Otevřít hlavní menu
Duhová mapa Ruska
Neoficiální ruská vlajka s duhovým motivem
Duhová vlajka s motivem Petropavlovské pevnosti

Lesby, gayové, bisexuálové a translidé (LGBT) se v Rusku setkávají s ostrakizací a právními nepříjemnostmi neznámými pro zbytkové obyvatelstvo. Navzdory faktu, že soukromá konsensuální sexuální aktivita mezi způsobilými osobami téhož pohlaví je legální od r. 1993 [1], nedostává se párům stejného pohlaví a domácnostem jim tvořeným stejné právní ochrany jako párům různého pohlaví. Země dosud ani nepřijala žádné zákony chránící jiné sexuální menšiny a genderové identity před diskriminací. Trans lidem je umožněno procházet změnou pohlaví po předešlé chirurgické operaci, nicméně ani jejich práva nejsou dostatečně hájená, spíše naopak. Homosexualita není považovaná za duševní poruchu od r. 1999, což znamená, že by neměla být překážkou řádného působení v Ozbrojených silách Ruské federace. Avšak stále se v nich neoficiální uplatňuje politika Don't ask, don't tell.

Ruská společnost obecně zastává ve vztahu k homosexualitě sociálně konzervativní postoje. Podle několika průzkumů a statistik většina Rusů neakceptuje homosexualitu a podporuje zákony diskriminující sexuální menšiny. Britský Channel 4 odvysílal dokument s názvem Hunted zobrazující život LGBT Rusů pod zákonem proti propagandě a legitimizací různých podpůrných skupin účelově vyhledávajících a šikanujících homosexuály – zejména homosexuální muže.[2] Po přijetí sporného zákona proti LGBT propagandě se až zčtyřnásobil počet ruských žadatelů o azyl ve Spojených státech z důvodu diskriminace.[3] Navzdory silné mezinárodní kritice pro vzrůstající počet sociální diskriminace, násilí a trestné činnosti páchaných na homosexuálech mají velká města jako je Moskva a Petrohrad prosperující gay scénu. Pokud ale jde o konání festivalů gay pride, tak v této oblasti nikdy moc přívětivé nebyly, a to i přes sankce Evropského soudu pro lidská práva v r. 2010 kvůli diskriminaci. V r. 2010 dostalo vedení města Moskva 10 individuálních žádostí pro povolení konání pochodu Moscow Pride, který zakázala s odvoláním se na riziko násilí vůči jeho účastníkům.

V 21. století se Rusko začalo stávat terčem celosvětové kritiky pro nedostatečnou právní ochranu LGBT občanů, kde bylo zařazeno mezi nejhorší státy bývalého SSSR v přístupu k lidským právům.[zdroj?] Od r. 2006 se začaly na regionální úrovni přijímat zákony zakazující distribucí veškerých materiálů podporujících LGBT vztahy mezi nezletilými. V červnu 2013 byl přijat federální zákon kriminalizujících šíření informací o netradičních sexuálních vztazích mezi dětmi a mladistvými. Se spornou definicí toho, co slovo netradiční vztah znamená byl přijat jako součást novelizace Zákona o ochraně dětí před informacemi narušujícími jejich zdraví a vývoj.[4] Zákon s sebou přinesl vysoký počet trestů LGBT Rusů veřejně protestujících proti přijetí zákona, homofobních nálad, násilí a dokonce i zločinů z nenávisti, v nichž se pachatelé odvolávali na federální zákon. Rusko se stalo terčem mezinárodní kritiky ze strany lidskoprávních organizací, LGBT aktivistů a médií kvůli údajné nepřímé kriminalizaci LGBT kultury. Ruská historička a lidskoprávní aktivistka Ludmila Alexejeva jej nezvala návratem do středověku.[5]

Obsah

HistorieEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku LGBT historie v Rusku.

Aktuální situaceEditovat

  • Legální věk způsobilosti k pohlavnímu styku byl v roce 2003 stanoven na 16 let bez ohledu na sexuální orientaci.
  • Trans lidé můžou podstupovat změnu pohlaví, pokud jsou k ní ze zdravotního hlediska způsobilí od r. 1997.
  • Homosexualita byla vyškrtnuta ze seznamu nemocí od r. 1999.
  • Co se týče adopce dětí, tak: jednotlivec bez ohledu na sexuální orientaci si může osvojit dítě. Ruské děti může adoptovat homosexuální pár ze zahraničí, pokud v jeho zemi nejsou schváleny homosexuální sňatky.

Homofobie v Rusku: Ruský národ je považován za nejvíc nepřátelský vůči homosexuálům, pokud nezahrnujeme státy Islámského světa, části Afriky a Asie a např. Ukrajinu nebo Turecko.[6][7] Podle průzkumu z roku 2013 až 74 % Rusů nepovažuje homosexualitu za morálně přijatelnou, což je 14 % nárůst od r. 2002. V roce 2007 68 % Rusů řeklo, že homosexualita je vždycky společensky nepřijatelná nebo téměř vždy. V roce 2005 by 44 % Rusů bylo pro trestný postih sexuální aktivity mezi osobami téhož pohlaví a 43 % Rusů schválilo přijetí zákona o zákazu diskriminace na základě sexuální orientace. V roce 2013 16 % Rusů prohlásilo, že homosexuální osoby by měly být izolovány od společnosti, 22 % by bylo pro nařízení léčby a 5 % by je nejraději vyhladilo. Postoj ruských psychiatrů a veřejnosti k homosexualitě jako nemoci zůstal dodnes. Například v roce 2003, kdy se homosexualita vyškrtla z ruské kvalifikace duševních chorob, 62,5 % dotazovaných psychiatrů v Rostově ji stále považovalo za nemoc a o tři čtvrtletí poté za poruchu osobnosti. Psychiatři si svůj postoj udrželi až do konání festivalů gay pride, kdy začali postupně propouštět gaye a lesby ze škol, dětských domovů a jiných veřejných institucí.

Stejnopohlavní manželství: Žádná právní úprava stejnopohlavního soužití není v současném Rusku umožněna. V červenci 2013 patriarcha Kirill, duchovní Ruské pravoslavné církve, která má až 80 % praktikujících věřících, řekl že uzákonění stejnopohlavních svazků je znakem Apokalypsy. V roce 2011 během tiskové konference, moskevská primátorka[zdroj?], Irina Muravjovová, řekla: "Veškeré pokusy o legalizaci stejnopohlavních svazků v Moskvě a v celém Rusku nebudou nikdy vyslyšeny. Žijeme v civilizované zemi, která se řídí nejvyšším federálním zákonem Ústavou Ruské federace, která manželství definuje jako jedinečný svazek mezi mužem a ženou. Žádné jiné manželství neexistuje a nemůže být tudíž nikdy v Rusku uzákoněno. Většina Rusů vůči stejnopohlavním manželstvím zaujímá stejný postoj.

Služba v armádě: Podle údajů ze stránek Pravda.ru se v minulosti hodně mladých Rusů mohlo vyhnout povinné vojenské službě tvrzením, že mají jinou sexuální orientaci. Ministr zdravotnictví se to pokusil změnit v roce 2003, kdy se na homosexualitu přestalo koukat jako na nemoc. Tím pádem ani homosexualita nemůže být brána jako důvod k neschopnosti sloužit v armádě, jelikož nemá souvislost se zdravotním stavem brance. Jelikož Rusko i Světová zdravotnická organizace vyškrtly homosexualitu ze seznamu nemocí, tak tím pádem se homosexuál může zbavit povinnosti sloužit v armádě jenom na základě tělesného nebo duševního postižení. I tak ale vydal upozornění pro homosexuální muže, aby svoji odlišnou sexuální orientaci veřejně nesdělovali, jelikož by pak mohli čelit násilí a šikany ze strany ostatních vojáků. Prezident Vladimir Putin sdělil v rámci rozhovoru pro Americkou televizi, že homosexuální muži nejsou v Rusku zbavováni povinnosti sloužit v armádě. V roce 2013 se roznesla zpráva, že ministr obrany vydal nařízení podle něhož se schopnost sloužit v armádě bude posuzovat na základě nových kritérií, které zahrnují mentální vyspělost a sexuální život branců, což znovu umožňuje zbavit osobu služby v armádě na základě sexuální orientace.

 
LGBT aktivisté v Petrohradě, Rusko, 1. květen 2017

Viditelnost LGBT organizací a služeb: V Rusku se většina LGBT organizací nachází zejména ve velkých městech jako je Moskva a Petrohrad, kde je mimo jiné i hodně kaváren a nočních klubů zaměřených na gaye a lesby.

