Otevřít hlavní menu

Lída Rakušanová

česká spisovatelka a novinářka

Lída Rakušanová, rozená Ludmila Horská (* 26. května 1947 České Budějovice) je česká novinářka a spisovatelka. Po sovětské okupaci Československa v roce 1968 odešla do exilu a pracovala v Rádiu Svobodná Evropa v Mnichově. Od roku 1989 žije střídavě v Praze a v Bavorském lese a spolupracuje jako volná novinářka s českými a německojazyčnými médii.

Lída Rakušanová
Lída Rakušanová.jpg
Rodné jméno Ludmila Malá, po adopci Horská
Narození 26. května 1947 (72 let)
České Budějovice
Povolání novinářka
Ocenění Umělecká cena česko-německého porozumění (1997)
Vyznamenání Zlaté lípy (2011)
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

ŽivotopisEditovat

Do 18 let žila v Českých Budějovicích, kde absolvovala Gymnázium Jana Valeriána Jirsíka. V letech 1965 –1968 studovala na Karlově univerzitě v Praze obory čeština, dějepis, jihoslovanské jazyky, estetika. Po srpnové okupaci 1968 přerušila na rok studium a odešla se svým budoucím manželem, fotografem Josefem Rakušanem, nejprve do Francie a pak do Německa, kde oba pracovali v továrně na pouliční osvětlení ve Frankfurtu nad Mohanem. O politický asyl v Německu požádali poté, co politbyro KSČ nazvalo v květnu 1969 okupaci „bratrskou pomocí“ a Moskvě za ni oficiálně poděkovalo. V červenci 1969 se ve Frankfurtu vzali a přestěhovali se do Mnichova, kde se zapojili do aktivit československého exilu. Publikovali m.j. v exilovém časopisu Text, jehož šéfredaktorem byl Sláva Volný, jeden z nejvýraznějších redaktorů Československého rozhlasu za pražského jara. Spolu s ním pak vydávali manželé Rakušanovi na začátku 70.let po tři roky literární kalendář exilu Kalex. V Německu studovala Lída Rakušanová na mnichovské Ludwig-Maximilians-Universität germanistiku a slavistiku a stala se soudní překladatelkou.

Působení v exiluEditovat

V Rádiu Svobodná Evropa pracovala Lída Rakušanová od roku 1975 jako externistka v týdenním rozhlasovém magazínu „Rozhledy“ Slávy Volného a od února 1978 jako redaktorka v zahraniční a později ve vnitropolitické redakci RSE se zaměřením na Československo, střední a východní Evropu, NATO a EU. Kromě stovek politických komentářů připravovala pro RSE řadu let také pořad „Literatura bez censury“, četbu na pokračování z knih režimem zakázaných autorů, vydávaných v samizdatu a v exilových nakladatelstvích. Koncem 80. let 20. století se její hlas stal symbolem svobodného Československa natolik, že když po Listopadu 1989 potřebují čeští filmaři nechat ve svých filmech jako dobovou kulisu zaznít vysílání RSE, žádají ji, aby je namluvila. Tímto způsobem už participovala na filmech Kolja, Kde domov můj, Fair play, Zemský ráj to na pohled, Osmy, ale také na rozhlasovém spotu „Sami jsme byli uprchlíci“ osvětové kampaně UNHCR.[1]

Působení po Listopadu 1989Editovat

Když v polovině roku 1994 došlo k ukončení činnosti české redakce Svobodné Evropy v Mnichově, rozhodla se Lída Rakušanová pro dráhu volné novinářky. Přesídlila do Prahy, kde pokračovala nejen v externí spolupráci s následným českým vysíláním RFE v Praze[2], ale také s Českou televizí a Českým rozhlasem, a etablovala se pod jménem Ludmila Rakusan jako korespondentka ze střední Evropy pro periodika v německojazyčných zemích. V polovině 90.let měla v ČT vlastní talk show „Na pozvání Lídy Rakušanové“. V letech 1997–2003 natočila s režisérem a kameramanem Jiřím Krejčíkem ml. 23 půlhodinových dokumentárních sond do života transformující se české společnosti pro ČT.

Od poloviny 90 let působila pod jménem Ludmila Rakusan jako korespondentka z Prahy např. pro berlínský Der Tagesspiegel, týdeník Rheinischer Merkur, švýcarský list Finanz und Wirtschaft, deník Passauer Neue Presse aj.

V letech 2002–2015 se angažovala ve vydavatelství regionálního tisku Vltava Labe Press, kde vyvíjela žurnalistické projekty, koordinovala společné aktivity tehdejšího mateřského vydavatelství Passauer Neue Presse s jeho českou, polskou a slovenskou odnoží, a organizovala a vedla vzdělávací aktivity lokálních novinářů. V roce 2004, kdy byla šéfredaktorkou centrální redakce lokálních Deníků, založila spolu s profesorem Ivo Možným, děkanem Fakulty sociálních studií Masarykovy university, Institut regionální žurnalistiky,[3] který je společným projektem vydavatelství VLP a katedry žurnalistiky Fakulty sociálních studií MUNI.

Je členkou Asociace evropských novinářů.[4] Od 1.10.2004 do 16.10. 2005 byla prezidentkou této asociace.

V letech 1998–1999 byla členkou české části Koordinační rady Česko-německého diskusního fóra.

Je vdaná a má dceru Lucii.

OceněníEditovat

Novinářská práceEditovat

  • Radio Svobodná Evropa (1975–1994)[9]
  • Komentáře k dění v České republice a v Evropské unii: pravidelně na vlnách ČRo Plus[10][11] a na stránkách regionálních Deníků vydavatelství Vltava Labe Press.

Autorka knihEditovat

  • 1997 Ludmila Rakušanová, Dagmar a Václav Havlovi, dva osudy v jednom svazku, nakladatelství Gallery Praha  ISBN 80-86010-07-4
  • 1999 Ludmila Rakusan, Dagmar und Vaclav Havel, Eine Prager Geschichte nakladatelství Langen Müller, Mnichov, ISBN 3-7844-2733-2 [12][13]

Filmové dokumentyEditovat

  • Genus Lída Rakušanová, pohledem Heleny Třeštíkové, Česká televize 1996
  • Třináctá komnata Lídy Rakušanové, režie Olga Sommerová, Česká televize 2015

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat