Otevřít hlavní menu

La Gazette, od roku 1762 La Gazette de France byly druhé nejstarší francouzské noviny. Vycházely v letech 16311915.[1]

La Gazette
Přední strana La Gazette, 26. prosinec 1786
Přední strana La Gazette, 26. prosinec 1786
Druh týdeník, později deník
Založení 1631
Jazyk francouzština
Přestalo vycházet 1915
Sídlo společnosti Paříž
Náklad 1200 ks týdně, rok 1638
12 000 ks, 80. léta 18. století

Obsah

Ancien régimeEditovat

List založil v roce 1631 lékař Théophraste Renaudot. V době, kdy jej vedl, byly noviny loajální ke králi Ludvíkovi XIII. a jeho prvnímu ministrovi kardinálu Richelieuovi, který jim také zařídil monopol. Čtenáře podrobně informovaly o dění v královské rodině a u královského dvora. Richelieu ovlivňoval obsah La Gazette pomocí svých spolupracovníků, např. Françoise du Tremblaye a někdy do nich i sám přispíval. Pokud to vláda potřebovala, byly některé zprávy vytištěny se značným zpožděním nebo případně nebyly zveřejněny vůbec.[1][2]

Noviny obsahovaly nejdříve čtyři, pak osm a nakonec dvanáct stran. První čtyři strany přinášely informace z oblasti politiky, ekonomiky a kultury, zbylé čtyři ze zahraničí. Jejich koupi si mohli dovolit spíše bohatší lidé, ti ostatní si je mohli za poplatek přečíst v obchodě nebo u stánku postaveném na Pont-Neuf. V roce 1638 mělo jedno číslo 1200 výtisků.[1][2]

La Gazette vycházely zpočátku jednou týdně, za Ludvíka XIV. dvakrát za týden.[3] V roce 1762 byly přejmenovány na La Gazette de France[4], v osmdesátých letech 18. století činil náklad jednoho čísla 12 000 kusů. Až do francouzské revoluce se jednalo o jediné noviny, které měly povolení zveřejňovat nejnovější politické informace.[5]

Od konce 18. stoletíEditovat

Během revoluce, roku 1792, začaly vycházet denně a došlo také několikrát k jejich přejmenování – v roce 1792 na Gazette nationale de France, v lednu roku 1793 na Gazette de France nationale a od roku 1794 do roku 1797 nesly noviny opět jméno Gazette nationale de France. Poté se jim vrátil původní název Gazette de France.[6]

Poslední číslo vyšlo v roce 1915.[7]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c KNECHT, Robert J. Richelieu. Překlad Stanislava Pošustová. Litomyšl: Paseka, 2002. ISBN 80-7185-430-1. S. 165–167. 
  2. a b VEČEŘA, Pavel. Úvod do dějin tištěných médií. Praha: Grada Publishing, 2015. ISBN 978-80-247-4178-9. S. 58–66. 
  3. ROWELL, Diana. Paris: The 'New Rome' of Napoleon I. Londýn, New York: Bloomsbury, 2012. ISBN 978-1-4411-2603-0. S. 34. (anglicky) 
  4. Večeřa, s. 51–54.
  5. STERLING, Christopher H. Encyclopedia of Journalism. Londýn, Washington DC, Los Angeles: SAGE Publications, 2009. ISBN 978-0-7619-2957-4. S. 623. (anglicky) 
  6. HATIN, Louis Eugène. Bibliographie historique et critique de la presse périodique française. Paříž: [s.n.], 1866. S. 10. (francouzsky) 
  7. Večeřa, s. 51–54.