Festivaly Gay Pride: V Rusku bylo uskutečněno mnoho neúspěšných námitek vůči konání festivalu Gay Pride v několika ruských velkoměstech, zejména v Moskvě, kde město na žádost konání festivalu omezila. Bývalý moskevský primátor Jurij Lužkov podpořil odpor veřejnosti ke schválení publikace výtisků gay aktivisty Nikolaje Alexandroviče Alexejeva v době konání Moscow Pride, který ji označil za satanskou. Festivaly však probíhal zdárně bez problémů i přes protesty ruské veřejnosti. V roce 2010 bylo Rusko nařčeno Evropským soudem pro lidská práva kvůli obžalobě Alexejeva, že ruská města diskriminovali homosexuály odmítajícím postojem ke konání festivalů. Ačkoliv ruští představitelé festival omezují v důsledku prevence rizika násilí, soud označil jejich rozhodnutí za "podporu a schválení postoje odpůrců". V srpnu 2012 navzdory předchozímu obvinění, Moskva vydala 100letý zákaz konání festivalu Moscow Pride až do roku 2112 v důsledku nedostatku podpory ze strany veřejnosti a dalších problémů, které konání festivalu přináší.

Čečensko
Podrobnější informace naleznete v článku LGBT práva v Čečensku.

Bylo zaznamenáno, že čečenské autority často zatýkají a mučí muže podezřelé z homosexuality. Podle zdrojů mělo být více, než 100 mužů zatčeno a týráno v tajných detenčních zařízeních, které některé lidskoprávní skupiny nazývají koncentračními tábory. Vězni tam jsou mučeni hladem, elektrošoky, mlácením, které někdy vede k úmrtí. Věznitelé jim mnohdy slibují propuštění za výkupné. Vězni musí při výslechu nahlašovat další homosexuály. Média informují o tom, že nejméně tři muži byli zavražděny, ale jiné neoficiální zdroje uvádějí, že se to číslo pohybuje kolem dvaceti. Čečna věznění LGBT lidí popírá. Těžko můžete zatýkat nebo šikanovat lidi, kteří u nás neexistují, takto se vyjádřily čečenské úřady včetně samotného prezidenta Ramzana Kadyrova.[8][9][10][11][12][13]

Veřejné míněníEditovat

Ruský národ je silně konzervativní v oblasti práv homosexuálů. Podle průzkumu z roku 2013 většina Rusů neschvaluje stejnopohlavní manželství a podporuje veškeré zákony proti homosexuálům.

Diskriminace v zaměstnání a ve školstvíEditovat

Anton Krasovskij, televizní moderátor státní televize KontrTV, byl na hodinu vyhozen ze zaměstnání v lednu 2013, když se během vysílání veřejně přiznal k homosexuální orientaci, na základě kontroverzního zákona proti homosexuální propagandě navzdory tomu, že ještě nebyl v účinnosti.

V září 2013 homosexuální učitel v Chabarovsku a gay aktivista Alexandr Jermoškin byl propuštěn ze dvou zaměstnání jako učitel na vysokoškolský profesor. Před týdnem byl napaden místními neonacisty. Homofobní aktivisté s názvem „Hnutí proti proti propagaci sexuální perverze“ se poté velmi podíleli na jeho propuštění.

V Brjansku byla lesbické dívce, která nechce prozradit své jméno, udělena důtka za to, že se ve škole veřejně hlásila ke své orientaci. Vzhledem k jejímu nízkému věku a k tomu, že svoji orientaci nikomu nevnucovala, a ani nikoho neovlivňovala, nebylo proti ní zahájeno trestní řízení.[14][15]

Postoj politikůEditovat

Federální zákon zakazující propagaci homosexuality byl schválen Státní dumou jako „údajný zákon na ochranu dětí“. Je zatěžko posoudit zda všichni nebo jen někteří členové vládnoucích stran podporují zákon, a zda úplně nebo jen částečně. Některé politické strany, mimo členy Státní dumy, práva homosexuálů podporují.

Jabloko jako člen Liberální internacionály vede kampaň s názvem „Rusko bez pogromů“ proti netoleranci v Rusku.

Ruská liberální strana vzniklá roku 2007 kritizovala zákon proti homosexuální propagandě jako nedemokratický, omezující svobodu projevu.

Zločiny z nenávistiEditovat

Cílené útoky proti LGBT minoritě jsou ve zdejším Trestním zákoníku považovány za zločin z nenávisti, jelikož ruské právo nezná termín sexuální orientace. Mezi nejznámější případy zločinů na homosexuálech patří následující:

9. května 2013 po oslavách Dne vítězství nad fašismem bylo ve Volgogradu nalezeno zohavené tělo 23letého mladíka, který byl mučen a následně zabit třemi útočníky z důvodu domnělé homosexuální orientace, i přes protesty rodiny a přátel zemřelého, nebyl trestný čin pachatelů posouzen jako zločin z nenávisti.

29. května 2013 bylo nalezeno tělo umučeného 38letého Olega Serdyjuka, zástupce ředitele Kamčatského letiště, v jeho rozbitém autě s jeden den starou bodnou ránou. Místní státní zastupitelstvo označilo jako motiv trestného činu vraždu z homofobie. Místní podezřelí byli shledáni vinnými a odsouzenými k 9 až 12 letům odnětí svobody.

Od října 2013 do února 2014 byla v Moskvě zaznamenána řada útoků na Central Station, jeden z největších nočních klubů pro homosexuály v Rusku. Během útoků bylo použito jak střelných zbraní, tak i slzného plynu. Celá situace byla vysílána na ABC News Nightline. V přímém důsledku útoků emigrovalo hodně zaměstnanců klubu.

TransgenderEditovat

V Carském Rusku se mladé dívky, které se prezentovaly a oblékali jako chlapci, označovali jako tomboys. Jejich chování a oblékání ve školách bylo vesměs tolerováno a považováno za asexuální, což by se muselo v případě svatby zastavit. Nicméně crossdressing byl považován za nemorální a trestný jak církví, tak i následné i vládou.

Po Velké říjnové revoluci se v roce 1920 objevily první pokusy o chirurgickou změnu pohlaví až do zákazu roku 1960. Později je začala provádět endokrinoložka Prof. Irina Golubeva pod vedením psychiatra Prof. Aron Belkin, který byl znám svým bojem za práva transsexuálů až do své smrti r. 2003.

Zákazy propagandyEditovat

Federální zákony přijaté 29. června 2013 zakazují distribuci propagačních materiálů mezi dětmi a mládeží, které podporují netradiční sexuální vztahy.[16] Kritici vyčítají tomuto zákonu jeho kriminalizaci jakýchkoli veřejných demonstrací za gay práva, projevy na obranu LGBT práv a distribuci materiálů o LGBT kultuře, případně i zrovnoprávnění homosexuálních vztahů s heterosexuálními.[17][18][19][20] Legislativa se stala terčem mezinárodní kritiky z řad lidskoprávních aktivistů a médií podporujících LGBT práva a používajících LGBT symboly jako je například duhová vlajka. Chanell 4 zveřejnil dokument s názvem Hunted, v němž popisuje anti-gay skupiny, které se zaměřují na homosexuální muže. Ty pak vylákají pod záminkou schůzky na odlehlé místo, kde je mučí a ponižují. Celá akce je pak natáčená a zveřejněná na internetu.[21]

Regionální vyhláškyEditovat

 
Deset ruských regionů přijalo zákony zakazující distribuci materiálů propagaujících homosexualitu a jiné LGBT vztahy mezi dětmi a mládeží.
     Zákaz podpory homosexuality, bisexuality a transgenderu.
     Zákaz podpory homosexuality a bisexuality.
     Zákaz podpory homosexuality.

Již v letech 2006-2013 přijalo 10 regionů vyhlášky zakazující propagandu homosexuality mezi dětmi a mládeží. Devět z nich ukládá za porušení vyhlášky administrativní sankce nebo pokuty. Vyhlášky některých regionů zakazují i "propagandu" bisexuality a transgenderismu mezi dětmi a mládeží. Do května 2013 byl přijat nespočet vyhlášek tohoto typu v několika oblastech: Rjazaňská oblast (2006), Archangelská oblast (2011), Sankt Petersburg (2012), Kostromská oblast (2012), Magadanská oblast, Novosibirská oblast (2012), Krasnodarský kraj (2012), Samarská oblast (2012) Baškortostán (2012),[pozn. 1] a Kaliningradská oblast (únor 2013). Archandělsk (2013) a Sankt Petěrsburg (2014) tyto vyhlášky zrušily.

Federální zákonEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Ruský zákon proti LGBT propagandě.

