Otevřít hlavní menu
Kulomet Lewis na lafetě Foster nočního stíhacího Avro 504K. Tento letoun měl větší mezeru mezi hřbetem trupu a horním křídlem než většina jiných typů užívajících tuto lafetaci. Například u stroje S.E.5a byla kolejnice podstatně kratší a kulomet z kokpitu mnohem snadněji dostupný.

Lafeta Foster (anglicky Foster mounting) je označení pro kolejnicovou kulometnou lafetaci sestrojenou v roce 1916 seržantem R. G. Fosterem od 11. peruti RFC pro kulomet Lewis na horním křídle stíhačky Nieuport 11. Montáž umožňovala stažení kulometu dolů, takže se jeho závěr octl v dosahu pilota a značně mu usnadnil výměnu zásobníků nebo odstranění zádržek za letu.

Lafetace byla snadno upravitelná pro další typy dvouplošných stíhacích letounů užívaných britskými leteckými silami, zejména Nieuport 17, Nieuport 24 a S.E.5a, a stala se u nich, i dalších strojů, standardním vybavením.[1] Její užití je v roce 1916 doloženo i u hornoplošníků Morane-Saulnier P 3. peruti RFC.[2]

Ačkoliv to možná nebylo součástí původního konstrukčního záměru, lafetace umožnila kulometu Lewis střílet také směrem šikmo vzhůru, nikoliv pouze přímo vpřed, a útočit na nepřátelská letadla zezadu z jejich spodní polosféry, což byla oblíbená taktika esa Alberta Balla a předchůdkyně lafetace Schräge Musik, užívané na německých nočních stíhacích letounech za druhé světové války.
Pokud byl kulomet zaměřen přímo vpřed, byla jeho spoušť ovládána Bowdenovým lankem; při palbě šikmo vzhůru pilot uchopil pistolovou pažbičku kulometu aby zbraň stabilizoval a střelbu zahájil stisknutím spouště.

Jelikož palba kulometu byla vedena mimo okruh vrtule, kulomety na Fosterově lafetě nevyžadovaly synchronizátor střelby. To bylo pro kulomet Lewis výhodou, neboť jeho konstrukce, střílející z otevřeného závěru, synchronizaci neumožňovala.[pozn. 1]

Lafeta Foster byla užívána také ve výzbroji některých nočních stíhaček, jelikož bylo zjištěno, že výšleh plamene z ústí hlavní synchronizovaných kulometů Vickers (instalovaných na trupu před kokpitem) mohl ve tmě pilota oslnit a tím dočasně připravit o zrak.

Dalším důvodem byly obavy z následků užití zápalného a tříštivého střeliva v trupových kulometech v případě selhání jejich synchronizace.[3]

Lafetace mohla být užívána pouze na typech letounů vhodné konfigurace, a byla o něco méně stabilní a více vystavená vibracím než montáž kulometů na trupu, což vedlo k většímu rozsevu střelby.

Lafeta byla občas užívána i ve zdvojeném provedení,[pozn. 2] ačkoliv zpětný ráz a vibrace dvou současně střílejících Lewisů byly považovány za nebezpečnou zátěž pro jen lehce vyztužené centroplány tehdejších letounů.

PoznámkyEditovat

  1. Britské letouny prvé světové války užívaly jako synchronizovaný kulomet Vickers.
  2. Například u nočních Sopwith Camel 'Comic' tvořila takováto dvojmontáž jejich standardní výzbroj.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Foster mounting na anglické Wikipedii.

  1. CHEESMAN, E. F. Fighter Aircraft of the 1914-1918 War. Letchworth: Harleyford, 1960. S. 160. (anglicky) 
  2. WOODMAN, Harry. Early Aircraft Armament: The Aeroplane and the Gun up to 1918. Washington, D.C.: Smithsonian Institution Press, 1989. ISBN 0-87474-994-8. Kapitola Gun Mountings, s. 56. (anglicky) 
  3. NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 1: Vojenská letadla první světové války. 3. vyd. Praha: Naše vojsko, 1977. Kapitola Rodí se stíhací letoun, s. 184. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat