Lžidimitrij I.

Lžidimitrij I.
	Ruský car
Doba vlády	1605–1606
Úplné jméno	Jurij Bogdanovič Otrepjev (?)
Narození	16. století; Moskva
Úmrtí	27. května 1606; Moskva
Předchůdce	Fjodor II. Borisovič
Nástupce	Vasilij IV. Ivanovič Šujskij
Manželka	Marina Mniszková
Podpis
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lžidimitrij I. (asi po 1575 – 17. května^jul./ 27. května 1606^greg.^[1]), známý také pod mnišským jménem Grigorij, vládl jako ruský car v letech 1605–1606. Některé zdroje jej ztotožňují s chudým venkovským šlechticem Jurijem Bogdanovičem Otrepjevem.^[1]

Udává se, že v mládí sloužil bojarskému rodu Romanovců, pak vstoupil do kláštera. V roce 1602 se objevil na rodovém panství jednoho z největších polských feudálů – knížete Wiśniowieckého. Nějaký čas u knížete žil jako sluha, pak ho ale Wiśniowiečtí začal připravovat na úlohu ruského cara. Na rusko-polském pohraničí se začaly šířit pověsti, že v domě knížete Wiśniowieckého žije zázrakem se zachránivší syn Ivana IV. (Skutečný carevič si za nevyjasněných okolností probodl hrdlo. Údajně se tak stalo při epileptickém záchvatu.^[2])

Wiśniowiečtí předvedli samozvance před polského krále Zikmunda III. Vasu, kde vysvětlil, že je carevič Dimitrij, jak se mu podařilo přežít a kde se skrýval pod cizí identitou.

Zikmund III. Vasa uznal jeho nároky výměnou za slib předání některých ruských území (zvláště Smolenska, Novgorodu a Pskova).^[3] Vojensky pak Lžidimitrije vedle polského krále podpořil především sandoměřský vévoda Jiří Mnišek. Písemně se Lžidimitrij také zavázal římskému papeži, že na ruském území zavede katolictví. Lžidimitrijovi pomohlo, že car Boris Godunov náhle zemřel 13. dubna 1605. Godunovova syna Fjodora Lžidimitrijovi přívrženci 20. června 1605 zavraždili a 11. července 1605 korunovali Lžidimitrije ruským carem jako Dmitrije II. (v dějinách je znám jako Lžidimitrij I.)

Lžidimitrij I. učinil za svého vládnutí několik problematických rozhodnutí. Především jmenoval ruskými ministry polské šlechtice. Nakonec bojarům došla trpělivost po Lžidimitrijově sňatku s Marinou Mniszkovou, kterou Rusové nesnášeli. Proti Lžidimitrijovi vzniklo spiknutí, v jehož čele stál budoucí car Vasilij Šujskij. Dne 27. května 1606^[1] přišli spiklenci do Kremlu s cílem Lžidimitrije zabít. Lžidimitrij se snažil utéct, při útěku si však zlomil nohu. Spiklenci ho dohnali a zavraždili.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c Назаров, В. Д. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2022-07-11]. Heslo ЛЖЕДМИ́ТРИЙ I. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-07-11. (rusky)
↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Slavní ruští vojevůdci. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1955. 264 s. Kapitola Ruský stát na konci 16. a na začátku 17. století, s. 60.
↑ VYDRA, Zbyněk, a kol. Dějiny Ruska. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2017. 499 s. ISBN 9788074223242. OCLC 1000501215 S. 88.

Literatura

Andrej Tereščuk: Panovníci Ruska (český překlad: Jana Eislerová) ISBN 978-80-253-0469-3

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Lžidimitrij I. na Wikimedia Commons
http://forum.valka.cz/viewtopic.php/t/22493

[БРЭ-1] Назаров, В. Д. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2022-07-11]. Heslo ЛЖЕДМИ́ТРИЙ I. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-07-11. (rusky)

[2] KOLEKTIV AUTORŮ. Slavní ruští vojevůdci. 1. vyd. Praha: Naše vojsko, 1955. 264 s. Kapitola Ruský stát na konci 16. a na začátku 17. století, s. 60.

[3] VYDRA, Zbyněk, a kol. Dějiny Ruska. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2017. 499 s. ISBN 9788074223242. OCLC 1000501215 S. 88.

[1]

[2]

[3]