LVG C.V

LVG C.V
	LVG C.V (CV1026) jednotky Bayerische Flieger Abteilung 287, Malmaison
Určení	průzkumný letoun
Výrobce	Luft-Verkehrs Gesellschaft m.b.H.
Šéfkonstruktér	Ing. Wilhelm Sabersky-Müssigbrodt
První let	24. 12. 1916
Uživatel	Luftstreitkräfte; Polské letectvo Ukrajinské letectvo
Vyrobeno kusů	1250
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

LVG C.V byl německý jednomotorový dvoumístný dvouplošný průzkumný letoun z období první světové války.

Vznik editovat

Letoun LVG C.V byl první leteckou konstrukcí inženýra W. Saberského u společnosti Luft-Verkehrs Gesellschaft sídlící v Johannisthalu, kam byl 1. července 1916 Idfliegem přidělen. Nový typ přímo navazoval na předchozí konstruktérův stroj DFW C.V, který všestranně, zejména aerodynamicky vylepšil.^[1]

Vývoj editovat

Polské letouny LVG C.V (č. 9.7 a 9.10), Poznaň

První prototyp LVG C.V byl zalétán 24. prosince 1916. Pohon zajišťoval řadový, vodou chlazený šestiválec Benz Bz.IV o výkonu 147 kW. Výzbroj sestávala z pevného kulometu Maxim LMG.08/15 ráže 7,92 mm na trupu vpravo před pilotem, pohyblivého kulometu Parabellum LMG.14 téže ráže a ze 150 kg pum.^[1]

V únoru a březnu 1917 proběhla jeho úřední a typová zkouška, jejímž výsledkem byl požadavek na celkem 37 úprav trupu, podvozku, řízení, hnacího systému, závěsů kulometů a vybavení. Po provedených úpravách Inspektorát letectva v dubnu 1917 objednal 200 sériových kusů a v srpnu pak dalších 500. Následující objednávka z listopadu požadovala 250 strojů doplněná v prosinci zakázkou na 150 LVG C.V. V únoru 1918 Idflieg podepsal objednávku 100 kusů a v březnu ještě 50, což byla poslední série.^[1]

Na LVG C.V se pokusně testovala i otočná věž s kanónem Becker ráže 20 mm.^[1] V květnu a červnu byla identická zbraň instalována do podlahy pozorovatelova prostoru.

Nasazení editovat

Zničený LVG C.V v Palestině, 1918

První sériové LVG C.V přišly na frontu koncem července 1917, v srpnu zde již operovalo 98 exemplářů. LVG C.V byl zařazen k Flieger Abteilungům č. 19, 25 bavorským 46b, (A)212, (A)287b, (A)292b, a (A)298b, které operovaly nad západní frontou. Označení A znamenalo Artillerie, protože tyto jednotky sloužily při pozorování zásahů německého dělostřelectva.

Letouny byly zařazeny také u Marine Flieger Abteilungů a Infanterie Flieger Abteilungů, dva kusy pak sloužily v Palestině, z nichž jeden u útvaru Flieger Abteilung 304b. Nejvíce jich na frontách sloužilo k 30. dubnu 1918, a to 565 kusů. K 31. srpnu 1918 již byly na frontě pouze 133 kusy.

Ke dni 16. ledna 1920 se v německých skladech nacházelo ještě 282 LVG C.V, dalších 150 letounů používalo v poválečných létech nově vzniklé Polské letectvo.^[1]

Hlavní technické údaje editovat

Ukořistěný LVG C.V

Údaje dle^[1]

Rozpětí: 13,60 m
Délka: 8,07 m
Výška: 3,36 m
Nosná plocha: 40,50 m²
Hmotnost prázdného letounu: 1010 kg
Vzletová hmotnost: 1505 kg
Maximální rychlost ve 2000 m: 170 km/h
Maximální rychlost ve 4000 m: 150 km/h
Výstup do 1000 m: 7,0 min
Výstup do 3000 m: 12,5 min
Výstup do 4000 m: 23,5 min
Vytrvalost: 3,5 h

Odkazy editovat

Reference editovat

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ HORNÁT, Jiří. LVG C.V. Letectví a kosmonautika. 2002, roč. 78., čís. 4, s. 48. ISSN 0024-1156.

Literatura editovat

HORNÁT, Jiří. LVG C.V. Letectví a kosmonautika. 2002, roč. 78., čís. 4, s. 48. ISSN 0024-1156.

Externí odkazy editovat

Obrázky, zvuky či videa k tématu LVG C.V na Wikimedia Commons
Kamufláže LVG C.V Archivováno 20. 12. 2016 na Wayback Machine.

[Hornát-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ HORNÁT, Jiří. LVG C.V. Letectví a kosmonautika. 2002, roč. 78., čís. 4, s. 48. ISSN 0024-1156.

[1]