Wikipedie

Kropyvnyckyj

sídlo v Kirovohradské oblasti na Ukrajině

Kropyvnyckyj (ukrajinsky Кропивницький, Kropyvnyckyj) je město (do července 2020 město oblastního významu) ve střední Ukrajině; leží na řece Inhul nedaleko jejího prameniště. Je centrem Kirovohradské oblasti. V roce 2010 zde žilo 244 000 obyvatel, v roce 2022 už méně než 220 tisíc.[1] Původním názvem Jelizavetgrad, byl založen během vlády ruské carevny a imperátorky Alžběty (Jelizavety) Petrovny (dcery Petra Velikého). Od roku 1939 se nazýval Kirovograd, ukrajinsky Kirovohrad (po sovětském komunistickém politikovi Sergeji Kirovovi), než byl roku 2016 přejmenován na současný název na počest ukrajinského předválečného literáta Marka Kropyvnyckého. Správní oblasti ovšem zůstal název původní.

Kropyvnyckyj
Кропивницький
sídlo městské rady
sídlo městské rady
Kropyvnyckyj – znak
znak
Kropyvnyckyj – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice48°30′37″ s. š., 32°16′ v. d.
Nadmořská výška124 m n. m.
Časové pásmoUTC+02:00 (standardní čas)
UTC+03:00 (letní čas)
StátUkrajinaUkrajina Ukrajina
OblastKirovohradská
RajónKropyvnycký
Administrativní dělení2 městské rajóny: Fortečnyj, Podilskyj
Kropyvnyckyj
Kropyvnyckyj
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha103 km²
Počet obyvatel219 676 (2022)
Hustota zalidnění2 132,8 obyv./km²
Etnické složeníUkrajinci (86 %), Rusové a další
Náboženské složeníPravoslavní
Správa
StarostaVolodymyr Puzakov
Vznik1754
Oficiální webwww.kr-rada.gov.ua
Telefonní předvolba+380 522
PSČ25000–490
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie

editovat

Tato oblast byla po mnoho staletí obývána ukrajinskými kozáky, založili zde osady Kuščyvka, Zavadivka a Velyka Balka, které se později staly městskými částmi [2] [3].

 
Moderní pohled shora

Historie Kropyvnyckého začíná založením pevnosti svaté Alžběty, kterou postavili ukrajinští kozáci (1390 mužů) v roce 1754 na ochranu Nového Srbska na příkaz carevny Alžběty I. Petrovny. Kozáci dokončili hlavní práce za čtyři měsíce, od června do října 1754. Během prací zemřelo 72 Ukrajinců, 233 jich onemocnělo a 855 uprchlo do Siče [4] [5]. Pevnost hrála důležitou roli v nových zemích, které Rusko získalo po Bělehradské mírové smlouvě v roce 1739. V roce 1764 získala osada status centra provincie, roku 1784 se stala okresním městem. Přitom byla přejmenována na Jelizavetgrad.

Pevnost sv. Alžběty se zúčastnila bojů pouze jednou. Stalo se tak během rusko-turecké války (1768–1774), jejíž první část začala v roce 1769 tažením krymského chána Kirima Gireje na Ukrajinu. Dne 4. ledna jím vedená turecko-tatarská armáda o síle 70 000 mužů překročila hranici a 7. ledna se zastavila u pevnosti, kde se s posádkou a místními obyvateli ukrýval generál Isakov. Krymští nájezdníci plenili okolní vesnice a zotročovali místní obyvatele, ale obránci města tatarské útoky úspěšně odrazili a útočníky zahnali. To bylo poslední tažení krymských Tatarů na Ukrajině[6].

 
Děla u bývalé hlavní brány

Po roce 1775 pevnost sv. Alžběty definitivně ztratila svůj obranný význam. V roce 1784 byla pevnost zlikvidována a veškeré dělostřelectvo bylo převezeno do Chersonu. Pevnost byla odzbrojena postupně během několika let. V roce 1794 zde bylo ještě uloženo 162 děl, která sloužila 277 střelcům. Děla a dělostřelecká munice se převážely do pohraničních měst, hlavně do Chersonu. V dubnu 1795 bylo 5 děl odesláno do Novomyrhorodu. V bývalé pevnosti se dochovala pouze dvě děla – jsou instalována na kamenných podstavcích u bývalé hlavní brány.

K úplnému zrušení statutu pevnosti došlo 15. března 1805. Posádka byla rozpuštěna, ale v kasárnách dlouhá léta sídlil prapor vojska (tři roty). Jeho obrys se stal erbem města[7].

