Otevřít hlavní menu

Krymský federální okruh

Krymský federální okruh byl krátkodobě federální okruh Ruské federace, vytvořený dekretem prezidenta Ruska Vladimira Putina ze dne 21. března 2014[3][4] po ruské anexi poloostrova během Krymské krize. Většina světových států to považuje za nelegální a uznává toto území jako integrální součást Ukrajiny, přestože jej Ukrajina fakticky neovládá.

Krymský federální okruh Ruské federace
Крымский федеральный округ Российской Федерации
Chybí zde svobodný obrázek
Geografie
Map of Russia. Crimean Federal District.svg
Hlavní město Simferopol
Status od roku 2016 začleněn do Jižního federálního okruhu
Souřadnice
Rozloha 27 161[p 1] km²
Časové pásmo UTC+3[1]
Obyvatelstvo
Počet obyvatel 2 352 804[2] (2014)
Hustota zalidnění 86,9 obyv./km²
Správa regionu
Nadřazený celek de facto Rusko
Vznik 21. března 2014
Prezidenský zmocněnec Oleg Jevgeňjevič Belavencev
Oficiální web www.krfo.ru
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Poloostrov byl nakonec 28. června 2016 na základě dekretu prezidenta republiky přičleněn k Jižnímu federálnímu okruhu. Důvodem bylo zefektivnění státní správy.[5]

Do okruhu patřily dva subjekty federace. Nacházel se na Krymském poloostrově. Zplnomocněným zástupcem prezidenta Ruské federace na Krymu byl Oleg Belavencev.[6]

Obsah

Historie vznikuEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Anexe Krymu Ruskou federací.

V průběhu února a března roku 2014 na Krymu propukla krymská krize. Začala protesty místní (převážně ruskojazyčné části) obyvatelstva proti akcím bývalé opozice, která se dostala na Ukrajině k moci v důsledku násilného potlačení opozičního protestu, při němž zemřelo 80 lidí. Velmi rychle byly proruskými ozbrojenci za podpory ruských vojáků bez insignií obsazeny klíčové objekty jako letiště, přístavy, vládní budovy a další objekty infrastruktury. Řídící orgány Sevastopolu a Autonomní republiky Krym neuznaly legitimitu nové ukrajinské vlády a vyzvaly ke spolupráci a pomoci vládu Ruské federace[7].

Místní úřady ve spolupráci s Ruskem a přes tlak Ukrajiny a Západu zorganizovaly ve velice krátké době referendum o přičlenění Krymu k Rusku. Ukrajina se pokusila referendum ještě zvrátit rozpuštěním krymského parlamentu, ale ten už považoval ukrajinskou vládu a její kroky za neplatné. Dne 16. března 2014 tak referendum proběhlo s výsledkem přičlenit se k Rusku. Na základě Deklarace nezávislosti, byla jednostranně vyhlášena suverénní republika Krym zahrnující Sevastopol, dosud město se zvláštním statusem spadající přímo pod Ukrajinu. 18. března byla podepsána s Ruskem dohoda o přijetí Krymské republiky a Sevastopolu do Ruska. Vznikly tak dvě nové entity v rámci Ruské federace, Republika Krym a federální město Sevastopol.[8][9] Ukrajina i většina zemí světa považují celou anexi Krymu za nelegitimní a nelegální.[10]

PopulaceEditovat

Národnostní složeníEditovat

Podle jediného postsovětského sčítání populace v roce 2001 bylo na Krymu 2,4 milionu obyvatel. Historicky jsou obyvatelé Krymu různorodí. Podle sčítání lidu z roku 2001 jsou nejvýznamnější etnickou skupinou obyvatel Rusové (60,40 %), Ukrajinci (24,01 %) a Krymští Tataři (10,21 %).[11] Posledně jmenovaní tvořili až do 18. května 1944, kdy proběhlo nucené vystěhování krymských Tatarů do střední Asie, přibližně 20 % obyvatel Krymu. Koncem 80. let nastal proces návratu krymských Tatarů do jejich historické vlasti na Krymu. Současná velikost populace krymsko-tatarské komunity se odhaduje na 290 až 300 tisíc osob (více než 12 % populace).

Do 2. dubna 2014 zatím požádalo podle ruských zdrojů přes 75 000 obyvatel Krymu o občanství Ruské federace, zatímco 6 lidí požádalo o ukrajinské občanství[12]. O ruský pas taktéž požádalo přes 8 000 ukrajinských vojáků z Krymského poloostrova[13][14]. Obyvatelé Krymu, kteří odmítají ruské občanství, musí zažádat o povolení k pobytu[15]. V této souvislosti oznámil americký herec Steven Seagal, že pokukuje po ruském občanství pro podporu rusky hovořících občanů na Krymu. Po Gérardu Depardieu by se tak stal další světoznámou osobností, která by ruské občanství přijala[16].

Složení obyvatel Krymského federálního okruhu (dle ukrajinského sčítání lidu z roku 2001 [17])

Národnost Krymská
Republika
% město federál-
ního okruhu
Sevastopol
% Krymský
federální
okruh
%
Rusové 1180441 58,32 % 269953 71,58 % 1450394 60,40 %
Ukrajinci 492227 24,32 % 84420 22,38 % 576647 24,01 %
Krymští Tataři 243433 12,03 % 1858 0,49 % 245291 10,22 %
Bělorusové 29285 1,45 % 5872 1,56 % 35157 1,46 %
Tataři 11090 0,55 % 2512 0,67 % 13602 0,57 %
Arméni 8769 0,43 % 1319 0,35 % 10088 0,42 %
Židé 4515 0,22 % 1016 0,27 % 5531 0,23 %
Moldavané 3761 0,19 % 801 0,21 % 4562 0,19 %
Poláci 3879 0,19 % 580 0,15 % 4459 0,19 %
Azerové 3748 0,19 % 629 0,17 % 4377 0,18 %
Uzbekové 2947 0,15 % 140 0,04 % 3087 0,13 %
Řekové 2795 0,14 % 241 0,06 % 3036 0,13 %
Korejci 2877 0,14 % 150 0,04 % 3027 0,13 %
Němci 2536 0,13 % 254 0,07 % 2790 0,12 %
Čuvaši 2171 0,11 % 508 0,13 % 2679 0,11 %
Mordvinci 2208 0,11 % 366 0,10 % 2574 0,11 %
Bulhaři 1877 0,09 % 405 0,11 % 2282 0,10 %
Gruzínci 1774 0,09 % 363 0,10 % 2137 0,09 %
Romové 1896 0,09 % 9 0,00 % 1905 0,08 %
Marijci 1089 0,05 % 103 0,03 % 1192 0,05 %
Karaité 671 0,03 % 44 0,01 % 715 0,03 %
Krymčáci 204 0,01 % 76 0,02 % 280 0,01 %
ostatní 12793 0,63 % 1714 0,45 % 14507 0,60 %
není uvedeno 7070 0,35 % 3820 1,01 % 10890 0,45 %
celkem 2024056 100,00 % 377153 100,00 % 2401209 100,00 %

Většina Rusů, Ukrajinců, Bulharů a Řeků vyznávali pravoslaví; krymští Tataři, Tataři, Uzbeci - islám sunnitského vyznání, většina Ázerbájdžánců jsou muslimští šíité a také jsou zde protestanti, katolíci a Židé.

JazykyEditovat

Při sčítání lidu v roce 2001 uvedlo jako rodný ruský jazyk 79,1 % obyvatel, ukrajinský jazyk uvedlo 9,6 % obyvatel krymského poloostrova (což je 2,5krát nižší než podíl etnických Ukrajinců, protože většina krymských Ukrajinců jsou dvojjazyční), krymskou tatarštinu považovalo za svůj rodný jazyk 9,6 % populace.[18] Podle průzkumu z roku 2004, který provedl Kyjevský mezinárodní sociologický institut (KIIS), používá ruštinu ke komunikaci (kromě jiných jazyků) drtivá většina - 97 % z celkového počtu obyvatel Krymu.[19]

Složení okruhuEditovat

Níže je uveden seznam subjektů Ruské federace, součástí bývalého Krymského federálního okruhu. Dnes jsou tyto subjekty součástí Jižního federálního okruhu.

Číslo Vlajka Subjekt federace Rozloha
(km²)
Počet
obyv.
Administrativní
centrum
1   Republika Krym 26 081 1 966 801 (1-02-2014[20]) Simferopol
2   Federální město Sevastopol 1079,6[21]. 385 870 (1-01-2014[22]) Sevastopol

SídlaEditovat

Sídla s více než 10 000 obyvateli
ke 1. lednu 2013[23]
Sevastopol 342 580 Bilohirsk 18 220
Simferopol 337 285 Sudak 15 457
Kerč 145 265 Primorskij 14 938
Jevpatorija 106 877 Gvardějskoje 12 711
Jalta 78 115 Inkerman 11 985
Feodosija 69 461 Okťabrskoje 11 572
Džankoj 36 086 Ščolkino 11 184
Krasnoperekopsk 29 815 Gaspra 11 384
Alušta 28 418 Čornomorskoje 11 098
Bachčisaraj 26 482 Gresovskij 11 391
Saki 23 655 Krasnogvardějskoje 10 766
Armjansk 22 337

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Včetně mořských zátok.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Крымский федеральный округ na ruské Wikipedii.

  1. Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. Чисельність населення на 1 лютого 2014 року та середня чисельність за січень 2014 року [online]. Kyjev: Державная служба статистики України, 2011 [cit. 2014-03-25]. Dostupné online. (ua) 
  3. Výnos prezidenta Ruské federace č. 168 z 21.3.2014 [online]. Moskva: Администрация Президента Российской Федерации, 2014-03-21 [cit. 2014-03-24]. Dostupné online. (rusky) 
  4. Путин образовал Крымский округ и назначил своего полпреда RIA Novosti, 21. 3. 2014
  5. Крымский федеральный округ включен в состав Южного федерального округа [online]. 2016-07-28 [cit. 2016-07-29]. Dostupné online. (rusky) 
  6. Výnos prezidenta Ruské federace č. 169 z 21.3.2014 [online]. Moskva: Администрация Президента Российской Федерации, 2014-03-21 [cit. 2014-03-25]. Dostupné online. (rusky) 
  7. Незаконно избранный премьер Крыма подчинил себе силовиков и обратился за помощью к Путину, 21. 3. 2014
  8. Договор между Российской Федерацией и Республикой Крым о принятии в Российскую Федерацию Республики Крым и образовании в составе Российской Федерации новых субъектов, 21. 3. 2014
  9. Путин, Константинов, Аксенов и Чалый подписали договор о принятии в РФ Республики Крым, 21. 3. 2014
  10. http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/krymsky-parlament-i-referendum-jsou-podle-kyjeva-nelegalni-rezoluci-v-osn-vetovali-rusove--1327406
  11. Государственный комитет статистики Украины. Перепись 2001
  12. ITAR-TASS.COM. Tens of thousands in Crimea apply for Russian citizenship over two weeks [online]. ITAR-TASS News Agency, 2014 [cit. 2014-04-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. RIA.RU. Thousands of Ukrainian Soldiers in Crimea Apply For Russian Citizenship [online]. RIA NOVOSTI, 2014 [cit. 2014-04-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. RT.COM. Over 8,000 former Ukrainian military apply for Russian citizenship - Shoigu [online]. TV-Novosti, 2014 [cit. 2014-04-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. KYIVPOST.COM. Crimean residents who decline Russian citizenship have to apply for residence permits [online]. Kyiv Post, 2014 [cit. 2014-03-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. FORBES.COM. Steven Seagal Applauds Putin Over Crimea, Eyes Russian Citizenship [online]. Forbes, 2014 [cit. 2014-03-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Ethnic composition: 2001 census
  18. Государственный комитет статистики Украины. Перепись 2001
  19. Киевский центр политических исследований и конфликтологии Archivováno 3. 4. 2015 na Wayback Machine, 18.1.2005
  20. Чисельність населення на 1 лютого 2014 року, 22.3.2014
  21. Управління статистики у м.Севастополі Archivováno 10. 2. 2015 na Wayback Machine В состав площади города федерального значения Севастополь входят 216 км² морских бухт, являющихся территориальными водами, а также 863,6 км² суши.
  22. Чисельнiсть населення на 1 січня 2014 року та середня за 2013 рік, 22.3.2014
  23. Чисельнiсть наявного населення України на 1 січня 2013 року, 22.3.2005

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat