Krevní msta
Krevní msta (francouzsky vengeance sanglante, latinsky inimicitia capitalis nebo mortalis) je právní institut ve všech rodových (tj. předstátních) společnostech a jako přežitek i v některých státech spočívající v tom, že příbuzný (příslušník rodu/klanu) zabitého má právo a zároveň i povinnost pomstít vraždu vlastní rukou. Krevní msta se objevuje již s příchodem zemědělství.[1] Mezi nejstarší zásady krevní msty patří „krev za krev“, takže vražda musí být pomstěna vraždou a „všichni za jednoho“, tedy vražda je kolektivní vinou celého rodu, z toho důvodu nabývala krevní msta rázu války mezi dvěma rody a vražda na jedné straně je vykoupena více vraždami na druhé straně. Krevní msta je později zjemňována zavedením fikce msty, kdy je vrahovi rituálně odpuštěno, a zavedením pokuty, kterou se vrah může vykoupit. V Evropě byl tento společenský institut vytlačen v raném křesťanském období, na mnoha místech se ale dochoval až do počátku 20. století (Albánie, Korsika, Srbsko, jižní Itálie) a v mafiánských kruzích až dodnes (vendeta). V mimoevropských zemích byl dlouho znám například v Japonsku mezi samuraji i jinde. Dlouhodobé násilné konflikty mezi rodinami se ke konci 19. století vyskytovaly i v americké Kentucky. Na počátku 21. století krevní msta přetrvávala na Kavkaze.[2]
Krevní msta v Itálii editovat
Krevní msta se v Itálii nazývá vendeta (italsky vendetta, z latinského vindicta – msta). Je typická pro jižní Itálii, Sicílii a francouzskou Korsiku. Známá je především z mafiánského prostředí a jeho filmových ztvárnění, proto v moderní době bývá výraz používán i pro pomstu všeobecně.
Krevní msta v Albánii editovat
Zde se krevní msta nazývá gjakmarrja. V některých oblastech Albánie a Kosova se vyskytuje dodnes.[3] Odhaduje se, že v roce 2014 se gjakmarrja týkala přibližně 3000 albánských rodin.[4] V Albánii se, stejně jako v jiných oblastech praktikujících krevní mstu, stavěly opevněné věžovité domy, do kterých se uchylovali muži ohrožení krevní mstou.[5]
Opovědnictví v Čechách editovat
Až do 16. století existovalo v českých zemích tzv. opovědnictví, čili soukromé vypovězení nepřátelství (původně vycházející z principů krevní msty).[6] Nejznámějším opovědníkem byl šlechtic Jiří Kopidlanský, který vedl od roku 1507 několik let soukromou válku proti Praze a dalším městům, aby pomstil smrt svého bratra.[7]
Známé je také opovědnictví Jana Žižky, který vyhlásil nepřátelství Jindřichovi z Rožmberka a královskému městu České Budějovice.[8]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Ancient burials suggestive of blood feuds
- ↑ SOUKUP, Ondřej. Koho je možné zabít, aneb pravidla krevní msty. Hospodářské noviny [online]. 17. října 2008. Dostupné online.
- ↑ Kolotoč s příchutí krve Archivováno 17. 6. 2016 na Wayback Machine.. Lidé a Země. 27. září 2010.
- ↑ Blood feuds in Albania’s Accursed Mountains. BBC. 9. ledna 2015.
- ↑ Tabu, o kterém se nemluví. Krevní msta v Albánii stále funguje. iDNES.cz [online]. 14. srpna 2016. Dostupné online.
- ↑ Zemští škůdci na počátku raného novověku.. Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích.
- ↑ KUNCOVÁ, Monika. Krvavá msta Jiřího z Kopidlna. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-03-06. Dostupné online.
- ↑ Žižka mezi loupežníky. V českých lesích přepadávali hrdlořezové, mstitelé i grázl s velkým G. cnn.iprima.cz [online]. FTV Prima [cit. 2023-01-19]. Dostupné online.
Související články editovat
Externí odkazy editovat
Encyklopedické heslo Msta krevní v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