V 19. století náleželo město do Chersonské gubernie a ke konci století procházelo rychlým rozvojem. Od roku 1939, kdy bylo přejmenováno na Kirovohrad, je centrem Kirovohradské oblasti.

Pevnost byla založena při křižovatce obchodních cest, a stala se tak významným obchodním střediskem. Měla právo čtyřikrát do roka pořádat trh. Tyto trhy navštěvovali obchodníci z celé Ruské říše i jiných zemí (obzvláště z Řecka).

Město se stalo místem jednoho z prvních pogromů po smrti Alexandra II. Roku 1882 zde bylo založeno první profesionální ukrajinskojazyčné divadlo.

 
Divadlo koryfejů

V letech 1897–1941 zde fungovala tramvajová doprava, později nahrazená trolejbusy.

Za sovětsko-ukrajinské války v roce 1920 zde byla již potřetí nastolena sovětská moc[8].

Během Hladomoru a čistek zemřelo 2238 obyvatel města[9][10].

Za druhé světové války bylo město od 5. srpna 1941 okupováno nacistickým Německem. Následně bylo 8. ledna 1944 opět dobyto sovětskými vojsky.

Dva roky po začátku ruské agrese na východě Ukrajiny bylo město přejmenováno na počest zakladatele prvního ukrajinského profesionálního divadla, které ve městě vzniklo, Marka Kropyvnyckého[11].

Během ruské invaze na Ukrajinu začalo město trpět pravidelným ostřelováním ze strany ruské armády[12].

Pojmenování

editovat

Kropyvnyckyj v průběhu své historie několikrát změnil jméno:

Aktuální situace

editovat

Kropyvnyckyj je oblastním městem a průmyslovým centrem. Působí zde technická univerzita. Sídlí tu také známá továrna na vodku Artemida. Kropyvnyckyj leží na mezinárodní silnici E50 vedoucí z Francie přes Prahu, Užhorod, Ternopil, Umaň a Dnipro do Ruska a na železniční trati Pomična – Znamjanka, která je součástí hlavního tahu Oděsa – Charkov/Dnipro. Městská hromadná doprava je zajišťována trolejbusy (od roku 1967), autobusy a maršrutkami.

Slavní rodáci

editovat
 
Trolejbusové dopravě v Kropyvnyckém hrozil na počátku 21. století zánik: z 11 linek zbyly pouhé 2. V roce 2018 fungovaly 4 linky.

Partnerská města

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kirovohrad na anglické Wikipedii.

  1. ↑ В уряді назвали чисельність населення України на початок 2022 року. РБК-Украина [online]. [cit. 2023-02-03]. Dostupné online. (rusky) 
  2. ↑ Поселення задніпрських місць до утворення Нової Сербії в документах середини XVIII століття / А. В. Пивовар.  – К.: Академперіодика, 2003. – 336 с.
  3. ↑ Матівос Ю. М. Місто на сивому Інгулі.  – Історико-публіцистичний нарис.  – Кіровоград. ТОВ «Діаграма», 2004 р.  – c. 26.
  4. ↑ на доповіді Сената «Генваря 4 дня 1752 года подписано Ея императорского Величества рукою тако: быть по сему, а данную генерал майору Глебову инструкцию велено оной крепости учинить наперед план и для рассмотрения прислать в военную коллегию». Центральний державний військово-історичний архів Росії Ф.349, інв.№ 9, спр.1445, стор.2-4
  5. ↑ Фортеця Святої Єлисавети
  6. ↑ О устройстве новых укреплений по границам Екатеринославской губернии
  7. ↑ Кривенко В. Герб і прапор Кіровограда // Знак. — 1998. — № 17. — С. 5.
  8. ↑ Сергій Шевченко, Єлисаветградськими волами за українським паровозом, Вечірня газета, 7 травня 1993 р.
  9. ↑ Загальноукраїнський том Національної книги пам'яті жертв Голодомору 1932–1933 років в Україні.
  10. ↑ Національна книга пам'яті жертв Голодомору 1932–1933 років в Україні. Кіровоградська область.
  11. ↑ Кіровоград перейменовано в Кропивницький
  12. ↑ ОКУПАНТИ ВГАТИЛИ РАКЕТАМИ ПО КРОПИВНИЦЬКОМУ: 8 ЛЮДЕЙ ТРАВМОВАНІ, ОДНА – ЗАГИНУЛА

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kropyvnyckyj&oldid=23969936“