Kryštof Guarinoni Fontanus
Kryštof Guarinoni, též Cristoforo Guarinoni Fontanus nebo Christophorus Guarinonius Eques Fontanus (1540–1601) byl italský šlechtic, lékař a přírodovědec, s pracovními počátky na dvoře vévodů rodu Della Rovere v Urbinu a diplomatickými styky s vévody z Mantovy, lékař, filozof a dvořan římského císaře Rudolfa II.[1] a strýc učence Hippolyta Guarinoniho
| Kryštof Guarinoni Cristoforo Guarinonius Fontanus | |
|---|---|
.jpg) Portrétní rytina od Aegidia Sadelera | |
| Narození | 1540 Trento  Habsburská monarchie |
| Úmrtí | 1601 Praha Habsburská monarchie |
| Místo pohřbení | Katedrála sv. Víta, Praha |
| Bydliště | Trento, Urbino, Praha |
| Národnost | italská |
| Vzdělání | Univerzita v Padově |
| Povolání | lékař, filozof |
| Zaměstnavatelé | Della Rovere a Rudolf II. |
| Titul | Dr. med. |
| Období | renesance |
| Rodiče | Nikolaus Guarinoni (otec) |
| Příbuzní | Bartolommeo Guarinoni (bratr) Hippolyt Guarinoni (synovec) |
| Citát | |
| "Quo tot emensa labores". "Non Aluit Minus Extulit Aura" | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Život editovat
Guarinoni se narodil jako syn zlatníka Nikolause Guarinoniho v Tridentu. Studoval filozofii, přírodní vědy a medicínu na univerzitě v Padově[2]
Začínal jako dvorní lékař vévody Francesca Marii II. della Rovere v Urbinu. krátce působil také ve Veroně, Mantově a v Tridentu, podobně jako jeho bratr Bartolommeo a synovec Hyppolit. Mezi léty 1585-1612 je doložen jako jeden z lékařů císaře Rudolfa II. v Praze, kde také jeho bratr Bartolomeo Guarinoni (1534–1616) provozoval medicínu, filozofii a alchymii.[3] Za své zásluhy byl povýšen do rytířského stavu s titulem Fontanus.
V Praze si založil vlastní lékařskou školu, zvanou Academia medica. Při cestě do Říma byl čestně přijat papežem Klementem VIII., který jej chtěl zaměstnat, ale Guarinoni se vrátil do Prahy, kde zemřel. Byl pohřben v katedrále sv. Víta. Na pilíři proti chórové kapli sv. Jana Křtitele se dochoval jeho mramorový náhrobní kámen.[4]
Dílo editovat
Napsal tři knihy o aristotelské přírodní historii, filozofii a medicíně, které všechna vyšly posmrtně ve Frankfurtu nad Mohanem do jednoho roku od jeho smrti, a šest pojednání.
Knihy editovat
- Disputatio de Methodo doctrinarum ad mentem Aristotelis
- Sententiarum Aristotelis de anima seu mente humana disputatio
- Commentaria in primum librum Aristotelis De historia animalium
Ostatní editovat
- Sermones quatuor de natura humana
- De intellectu agente
- Explicatio locorum apud Aristotelem de animarum immortalitate
- De generatione viventiumetiam naecentium ex putredine
- De methodo disciplinarum
- De principio venarum (O původu žil)
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Christopher Guarinonius Fontanus na anglické Wikipedii. (zčásti)
- ↑ Georgius Matthias, Conspectus historiae medicorum chronologicus. Göttingen, 1761, s. 413.
- ↑ Stefano Perfetti, Aristotle's Zoology and Its Renaissance Commentators, 1521-1601. Leuven 2000, s. 215.
- ↑ R. J. W. Evans, Rudolf II and His World. Thames and Hudson London, 1997, s. 203-204.
- ↑ Václav Michal Pešina: Stručné popsání Pražského hlavního chrámu Svatého Víta, jakožto hrobovního kostela sv. Jana Nepomuckého. Praha 1868, s. 13
Literatura editovat
- Divišová Bohdana: Emperor personal physician Christophoro Guarinoni (1534-1604), his colleagues and eminent patients. In: Časopis lékařů českých, roč. 153, č. 1, 1.1.2014, s. 31–35.
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kryštof Guarinoni Fontanus na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Guarinonius v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích svazek X, s. 564–565 (uvádí rok úmrtí 1604).- Guarinonius ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích J. Malý, Praha 1877
