Otevřít hlavní menu

Lín obecný (Tinca tinca) je nativním druhem Evropy a částí západní Asie[2]. Je to ekonomicky významná ryba, která se řadí do třídy Actinopterygii – paprskoploutví » řád Cypriniformes – máloostní » čeleď Cyprinidae – kaprovití » rod Tincalín[3].

Jak číst taxoboxLín obecný
alternativní popis obrázku chybí
Lín obecný
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše živočichové (Animalia)
Kmen strunatci (Chordata)
Podkmen obratlovci (Vertebrata)
Podtřída paprskoploutví (Actinopterygii)
Řád máloostní (Cypriniformes)
Čeleď kaprovití (Cyprinidae)
Rod lín (Tinca)
Binomické jméno
Tinca tinca
Linné, 1758
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PopisEditovat

 
na výstavě „Pod hladinou Vltavy“, Praha

Samec lína dosahuje maximální délky 70 cm a hmotnosti 7,5 kg. Průměrná délka je však 20 cm. Dožívá se až 20 let. Tělo má krátké a vysoké. Průřez je oválný[4]. Barva lína je závislá na habitatu, ve kterém se nachází. V čistých rašelinových vodách mohou mít olivou černě zelenou barvu se zlatými odrazy. Ve vodách, kde je nižší viditelnost, mohou být jedinci téměř béžoví. Lín je charakteristický oblými ploutvemi, přičemž ocasní ploutev se může zdát seseknutá. Břišní ploutve jsou postaveny v abdominální krajině. Tento druh ryby má silnou slizovou vrstvu, pod kterou se nacházejí drobné šupiny, které jsou hluboce zarostlé ve velmi silné kůži. Tyto silné vrstvy slouží línovi k bezpečnému pronikání vegetací[4].

Hlava má trojúhelníkový tvar, na které je černé pohyblivé oko s načervenalou duhovkou. Ústa jsou poměrně malá se silnými rty a dobře vyvinutý požerákovými zuby[4].

Pohlavní dimorfismus je zřejmý. U dospělých jedinců je druhý nerozvětvený paprsek pánevní ploutve zahuštěn svalovým výběžkem. Tyto paprsky jsou delší a dosahují až k řitní ploutvi[5].

Determinační znakyEditovat

Lín má na rozdíl od kapra obecného pouze jeden pár požerákových zubů. Hřbetní ploutev je krátká a tím se odlišuje od kapra obecného a karasů[4].

VýskytEditovat

Lín je téměř v celé Asii nativním druhem až na Indonésii, Indii, Izrael, Japonsko, Kyrgyzstán a Uzbekistán. V celé Africe, Jižní a Severní Americe byl lín introdukován. V Evropě byl zavlečen do Irska, Itálie a Norska. Do Austrálie a na Nový Zéland byl také zavedený[6]. Do Severní Ameriky byl nejspíše zavlečen jako potrava pro ryby a pro sportovní rybaření. Během let 1886 až 1896 bylo v Severní Americe vypuštěno více než 138 000 línů. Mnoho línů také uniklo z rybích farem[6].

EkologieEditovat

Typicky se nachází v mělkých jezerech s ox-bow, stojatých vodách a pomalu se pohybujících tocích, které jsou prorostlé vegetací[5]. Zimy často přečkává zahrabaný na dně v blátě. Dospělci preferují teplá jezera a rybníky s rostlinami a bahnitými dny. Larvy a mladí jedinci se pohybují pouze v husté vegetaci. Jsou schopni tolerovat nízké množství kyslíku. Je schopný žít v mírně slaných vodách Baltu[4].

V teplejších sezónách lín vyhledává nízké teploty a schovává se v hlubokých dírách a stínech. V teplých obdobích není příliš aktivní a krmí se až po soumraku. Přestože jsou líni velice odolné ryby, byl zaznamenán vysoký úhyn larev v eutrofních vodách[5].

