Květoslava Neradová
Květoslava Neradová, rozená Pánková, (9. dubna 1933, Praha – 1. března 2016, tamtéž[1][2]) byla česká publicistka, pedagožka a znalkyně literatury.
| PhDr. Květoslava Neradová | |
|---|---|
| Rodné jméno | Květoslava Pánková |
| Narození | 9. dubna 1933 Praha |
| Úmrtí | 1. března 2016 (ve věku 82 let) Praha |
| Povolání | publicistka, editorka a vysokoškolská učitelka |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Život editovat
Do šesti let vyrůstala i s bratrem u svého dědečka, který roku 1921 vstoupil z idealismu do KSČ.
Její otec Josef Pánek byl asistentem na prosektuře na pražském Albertově. (Zde se za války setkal i s těly parašutistů převezených z kostela sv. Cyrila a Metoděje. Roku 1948 i s tělem ministra Jana Masaryka.) Její otec byl přesvědčen, že Jan Masaryk sebevraždu nespáchal. Podle Masarykových odřených rukou soudil, že se při pádu zoufale chytal omítky, což dobrovolný sebevrah asi neudělá.[1]
V dětství trpěla mnoha nemocemi a v této době získala lásku k literatuře. Bavily ji i cizí jazyky.
Roku 1948 i pod dojmem dějinných zvratů a zážitků konvertovala ke katolické církvi, což jí později činilo problémy při vysokoškolském studiu českého a ruského jazyka. Promovala roku 1956 a o rok později se vdala za dr. Karla Nerada, rovněž katolicky orientovaného, znalce v oboru resuscitace, jenž později léčil i Jana Wericha. Působila na Katedře knihovnictví a teorie kultury. Zde pořádala i polooficiální přednášky pro své přátele.
V 70. letech se o ni zajímala Státní bezpečnost z důvodu styků např. s Tomášem Halíkem či Janem Patočkou a protisocialistických názorů, jakož i korespondence se západními přáteli. Překládala zakázané autory. Později byla propuštěna a pracovala ve Státní knihovně v Praze a v archivu. Začala organizovat bytové semináře. Po smrti otce roku 1969 se starala o matku stiženou Alzheimerovou chorobou a vyrovnávala se se smrtí syna Ondřeje. Dále překládala a angažovala se v exilové literatuře. Připravovala také studenty ke zkouškám na vysokou školu.
Po roce 1989 se vrací k vysokoškolskému působení a stává se členkou Rady Českého rozhlasu.
Roku 1996 založila Vyšší odbornou školu publicistiky. Sama si ale stěžovala na nedostatek zapálených spolupracovníků. Později z postu ředitelky odešla. Spolu s novinářkou Ivanou Denčevovou a religionistou Romanem Paďoukem se na Českém rozhlase 6 podílela na pořadu Kořeny.[3]
Zemřela v Praze.
Reference editovat
- ↑ a b Tajné přednášky, samizdat i rozšiřování Charty 77. Výslechům navzdory. Osudové ženy: Květoslava Neradová. Dvojka [online]. 2022-07-01 [cit. 2022-09-13]. Dostupné online.
- ↑ Radko Kubičko: Zemřela Květa Neradová. Plus [online]. 2016-03-02 [cit. 2022-09-13]. Dostupné online.
- ↑ Náboženské pořady v Českém rozhlase od 23.2. do 29.2.2008 - Církev.cz | Zprávy. www.cirkev.cz [online]. [cit. 2024-04-10]. Dostupné online.
