Kunětická hora (hrad)
Kunětická hora (německy Kunburg, Kuneberg, Burg Kunietitz) zřícenina hradu z patnáctého století stojící na osamoceném výrazném stejnojmenném vrchu v České tabuli nedaleko Pardubic. Tvoří dominantu Polabí. Hrad je chráněn jako kulturní památka a v roce 2001 byl zapsán na seznam národních kulturních památek.[1] Je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti.
| Kunětická hora | |
|---|---|
 Celkový pohled z jižní strany s dochovaným jihovýchodním rondelem | |
| Základní informace | |
| Sloh | gotický |
| Výstavba | 1421 |
| Stavebník | Diviš Bořek z Miletínka |
| Další majitelé | Pernštejnové |
| Poloha | |
| Adresa | vrch Kunětická hora, Ráby,  Česko |
| Souřadnice | 50°4′48,21″ s. š., 15°48′47″ v. d. |
  Kunětická hora | |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 23715/6-2127 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | Oficiální web |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pravěké osídlení editovat
Vrchol kopce a jeho okolí byly osídlené již v pravěku. Stopy pravěkého opevnění se nedochovaly, ale na vrcholu bývalo výšinné sídliště, a předpokládá se že i opevněné hradiště již v závěru neolitu. Podobně se zde nacházelo osídlení lužické a slezskoplatěnické kultury v době bronzové a halštatské. Z pozdní doby laténské je na jižním úpatí vrchu doložena výroba rotačních mlýnků, a uvažuje se o soudobém opevnění vrcholové části kopce, ale podle poznatků o laténských fortifikacích je tato možnost považována za nepravděpodobnou.[2]
Historie editovat
K pojmenování vrchu se vztahuje pověst z kroniky Václava Hájka z Libočan o Křesomyslově dvořanu Kunakovi, který prý horu pojmenoval svým jménem okolo roku 838.[3]
Podle výsledků archeologického výzkumu byl hrad založen na přelomu třináctého a čtrnáctého století. Vzhledem k rozsahu byl zakladatelem pravděpodobně král Václav II. Není však jisté, že byla stavba dokončena, a nejspíše zanikla již na počátku čtrnáctého století.[4]
Patnácté století editovat
Na počátku husitských válek svolali Aleš Vřešťovský z Rýzmburka, Beneš z Mokrovous a Jiří ze Chvalkovic ke Kunětické hoře tábor lidu. Uskutečnil se 25. června 1420. Kázání vedl kněz Ambrož z Hradce a v noci se shromáždění husité vydali na pochod k Hradci Králové, který vzápětí snadno dobyli. V dubnu 1421 se orebité vedení Divišem Bořkem z Miletínka zmocnili Opatovického kláštera.[5] Diviš Bořek z Miletínka s využitím zřícenin nechal založit nový hrad, ze kterého učinil své sídlo a centrum bývalého klášterního panství. Sám se na hrad uchýlil již v roce 1423 poté,[4] co prohrál střet o Hradec Králové s Janem Žižkou.[6]
Diviš Bořek z Miletínka se přiklonil na stranu umírněných husitů a v roce 1434 stál v čele vítězné panské jednoty v bitvě u Lipan.[7] Za své služby získal Kunětickou horu s rozsáhlým panstvím od císaře Zikmunda do zástavy. Po Divišově smrti v roce 1437 Kunětickou horu krátkou dobu spravoval jeho bratr Jetřich, který hrad předal Divišovu nejstaršímu synovi Soběslavovi.[8] Král Jiří z Poděbrad mu potvrdil vlastnictví hradu až do konce života, ale přestože Soběslav zemřel roku 1468,[8] přenechal hrad králi, který jej v roce 1456 převedl na své syny Viktorína, Jindřicha, Hynka a Bočka. Po smrti krále Jiřího v roce 1471 se synové roku 1472 rozdělili o majetek, a Kunětická hora připadla Jindřichovi.[9] Koncem osmdesátých let patnáctého století se o správu hradu starali purkrabí Duchoň z Rybitví a hejtman Kryštof Návoj ze Starohlivic. Zadlužený kníže v té době již zastavil řadu vesnic z kunětického panství, ale splácet dluhy se mu nedařilo. Když se dluhy staly neudržitelnými, přistoupil k prodeji celého panství za tři tisíce kop grošů. Kupcem se roku 1491 stal Vilém z Pernštejna.[10]
Šestnácté a sedmnácté století editovat
Vilém z Pernštejna zahájil rozsáhlou přestavbu, která z hradu učinila reprezentativní rezidenci s kvalitním dělostřeleckým opevněním.[4] První část přestavby byla podle letopočtu nad branou hradního jádra ukončena v roce 1509, ale na hradě se stavělo ještě za Jana z Pernštejna v letech 1521–1548.[7] Úředníkem, který měl na starosti správu hradu s 21 čeledíny, byl od roku 1496 Ctibor z Bukovky.[10] Samotní majitelé sídlili v Pardubicích. Posledním majitelem z rodu Pernštejnů byl Jaroslav z Pernštejna, který na hradě stavěl po požáru, způsobeném zásahem blesku v roce 1556. Zadlužený šlechtic však musel roku 1560 Kunětickou horu i s celým pardubickým panstvím prodat Maxmiliánovi Habsburskému.[11]
S novým majitelem význam hradu naprosto upadl, a po roce 1560 na něm byly prováděny pouze nejnutnější opravy. Podle zpráv z dvacátých let sedmnáctého století byla Čertova věž ve špatném stavu a krovy nad dvorskou světnicí potřebovaly celkovou opravu. Během třicetileté války měl hrad jen velmi slabou posádku, která ho nedokázala efektivně bránit, a proto jej švédský generál Torstenson v roce 1645 snadno dobyl. Zpustošený hrad nebyl obnoven a Bohuslav Balbín jej roku 1681 označil jako pustý. V dalších obdobích docházelo jen k drobným zásahům. Po návštěvě biskupa Jana Františka z Talmberka v roce 1697 byla na náklady české královské komory opravena kaple svaté Kateřiny a někdy v letech 1698–1719 byla postavena kaplička svaté Barbory. Naopak v devatenáctém století část areálu poškodila těžba kamene. Mimo jiné v jejím důsledku zanikla Čertova věž, která stávala na západní straně hradu.[12]
Dvacáté století editovat
| Rok | Počet návštěvníků |
|---|---|
| 2015 | 43 548[13] |
| 2016 | 34 635[13] |
| 2017 | 40 526[13] |
| 2018 | 33 755[14] |
| 2019 | 34 198[15] |
| 2020 | 21 441[15] |
| 2021 | 13 307[15] |
O opravách hradu se jednalo již od roku 1820,[12] ale po celé devatenácté století hrad chátral a byl poškozován lámáním kamene. Po velkých destrukcích v letech 1884 a 1885 začala nová jednání Klubu českých turistů se svobodným pánem Richardem Draschem z Wartinberka, která se protáhla až do začátku roku 1920, kdy Kunětickou horu koupil pardubický Muzejní spolek. Hned další rok začala rekonstrukce sklípkové klenby ve velké čtvercové síni podle projektu Antonína Žabky. V letech 1923–1928 vypracovali architekti Dušan Jurkovič a Jan Pacl projekt, podle kterého byla opravena část hradu. Jednalo se o úpravu páté a šesté brány, u které vznikla restaurace, zastřešen byl palác, ale řešení horního patra vyhlídkové věže už proběhlo podle jiného projektu.[16]
Po druhé světové válce pokračovala devastace hradu. Na severní straně kopce se plánovala stavba lyžařského skokanského můstku, kvůli které byla roku 1950 poškozena severní bašta, a v letech 1954–1956 byla zničena část hradby mezi první a druhou bránou.[16] V roce 1953 se stal majitelem hradu stát, ale chátrání pokračovalo, a v sedmdesátých letech dvacátého století musely být některé části hradu uzavřeny. Teprve poté proběhly opravy, po kterých byl hrad v roce 1993 znovu zpřístupněn.[17]
Stavební podoba editovat
Nejstarší stavební fáze z přelomu třináctého a čtrnáctého století měla pravděpodobně podobu dvouvěžové dispozice, která zaujímala celý vrchol kopce.[4] Areál byl možná rozdělen do dvou částí mohutnou zdí, jejíž zbytky byly odhaleny v suterénu východní části jižní zástavby předhradí.[18] V dochovaném hradním jádře, v místech sálu se sklípkovou klenbou, stávala čtverhranná obytná věž. Druhá, okrouhlá, obytná věž stávala v západní části hradu.[4] Pozůstatkem této první stavební fáze je s výjimkou jihovýchodního nároží také severní a jižní hradba hradního jádra i předhradí.[18]
Skromné jádro novostavby Diviše Bořka z Miletínka se svou podobou blížilo spíše starším tvrzím. Mělo však rozsáhlé předhradí, které mohlo sloužit k ubytování početného vojska. K Divišovým stavbám by mohla patřit věžovitá šestá brána s předsunutým opevněním vybaveným menší branskou věží a snad také zaniklá štíhlá čtverhranná věž známá z kresby Jana Willenberga. Ve skále byl vyhlouben příkop mezi předhradím a jádrem, ale je možné, že existoval už ve starší stavební fázi.[4]
Dochovaná podoba hradního jádra je výsledkem pernštejnské přestavby, při které byl vybudován nový palác s půdorysem písmene L, takže ústřední nádvoří bylo obestavěno ze tří stran. Protilehlé severní a jižní křídlo spojil obloukem podklenutý přechod podél východní hradby. Paláce měly dvě patra, nad kterými se nacházelo ještě obranné hrázděné polopatro. Na okraji příkopu v předhradí vznikla kaple svaté Kateřiny.[4]
