Lafeta Foster
Lafeta Foster (anglicky Foster mounting) je označení pro kolejnicovou kulometnou lafetaci sestrojenou v roce 1916 seržantem R. G. Fosterem od 11. peruti RFC pro kulomet Lewis na horním křídle stíhačky Nieuport 11. Montáž umožňovala stažení kulometu dolů, takže se jeho závěr octl v dosahu pilota a značně mu usnadnil výměnu zásobníků nebo odstranění zádržek za letu.
Lafetace byla snadno upravitelná pro další typy dvouplošných stíhacích letounů užívaných britskými leteckými silami, zejména Nieuport 17, Nieuport 24 a S.E.5a, a stala se u nich, i dalších strojů, standardním vybavením.[1] Její užití je v roce 1916 doloženo i u hornoplošníků Morane-Saulnier P 3. peruti RFC.[2]
Ačkoliv to možná nebylo součástí původního konstrukčního záměru, lafetace umožnila kulometu Lewis střílet také směrem šikmo vzhůru, nikoliv pouze přímo vpřed, a útočit na nepřátelská letadla zezadu z jejich spodní polosféry, což byla oblíbená taktika esa Alberta Balla a předchůdkyně lafetace Schräge Musik, užívané na německých nočních stíhacích letounech za druhé světové války.
Pokud byl kulomet zaměřen přímo vpřed, byla jeho spoušť ovládána Bowdenovým lankem; při palbě šikmo vzhůru pilot uchopil pistolovou pažbičku kulometu aby zbraň stabilizoval a střelbu zahájil stisknutím spouště.
Jelikož palba kulometu byla vedena mimo okruh vrtule, kulomety na Fosterově lafetě nevyžadovaly synchronizátor střelby. To bylo pro kulomet Lewis výhodou, neboť jeho konstrukce, střílející z otevřeného závěru, synchronizaci neumožňovala.[pozn. 1]
Lafeta Foster byla užívána také ve výzbroji některých nočních stíhaček, jelikož bylo zjištěno, že výšleh plamene z ústí hlavní synchronizovaných kulometů Vickers (instalovaných na trupu před kokpitem) mohl ve tmě pilota oslnit a tím dočasně připravit o zrak.
Dalším důvodem byly obavy z následků užití zápalného a tříštivého střeliva v trupových kulometech v případě selhání jejich synchronizace.[3]
Lafetace mohla být užívána pouze na typech letounů vhodné konfigurace, a byla o něco méně stabilní a více vystavená vibracím než montáž kulometů na trupu, což vedlo k většímu rozsevu střelby.
Lafeta byla občas užívána i ve zdvojeném provedení,[pozn. 2] ačkoliv zpětný ráz a vibrace dvou současně střílejících Lewisů byly považovány za nebezpečnou zátěž pro jen lehce vyztužené centroplány tehdejších letounů.
Poznámky editovat
- ↑ Britské letouny prvé světové války užívaly jako synchronizovaný kulomet Vickers.
- ↑ Například u nočních Sopwith Camel 'Comic' tvořila takováto dvojmontáž jejich standardní výzbroj.
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Foster mounting na anglické Wikipedii.
- ↑ CHEESMAN, E. F. Fighter Aircraft of the 1914-1918 War. Letchworth: Harleyford, 1960. S. 160. (anglicky)
- ↑ WOODMAN, Harry. Early Aircraft Armament: The Aeroplane and the Gun up to 1918. Washington, D.C.: Smithsonian Institution Press, 1989. Dostupné online. ISBN 0-87474-994-8. Kapitola Gun Mountings, s. 56. (anglicky)
- ↑ NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 1: Vojenská letadla první světové války. 3. vyd. Praha: Naše vojsko, 1977. Kapitola Rodí se stíhací letoun, s. 184.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
- (anglicky) Foster mount na aviation-history.com