V červnu 2013 byl Státní dumou jednomyslně přijat a prezidentem Vladimirem Putinem podepsán [22] federální zákon zakazující distribuce materiálů podporujících LGBT vztahy mezi dětmi a mládeží.[16][23][24][25] Zákon se o homosexualitě zmiňuje pouze okrajově, neboť pracuje s termínem "netradiční sexuální vztahy".[26] V souladu s ním je nelegální pořádat v přítomnosti dětí a mládeže LGBT události, podporovat LGBT práva a říkat, že homosexuální vztahy jsou rovnocenné s heterosexuálními.[23][24][25]

Za porušení tohoto zákona hrozí ruským občanům pokuta v maximální výši 5000 rublů a veřejným organizacím až 50 000 rublů.[27] Organizacím a firmám, které tento zákon poruší, hrozí pokuta až 1 000 000 rublů a 90denní pozastavení činnosti. Cizincům hrozí až 15denní vězení, pokuta 100 000 rublů a následné vyhoštění ze země. Ruští občané, které k propagandě "netradičních vztahů" použijí internet nebo média hrozí pokuta až 100 000 rublů.

V důvodové zprávě zákona se píše, že chrání děti a mládež před pornografií a informacemi narušujícími jejich vývoj.[22] Spoluautorka zákona Jelena Mizulinová, která je přesedkyní Komise pro rodinu, ženy a děti ve Státní dumě[28][29][30], a která je mnohými popisovaná obránkyně morálních hodnot, uvedla, že cílem zákona je chránit tradiční sexuální vztahy mezi mužem a ženou, jež si zaslouží zvláštní ochranu.[20] Na závěr Mizulina uvedla, že podle nejaktuálnějšího výzkumu podporuje tuto legislativu 88 % veřejnosti.[31]

 
Zastupitel Sankt Petěrsburgu, Vitalij Milonov

V dubnu 2013 před přijetím zákona při své návštěvě v Amsterdamu ruský prezident Vladimir Putin řekl: "Chci, aby všichni věděli, že v Rusku nedochází k žádnému porušování práv sexuálních menšin. Jsou to lidé jako každý jiný a jejich práva a svobody zůstávají nedotčeny."[26] Pak uvedl, že zákon podepíše, protože s ním drtivá většina Rusů souhlasí, ba dokonce jej požaduje.[20] Dovedete si představit organizaci podporující pedofilii v Rusku? Obávám se, že by se proti ní drtivá většina ruských regionů postavila … To samé se týká sexuálních menšin. Těžko si dovede představit stejnopohlavní manželství v Čečensku? Vy ano? Dovedete si představit jaké by to mělo nedozírné následky?[20]Problémy, se kterými se současné Rusko potýká, jsou nízká porodnost, jíž homosexuální vztahy vyřešit opravdu nedokáží."

Kritici říkají, že účelem zákona je v přímém důsledku zcela zakázat LGBT hnutí a jakékoli veřejné projevy LGBT kultury.[20][26]

V červenci 2013 byly zatčeni dva nizozemští turisté při diskuzi o gay právech s ruskou mládeží. Všichni čtyři byly potrestáni na základě federálního zákona proti propagandě netradičních vztahů mezi nezletilými poté, co o nich hovořili s mladistvými v táboře v Murmansku.[32]

Domácí reakceEditovat

 
Sankt Petěrburg, 1. květen 2014

Podle průzkumu uskutečněného v červnu 2013 Russian Public Opinion Research Center (VTsIOM) podporovalo zákon nejméně 90 % zkoumaných.[33][34]

Některé ruské celebrity, včetně Dima Bilana, Filippa Kirkorova a Nikolaje Baškova, se vyjádřily proti zákonům. Jiné zase anti-gay zákony podpořily. Například Valerija.[35] V únoru 2012 se v moskevské Katedrále Krista Spasitele uskutečnila kontroverzní performance ze strany feministické skupiny Pussy Riot na protest proti církevní podpoře politiky prezidenta Vladimira Putina, jejíž součástí je i odmítání LGBT práv v Rusku. O pár týdnů později byly tři členky této skupiny zatčeny a odsouzeny za "výtržnictví motivované náboženskou nenávistí". Trestní proces s trojicí dívek se stal předmětem globálního odporu.[36] Ruský ministr sportu Vitalij Mutko odpověděl na otázky ze strany mezinárodních komunit ve věci aplikace nového zákona během Zimních olympijských her 2014 v Soči, že veškerá kontroverze ruského zákona proti gay propagandě je problém, který uměle vytvořila západní média.[37] and that the law does not discriminate against anyone.[38] Účelem zákona je ochrana práv děti, které se teprve vyvíjejí, před agresivní propagandou netradičních sexuálních vztahů stejně jako před užíváním alkoholových nápojů a návykových látek," takto obhajoval příslušný zákon ministr Mutko. [38] Rovněž ubezpečil, že práva všech sportovců, organizátorů a návštěvníků v Soči budou respektována. Sportovcům s netradiční sexuální orientací není zakázáno přijet k nám. Ale pokud vyjdou do ulic za účelem propagace, pak samozřejmě musí počítat s následky.[39]