Pernštejnové věnovali velkou pozornost opevnění složenému ze dvou hradebních okruhů. Jejich základem se staly tři rondely, jejichž tělesa tvořil zemní násep, který na své koruně nesl hradbu s dělostřeleckými střílnami a hrázděným ochozem pro střelce z ručních palných zbraní. Patu náspu obepínala další hradba se štěrbinovými střílnami.[4] Samotné jádro na severní, východní a jižní straně obklopil široký parkán, jehož hradba byla na severní přístupové straně zdvojená.[7]
Do hradního jádra se vstupovalo systémem sedmi bran. Za první kulisovou bránou začínal koridor k předbraní druhé brány.[4] Ta se nacházela v sousedství severovýchodního rondelu. Podle archeologického výzkumu ji tvořil obdélníkový průjezd s velkým portálem a malou brankou pro pěší. Oba vstupy byly vybavené padacími mosty, které dosedaly k opevněnému předbraní. Před ním býval ještě příkop, přes který vedl most podepřený zděným pilířem a barbakánovitý objekt.[19] Hradbu mezi rondely zpevnily dvě dovnitř otevřené polookrouhlé bašty a drobné čtverhranné věže.[4]
Mezi třetí a čtvrtou bránou se nacházelo první předhradí opevněné hradbou a čtverhrannou věží uprostřed jihovýchodní strany.[7] Nachází se zde studna, u které archeologický výzkum zaznamenal dvě stavební etapy jejího přístřešku. Její původní roubenou konstrukci nahradila při novodobé opravě konstrukce zděná a studna byla po výzkumu zasypána.[20]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2015-10-31]. Identifikátor záznamu 134730 : Hrad Kunětická hora. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1].
- ↑ ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha: Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Kunětice, s. 156–157.
- ↑ VESELÝ, Josef. Toulky českou minulostí. 312. schůzka: Pravda versus fantazie [online]. Český rozhlas, 2013-04-28 [cit. 2018-03-29]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g h i j DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha: Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Kunětická hora, s. 309–311.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Chrudimsko. Svazek I. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 248 s. Kapitola Kunětická hora hrad, s. 54. Dále jen Sedláček (2000).
- ↑ Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Východní Čechy. Příprava vydání Tomáš Šimek. Svazek VI. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 726 s. Kapitola Kunětická hora – hrad, s. 238. Dále jen Šimek (1985).
- ↑ a b c d Šimek (1985), s. 239
- ↑ a b Sedláček (2000), s. 55
- ↑ Sedláček (2000), s. 56
- ↑ a b Sedláček (2000), s. 57
- ↑ Šimek (1985), s. 240
- ↑ a b Šimek (1985), s. 241
- ↑ a b Šimek (1985), s. 242
- ↑ Historický vývoj [online]. Národní památkový ústav [cit. 2018-03-30]. Dostupné online.
- ↑ a b DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky. Praha: Libri, 2002. 140 s. ISBN 80-7277-114-0. Heslo Kunětická hora, s. 51–52.
- ↑ DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Dodatky 2. Praha: Libri, 2005. 164 s. ISBN 80-7277-262-7. Heslo Kunětická hora, s. 56.
- ↑ ŠULCOVÁ, J. Ráby. Výzkumy v Čechách. 2005. 2008, s. 231–232. Dostupné online [PDF online, cit. 2018-03-30].
Literatura editovat
- DURDÍK, Tomáš; SUŠICKÝ, Viktor. Zříceniny hradů, tvrzí a zámků. Svazek Východní Čechy. Praha: Agentura Pankrác, 2012. 232 s. ISBN 978-80-86781-19-8. S. 56–61.
- JIROUŠEK, Miloš. Kunětická hora od středověku po současnost. Stručné dějiny Kunětické hory a její záchrana Muzejním spolkem. Sychrov: Národní památkový ústav, územní památková správa na Sychrově, 2021. 80 s. ISBN 978-80-906784-4-6.
- SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek I. Chrudimsko. Praha: František Šimáček, 1882. 292 s. Dostupné online. Kapitola Kunětická hora hrad, s. 48–59.
- Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Východní Čechy. Příprava vydání Tomáš Šimek. Svazek VI. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 726 s. Kapitola Kunětická hora – hrad, s. 238–242.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kunětická hora na Wikimedia Commons - Seznam prací o hradu Kunětická hora v Bibliografii dějin českých zemí (Historický ústav AV ČR)
- Oficiální stránky
- Skryté skvosty – Česká televize (2023)
