Otevřít hlavní menu

Kvintesence (z lat. quinta essentia, pátá jsoucnost) je pojem, který vychází z Aristotelovy přírodní filosofie. Ke čtyřem živlům sublunárního světa (ohni, vodě, zemi a vzduchu) připojil Aristotelés živel pátý, nebeský. Ve své koncepci vycházel z vlastní nauky o pohybu: vedle lineárního pohybu pozemských látek, ovládaných zákony vznikání a zanikání a neustále se v sebe vzájemně proměňujících, postupoval stálý kruhový pohyb nebeských těles, jejichž sféra musí být podle něj dočista jiné podstaty – božské.

Tento světový éter (řecky aithér), později zvaný též spiritus (duch) nebo pneuma, byl imateriálním substrátem pravidelného pohybu hvězd, který se přenáší až do sféry pozemské. Pseudoaristotelský spis „O kosmu“ z 1. století našeho letopočtu tvrdí, že onen jemný éter má látkovou povahu a je to božská, tvůrčí a pohybující síla.

V současné kosmologii se pojem kvintesence používá pro jednu z interpretací tzv. hypotetické temné energie, způsobující zrychlené rozpínání vesmíru.

Související článkyEditovat

LiteraturaEditovat

  • Aristotelés, De caelo, kniha I., 2-3; 268a-270b
  • The Complete Works of Aristotle. The revised Oxford Translation, Princeton 1984, sv. I.,