Scénárista Jurij Arabov pracující na novém životopisu Petra Iljiče Čajkovského začal při příležitosti jeho zveřejnění v roce 2015 rozporovat Čajkovského homosexualitu, což je rozporu s tvrzením většiny historiků, kteří si stojí za tím, že Čajkovskij byl skutečně homosexuál.[40] Ke konci dodal, že by svým jménem nikdy nenatočil žádný film, který propaguje homosexualitu.[40] Natáčení filmu bylo dotováno ruskou vládou a Arabovovo tvrzení bylo podpořeno ministrem kultury Vladimirem Medinským, který na otázku odpověděl takto: "Arabov má pravdu. Neexistuje žádný prokazatelný důkaz, že by Čajkovskij byl homosexuál.[41] Historici si i nadále trvali na tom, že skladatelova homosexualita je jasně zdokumentována v jeho osobních papírech a korespondenci. V západním tisku se vedly spekulace, zda odstranění veškerých zmínek o Čajkovského homosexualitě podporované i režisérem Kirillem Šerebrenikovem je "skutečný příběhem tragické lásky a smrti věhlasného ruského skladatele" nebo odpovědí na ruský zákon proti gay propagandě.[40][41][42][43][pozn. 2] Ruská lidskoprávní aktivistka Ludmila Alexejevová nazvala přijetí zákona "návratem" do středověku.[44]

12. října 2013 se den po National Coming Out Day konala v Sankt Petěrburgu demonstrace 15-20 LGBT aktivistů proti novému zákonu zakazujícím "homosexuální propagandu".[45][46] Protest byl napadený krajně pravicovými skupinami jako jsou pravoslavní křesťané, kozáčtí polovojáci a nacionalisté.[47] Po roztržkách mezi oběma skupinami policie zatkla 67 lidí z obou táborů.[47]

Ruské politické strany jsou obecně velmi málo ochotné odmítat svojí nebo jinou LGBT diskriminační politiku z důvodu přetrvávajícího veřejného mínění a současné legislativy nepřímo kriminalizující podporu LGBT práv. Pouze několik málo politických stran podpořilo LGBT práva.

Jednou z nich je Ruská libertariánská strana, která zákaz "podpory" homosexuality nazvala porušováním lidského práva svobody projevu.

Souhrnný přehledEditovat

Legální stejnopohlavní styk   (1993)
Stejný věk legální způsobilosti k pohlavnímu styku pro obě orientace   (1993[pozn. 3])
Svoboda projevu   (zákaz propagace homosexuality mezi osobami mladšími 18 let; v některých regionech platí jejich vlastní zákony proti homosexuální, bisexuální a transgender propagandě)
Anti-diskriminační zákony v zaměstnání  
Anti-diskriminační zákony v přístupu ke zboží a službám  
Anti-diskriminační zákony v ostatních oblastech (homofobní urážky, zločiny z nenávisti)  
Stejnopohlavní manželství  
Jiná forma stejnopohlavního soužití  
Náhradní mateřství pro gay páry  
Adopce homosexuálním jednotlivcem žijícím v Rusku, anebo (v případě ruských dětí) v cizí zemi neuznávající stejnopohlavní sňatky   (žádná omezení založená na sexuální orientaci žadatelů o individiuální osvojení)
Adopce ruských dětí homosexuálními jednotlivci nebo stejnopohlavními páry žijícími v zemi, která legalizovala stejnopohlavní manželství   (Ilegální od 3. července 2013)
Adopce dítěte partnera  
Společná adopce dětí stejnopohlavními páry  
Zákaz konverzní terapie praktikované na dětech a mládeži  
Homosexuální osoby smějí sloužit v armádě   (Lidé s homosexuální orientací smějí sloužit v armádě, ale platí v ní neoficiální politika Don't ask, don't tell)
Možnost změny pohlaví   (Od r. 1997[pozn. 4])
MSM smějí darovat krev   (Od r. 2008[48])

