptotické aproximace Laplaceových integrálů, tedy přibližný výpočet integrálů ve tvaru

Meze a mohou nabývat hodnot .

Čím větší je tím je aproximace přesnější. Speciálním případem těchto integrálů je Laplaceova transformace. Metoda je pojmenována podle francouzského matematika Pierra-Simona Laplaceho, který ji publikoval v roce 1774.[1]

Zobecněním metody na komplexní čísla je metoda největšího spádu.

Tvrzení editovat

Nechť   a existuje ostré minimum   (tedy   a  ). Dále platí  . Pak platí

 

nebo v terminologii asymptotické analýzy

 .

Odvození editovat

Základní myšlenka je následující:[2]

Největší příspěvek k hodnotě integrálu pochází z bodů v okolí  .

Za předpokladu, že   je velmi velké, můžeme integrál vyjádřit takto:

 

Funkci   v bodě   vyjádříme pomocí Taylorova rozvoje:

 

Tedy můžeme aproximovat

 

Odtud plyne

 

Pokud by v integrálu na pravé straně byly integrační meze   šlo by o Gaussův integrál; díky tomu, že hodnota exponenciální funkce při odchýlení od   klesá velmi rychle, můžeme použít jeho hodnotu:

 

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Methode von Laplace na německé Wikipedii.

Literatura editovat

  1. LAPLACE, Pierre-Simon. Mémoires de Mathématique et de Physique, Tome Sixième [online]. Institute of Mathematical Statistics [cit. 2021-05-21]. Dostupné online. 
  2. COHN, Steve. Integral Asymptotics: Laplace’s Method [online]. University of Nebraska-Lincoln. Dostupné online.