PotravaEditovat

Potravní preference záleží na věku ryby. Potrava se skládá z detritu, bentických organismů a rostlinných materiálů. Larvy a juvenilní ryby se živí spíše planktonem, zatímco dospělci konzumují měkkýše, drobné korýše a larvy hmyzu[7].

RozmnožováníEditovat

K prvnímu rozmnožování dochází u samců okolo 4 let v délce 9,5 cm, samice mají pohlavní dospělost o rok později a velikost je okolo 12,5 cm[6]. K tření dochází od května do října, ve střední Evropě obvykle v červnu až červenci při teplotách nad 19 °C . Nejčastěji, když teplota dosáhne 22–24 °C. Pokud přetrvá teplé počasí, samice se mohou třít 1–9krát za rok, tedy každých 11–15 dní. Při kolísání teplot dochází k vysoké embryonální mortalitě[4]. Ryby preferují pro tření mělké a hustě zarostlé oblasti, kam samice lepí své jikry. Tento druh se snadno reprodukuje v umělých podmínkách za pomoci umělých rostlin. Jikry jsou malé a mají žlutou nebo zelenou barvu. K líhnutí dochází v 3. až 8. dnu při 22–24 °C[5].

VýznamEditovat

Lín je chován v akvakulturách a loven sportovními rybáři. Komerční využití je u lína v podobě konzervovaných potravin, čerstvého a mraženého masa. Může být i jako krmivo v rybích farmách pro morčáka evropského (Dicentrarchus labrax Linnaeus, 1758). V České republice se vyskytuje jako doplňující zboží o Vánocích[4].

Ochrana/ rizikovostEditovat

Jelikož je lín všežravý a tolerantní k rozdílným environmentálním podmínkám, některé země ho označily jako invazivní druh[8].

Legislativní opatřeníEditovat

U lína je zákonem stanovena nejmenší lovná velikost, která představuje 20 cm. Délka se měří od vrcholu rypce po konec nejdelších paprsků ocasní ploutve[9].

ReferenceEditovat

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-11]
  2. Berg, L.S. 1949. The freshwater fishes of the USSR and adjacent countries. 4th edition. Academy of Sciences of the USSR, Moscow.
  3. IUCN. 2008. IUCN Red List of Threatened Species. Available at: http://www.iucnredlist.org. (Accessed: 5 October 2008).
  4. a b c d e f g Kottelat, M. and J. Freyhof, 2007. Handbook of European freshwater fishes. Publications Kottelat, Cornol and Freyhof, Berlin. 646 pp.
  5. a b c d U.S. Geological Survey: Tench Tinca tinca (Linnaeus 1758) [online]. Southeast Ecological Science Center: Southeast Ecological Science Center, 2016 [cit. 2019-04-24]. Dostupné z: http://fl.biology.usgs.gov/Carp_ID/index.html
  6. a b c Invasive Species Compendium: Tinca tinca (tench) [online]. CABI is a registered EU trademark.: Detailed coverage of invasive species threatening livelihoods and the environment worldwide, 2019 Dostupné z: https://www.cabi.org/ISC/datasheet/61160
  7. L., Pompei, Franchi E., Giannetto D. a Lorenzoni M. Growth and reproductive properties of Tench, Tinca tinca Linnaeus, 1758 in Trasimeno Lake (Umbria, Italy) Croissance et paramètres de reproduction de la tanche, Tinca tinca Linnaeus, 1758 du Lac Trasimène (Ombrie, Italie). Knowledge and Management of Aquatic Ecosystems [online]. 2012, 11(406) [cit. 2019-04-24]. DOI: 10.1051/kmae/2012024. ISSN 19619502.
  8. ISSG, 2011. Global Invasive Species Database (GISD). Invasive Species Specialist Group of the IUCN Species Survival Commission. http://www.issg.org/database
  9. Nařízení Rady (ES) č. 199/2008 o vytvoření rámce Společenství pro shromažďování, správu a využívání údajů v odvětví rybolovu a pro podporu vědeckého poradenství pro společnou rybářskou politiku.

Externí odkazyEditovat