PoznámkyEditovat

  1. Baškortostán je jediným regionem, který za porušení zákonů neukládá administrativní sance a pokutu
  2. The Guardian zaznamenal, že si Kirill na webových stránkách KinoPoisk sgěžoval na problémy s financováním svého filmu z řad úředníků, kterým se nelíbila skladatelova homosexualita.
  3. Věk způsobilosti k homosexuálním aktům nebyl nikdy specificky ziňován ve starém trestním zákoníku RSFSR, který pak nahradil nový trestní zákoník Ruské federace v r. 1996 nečinící žádné rozdíly při legálním věku způsobilosti k pohlavnímu styku (ačkoli jsou přísnější tresty za nelegální homosexuální styk s osobou mladší 16 let) v Článku 134.
  4. Federální zákon o osobním statusu (1997) umožňuje jeho změnu na základě dokumentu potvrzujícím změnu provedenou zdravotnickou institucí (čl. 70). Na základě změny svého pohlaví smějí translidé žádat i o vydání nového cestovního pasu.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku LGBT rights in Russia na anglické Wikipedii.

  1. Refworld | Russia: Update to RUS13194 of 16 February 1993 on the treatment of homosexuals [online]. [cit. 2016-09-23]. Dostupné online. 
  2. Gay hunting season in Russia: Shocking documentary everyone should see [online]. [cit. 2015-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. The Bay Area Reporter Online – Russian LGBTs seek
    asylum in US
    [online]. [cit. 2015-08-22]. Dostupné online. (anglicky)
     
  4. Shocking footage of anti-gay groups - Independent.ie [online]. [cit. 2016-09-23]. Dostupné online. 
  5. ELDER, Miriam. Russia passes law banning gay 'propaganda'. The Guardian. 2013-06-11. Dostupné online [cit. 2016-09-23]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  6. Cross-national Differences in Attitudes towards Homosexuality
  7. Acceptance of gays in society varies widely. Washington Post [online]. [cit. 2016-09-23]. Dostupné online. 
  8. Homosexuálové tu nejsou, tvrdí čečenský prezident. A kdyby ano, ať jim v Kanadě vyčistí krev. iROZHLAS. 2017-07-15. Dostupné online [cit. 2017-11-04]. (česky) 
  9. Pleas for help from gay men in Chechnya on rise, Russian group says. NBC News. Dostupné online [cit. 2017-11-04]. (anglicky) 
  10. https://www.nytimes.com/reuters/2017/04/12/world/europe/12reuters-russia-lgbt-protest.html?_r=0
  11. SOMPER, James. Chechnya accused of detaining and torturing dozens of gay men. The Telegraph. 2017-04-11. Dostupné online [cit. 2017-11-04]. ISSN 0307-1235. (anglicky) 
  12. Report: Chechnya Is Torturing Gay Men in Concentration Camps. advocate.com. 2017-04-10. Dostupné online [cit. 2017-11-04]. (anglicky) 
  13. Report: Chechnya opens concentration camps for homosexuals. 76 CRIMES. 2017-04-11. Dostupné online [cit. 2017-11-04]. (anglicky) 
  14. Diskuse: Ruská škola potrestala důtkou dospívající lesbickou dívku - Deník.cz. www.denik.cz [online]. [cit. 2016-09-23]. Dostupné online. 
  15. Přiznala se k lesbictví. Ruská škola jí udělila důtku [online]. Týden.cz, 2014-02-03 [cit. 2016-09-23]. Dostupné online. 
  16. a b Šablona:Cite Russian law
  17. Putin signs 'blasphemy' and 'gay propaganda' bills. The Moscow Times. 2 July 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Russia: Use Leadership to Repeal Discriminatory Propaganda Law [online]. Human Rights Watch, 5 September 2013 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. NAKAMURA, David. Obama meets with gay rights activists in Russia [online]. 6 September 2013 [cit. 2013-11-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. a b c d e ALPERT, Lukas I. Russia passes bill banning gay 'propaganda'. The Wall Street Journal. 11 June 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Paul Gallagher; VANESSA THORPE. Shocking footage of anti-gay groups [online]. 2 February 2014 [cit. 2014-02-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. a b ROSE, Scott. Putin signs law banning gay 'propaganda' among children. Bloomberg. 1 July 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  23. a b Госдума приняла закон о "нетрадиционных отношениях" [online]. BBC Russia, 11 June 2013 [cit. 2013-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 1 March 2014. (anglicky) 
  24. a b ГД приняла закон об усилении наказания за пропаганду гомосексуализма среди подростков [online]. РБК, 11 June 2013 [cit. 2013-06-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 3 October 2013. (anglicky) 
  25. a b ШКЕЛЬ, Тамара. Закон под "браво!". Rossiyskaya Gazeta. 13 June 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 August 2013. (Russian) 
  26. a b c Q&A: Gay rights in Russia. BBC News Online. 13 August 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  27. Putin signs anti-gay bill into law. RIA Novosti. 30 June 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  28. SONNE, Paul. Parody painting of Putin in women's underwear seized in Russian raid. The Wall Street Journal. 27 August 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  29. MILLS, Laura. Morality crusader fuels the fire. The Vancouver Sun. 10 August 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  30. LIPMAN, Masha. The battle over Russia's anti-gay law. The New Yorker. 11 August 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  31. FLINTOFF, Corey. Russian parliament may pass anti-gay law. NPR. 18 June 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  32. Russia’s Anti-Gay Laws: How a Dutch Activist Got Caught in the Crosshairs. Time. 5 August 2013. Dostupné online [cit. 24 September 2013]. (anglicky) 
  33. HERSZENHORN, David M. Gays in Russia find no haven, despite support from the West. The New York Times. 11 August 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  34. WEAVER, Courtney. Russia gay propaganda law fuels homophobic attacks. Financial Times. 16 August 2013. (anglicky) 
  35. Russian Pop Stars Chime in on ‘Sodomite Propaganda’ [online]. Sputnik News, 20 December 2012 [cit. 2015-08-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  36. Pussy Riot: The story so far [online]. BBC News, 23 December 2013 [cit. 2016-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  37. Russia's anti-gay law uproar an 'invented problem' – sports minister. The Guardian. 18 August 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  38. a b Russia: gay relationships like drug or alcohol abuse, says sports minister – video [online]. 18 August 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  39. MILLS, Laura. Russia will enforce anti-gay law during Olympics. The Big Story. Associated Press, 1 August 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  40. a b c Screenwriter Questions Whether Tchaikovsky Was Gay, Sparking Furor in Russia. The New York Times. 23 August 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  41. a b Tchaikovsky was not gay, says Russian culture minister. The Guardian. 18 September 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  42. Sorry, Russia, but Tchaikovsky was definitely gay. The Atlantic Wire. 23 August 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  43. Tchaikovsky's sexuality 'downplayed' in biopic under Russia's anti-gay law. The Guardian. 25 August 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ELDER, Miriam. Russia passes law banning gay 'propaganda'. The Guardian. 11 June 2013. Dostupné online. (anglicky) 
  45. Gay rights protest in St. Petersburg ends in clashes, arrests. www.reuters.com. 12 October 2013. Dostupné online [cit. 13 October 2013]. (anglicky) 
  46. Gay rights protest in St Petersburg ends in clashes. The Guardian. 12 October 2013. Dostupné online [cit. 13 October 2013]. (anglicky) 
  47. a b Dozens arrested in Russia as anti-gay activists harass LGBT protesters. rt.com. 13 October 2013. Dostupné online [cit. 13 October 2013]. (anglicky) 
  48. Russian Health Ministry Ends Ban on Blood Donations by Gays [online]. UK Gay News, 23 May 2008 [cit. 2011-09-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-03-28. (anglicky) 

Zdroje s rozsáhlými referencemiEditovat

  • DUBERMAN, Martin; VICINUS, Martha; CHAUNCEY, George, 1989. Hidden from history: reclaiming the gay and lesbian past. [s.l.]: New York: New American Library. ISBN 978-0-453-00689-7. OCLC 19669484 (anglicky) 
  • PETROV, Igor; KIRICHENKO, Ksenia. Discrimination based on sexual orientation and gender identity in Russia [online]. 5 April 2009 [cit. 2009-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Šablona:Refend

Další literaturaEditovat

  • ENGLE, Eric Allen. Gay Rights in Russia? Russia's Ban on Gay Pride Parades and the General Principle of Proportionality in International Law. Journal of Eurasian Law. 2013, s. 165–186. (anglicky) 
  • Clark, F. (2014). "Discrimination against LGBT people triggers health concerns." Lancet, 383(9916), 500-502.

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat