Wikipedie

Ladislav Quis

český spisovatel a básník

Ladislav Quis (7. února 1846 Čáslav[1] – 1. září 1913 Černošice[2]) byl český spisovatel, básník, právník, novinář, překladatel, literární historik a kritik, představitel skupiny ruchovců.

Ladislav Quis
Jan Vilímek: Ladislav Quis (1884)
Jan Vilímek: Ladislav Quis (1884)
Narození5. února 1846
Čáslav, Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí1. září 1913 (ve věku 67 let)
Černošice, Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníVyšehradský hřbitov
Národnostčeská
Alma materPrávnická fakulta Univerzity Karlovy
Povoláníspisovatel, básník, překladatel
HnutíRuchovci
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pamětní deska Ladislava Quise v rodné Čáslavi
Hrob na Vyšehradském hřbitově v Praze

Život editovat

Pocházel z rodiny čáslavského městského lékaře Ignáce Quise a jeho manželky Veroniky, rozené Matiegkové. Otec brzy zemřel, takže rodina trpěla nouzí. Studoval nejprve na gymnáziu v Německém Brodě, ale vzhledem k finanční tísni mu poručník doporučoval, aby zanechal studií a šel se učit lékárníkem. Chlapci tehdy pomohl strýc, a tak se Ladislav octl v kvintě Akademického gymnázia v Praze. Zde byl však nespokojen, a proto v roce 1863 přestoupil uprostřed školního roku na reálné gymnázium v Táboře (v době zdejšího působení známého vlastence, pedagoga-ředitele Václava Křížka). Po maturitě Quis pokračoval studiem práv na Karlově univerzitě v Praze a celé studium zakončil roku 1874 doktorátem.

V roce 1872 nastoupil jako redaktor do Slovanu (za nemocného Karla Sabinu), kde psal především literární články a fejetony. Brzy odešel do Národních listů. Zároveň od roku 1874 pracoval jako praktikant u c. a k. zemského trestního soudu a oženil se s Kamilou Bohutínskou[3] a v roce 1878 se manželům Quisovým narodila dcera Kamila. Jelikož se u Quise projevila oční choroba, byl nucen zanechat novinářské práce.

Od roku 1881 byl advokátem v Čáslavi a od roku 1884 v Přelouči, kde se usadil. Manželé Quisovi se později rozešli a žena s dcerou se odstěhovaly do Prahy[4]. Ve veřejné sféře městského života se JUDr. Ladislav Quis těšil velmi dobré pověsti a úctě, zasloužil se mj. o realizaci stavby místního evangelického novorenesančního chrámu s elegantní věží (1905) a vedle stojící fary. Místní nadšenci založili ve městě již v roce 1902 muzeum, byli to vesměs významní lidé tehdejší doby – a mezi nimi i literát Ladislav Quis. Mimořádným členem České akademie věd a umění byl zvolen 30. listopadu 1901 (dopisujícím od 30. 11. 1895).[5]

Dílo editovat

Již jako nadaný a aktivní žák Václava Křížka založil v táborském gymnáziu literární spolek Slavoj a vydával časopis Lužnice. Své první básně i povídky (1865) uveřejňoval v místním časopisu Tábor (první číslo časopisu Tábor bylo vydáno 30. dubna 1864 a potom vycházel až do roku 1941).

Ladislav Quis přispíval do mnoha novin a časopisů, např. Květy, Tábor, Lumír, Svoboda, Paleček, Humoristické listy. Podílel se na almanachu Ruch (I. a II.), Máj Umělecké Besedy a Almanachu českého studentstva[6].

Psal prózu a básně, překládal. Vydal básnické spisy a plnou korespondenci K. H. Borovského (22 sešitů, 1902–1903). Pro Knihovnu Ottovu opatřil vydání Čelakovského Ohlasů (1898) a Erbenovy Kytice (1901).

Poezie editovat

  • Z Ruchu – básnická sbírka (1872), 2. vyd. 1887
  • Hloupý Honza – veršovaný cyklus českých pohádek (1880)
  • Ballady (1883); 2. vyd. 1898
  • Třešně – veršovaná povídka (1884), 2. vyd. 1890
  • Písničky (1887)
  • Posvícenská mše (1900)
  • Epigramy (1897)

Próza editovat

  • Kniha vzpomínek (1902)
  • Vzpomínky ze staré Prahy – výbor pořídili, k vydání připravili a vysvětlivkami opatřili Aleš Haman a Květoslava Neradová (1. vyd., Praha, Vyšehrad 1984)

Překlady editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. ↑ Za Ladislavem Quisem (nekrolog). Zlatá Praha. 52/1912-1913, s. 621. Dostupné online. 
  3. ↑ Pobytová přihláška manželů u pražského magistrátu
  4. ↑ Pražská policejní přihláška s přípisem pouze choť.
  5. ↑ Členové České akademie věd a umění 1890–1952, s. 248.
  6. ↑ VAVROUŠEK, Bohumil; NOVÁK, Arne. Literární atlas československý. Díl 2. Praha: Prometheus, 1938. Kapitola Ladislav Quis, s. 6. 

Externí odkazy editovat

  • Za Ladislavem Quisem (nekrolog). Zlatá Praha. 52/1912-1913, s. 621. Dostupné online. 
  • Ladislav Quis v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR

Literatura editovat

  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha: Československý spisovatel, 1982. S. 224–225. 
  • Dějiny české literatury. 3., Literatura druhé poloviny devatenáctého století / Redaktor svazku Miloš Pohorský. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1961. 631 s. S. 591–592. 
  • KUDĚLKA, Milan, a kol. Česká slavistika od počátku 60. let do roku 1918. 1. vyd. Praha: Historický ústav, 1997. 477 s. ISBN 80-85268-69-8. S. 258. 
  • OPELÍK, Jiří, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 3/II. P–Ř. Praha: Academia, 2000. 733–1522 s. ISBN 80-200-0708-3. S. 1181–1182. 
  • ŠLECHTOVÁ, Alena; LEVORA, Josef. Členové České akademie věd a umění 1890–1952. 2. vyd. Praha: Academia, 2004. 443 s. ISBN 80-200-1066-1. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : III. díl : Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 11. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ladislav_Quis&oldid=23840764“