Květoslava Burešová
Květoslava Burešová (1933, Nepomuky u Staré Říše – 20. července 2008, Třebíč), byla významná česká ekopedagožka. Po celou kariéru působila jako učitelka, krom ochrany přírody vyučovala tělocvik, pozemkové práce a přírodopis. Je známa jako propagátorka školních zahrad. Byla činnou sokolkou a evangeličkou, podílela se na životě farního sboru Českobratrské církve evangelické v Třebíči.
| Květoslava Burešová | |
|---|---|
| Narození | 1933 Nepomuky |
| Úmrtí | 20. července 2008 (ve věku 74–75 let) Třebíč |
| Povolání | pedagožka a ochránkyně životního prostředí |
| Ocenění | Slavnostní plaketa k výročí založení třebíčského kláštera 1101–2001 (2001) Cena ministra životního prostředí (2004) |
| Nábož. vyznání | Českobratrská církev evangelická |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
V letech 1950–1953 vystudovala Pedagogický institut v Jihlavě. Mezi roky 1953 a 1956 učila na odborném učilišti v Trutnově, v letech 1957–1960 působila jako metodička tělesné výchovy. Od roku 1961 učila 33 let na Základní škole v Kněžicích, kde bydlela od roku 1956 do roku 1996 s manželem Vladislavem.
Ač začínala jako tělocvikářka, přes Hnutí Brontosaurus se dostala k ekologické výchově. Propagovala využití školních zahrad pro ekologickou výchovu a pro všechny vyučovací předměty. V roce 1995 uspořádala první celorepublikový seminář na toto téma, později zavedla tradici tzv. „Toulavých autobusů“ po školních zahradách. Toto své životní téma završila rozsáhlou kolektivní publikací – manuálem Učíme se v zahradě.[1]
Společně s manželem založili a vedli od roku 1973 oddíl Mladých ochránců přírody, později Stanici mladých přírodovědců při Lesní správě Jihlava. V roce 1988 zde založili i ZO ČSOP Kněžice, jejíž byla Květoslava Burešová dlouholetou předsedkyní. Nedaleko odsud v Nové Brtnici založila v roce 1990 Středisko ekologické výchovy Chaloupky. Až do své smrti zde působila jako programová ředitelka a metodička ekologické výchovy.
V roce 1997 obdržela cenu Rezekvítku za celoživotní přínos ekologické výchově Nestor ekologické výchovy, v roce 1999 Cenu ministra školství, mládeže a tělovýchovy. V roce 2004 jí byla udělena Cena ministra životního prostředí.
Jejím mottem bylo: „Řekni mi a zapomenu, ukaž mi a budu si pamatovat, nech mě udělat a budu si pamatovat na celý život.“[2]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Burešová, Květoslava a kol.: Učíme se v zahradě. Chaloupky, o.p.s., Kněžice: 2007.
- ↑ Květoslava Burešová v publikaci Osobnosti ekovýchovy Archivováno 25. 6. 2016 na Wayback Machine., vydané v roce 2011 Ministerstvem životního prostředí
Externí odkazy editovat
- Web sdružení Chaloupky o.p.s.
- Sedláková, Lenka: O lásce k přírodě slohovky nepište – rozhovor s Květoslavou Burešovou v časopise Sedmá generace 5/2007
- Květoslava Burešová v publikaci Osobnosti ekovýchovy Archivováno 10. 7. 2020 na Wayback Machine., vydané v roce 2011 Ministerstvem životního prostředí
Obrázky, zvuky či videa k tématu Květoslava Burešová na Wikimedia Commons
