Wikipedie

Kralovice

město v okrese Plzeň-sever v Plzeňském kraji
(přesměrováno z Kralovice (okres Plzeň-sever))
Další významy jsou uvedeny na stránce Kralovice (rozcestník).

Kralovice (Crelowicz, Chralowicz, Kralowicz; německy Kralowitz) jsou město v severní části okresu Plzeň-sever. Žije v nich přibližně 3 500[1] obyvatel a katastrální území obce měří 3979 ha. Obec je součástí Mikroregionu Kralovicko.

Kralovice
Náměstí Osvobození
Náměstí Osvobození
Znak města Kralovice
znak
Lokalita
Statusměsto
Pověřená obecKralovice
Obec s rozšířenou působnostíKralovice
(správní obvod)
OkresPlzeň-sever
KrajPlzeňský
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice49°58′55″ s. š., 13°29′15″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel3 480 (2023)[1]
Rozloha39,80 km²[2]
Nadmořská výška435 m n. m.
PSČ331 41
Počet domů935 (2021)[3]
Počet částí obce6
Počet k. ú.5
Počet ZSJ11
Kontakt
Adresa městského úřaduMarkova tř. 2
331 41 Kralovice
kralovice@kralovice.cz
StarostaIng. Karel Popel
Oficiální web: www.kralovice.cz
Kralovice
Kralovice
Další údaje
Kód obce559075
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Okolí Kralovic bylo osídlené již v pravěku. V roce 1895 bylo asi 2,5 kilometru severozápadně od městského centra bylo a severozápadním úpatí Červené hory objeveno pohřebiště z doby halštatské a laténské tvořené třiceti hroby. Dvanáct hrobů ve čtyřech mohylách bylo prozkoumáno. Obsahovaly pozůstatky keramických nádob, nožů, mečů, spon, korálků a další předměty. Další pohřebiště bylo roku 1972 objeveno na jihozápadním úpatí, a byly prozkoumány celkem čtyři mohyly o průměru pět až šest metrů.[4]

Ze jména lze vyvozovat, že Kralovice byly založeny Hedčany odběhlými od svých soukmenovců jako ves lidí králových na pozemcích českého panovníka Vladislava II.

První písemná zmínka o Kralovicích je spojena s plaským klášterem: roku 1183 kníže Bedřich věnoval klášteru trhovou ves s tvrzí ležící na křižovatce obchodních cest mezi Žatcem, Prahou, Plzní a Chebem.[5] V roce 1289 byly Kralovice povýšeny na poddanské městečko.[zdroj⁠?] Křižovatka obchodních cest ve středu městečka se postupnými úpravami rozšířila v náměstí. Roku 1400 plaský opat Kralovice vysadil zákupním právem, přičemž stanovil, že se městečko bude řídit právy města Rakovníka.[5] Město v téže době získalo řadu obchodních a právních výsad.

Za husitských válek bylo město silně poškozeno a král Zikmund je zastavil s okolními vesnicemi bratrům Bedřichu a Hanuši z Kolovrat. Ti později rozdělili městečko na dvě části – jedna patřila ke krašovskému panství, druhá k hradu Libštejn na druhém břehu Berounky. Hanušovu polovinu se plaskému klášteru podařilo získat roku 1480 od jeho syna Hanuše II. z Kolovrat za 1 600 kop grošů. Libštejnskou polovinu získal klášter roku 1513, ale po pěti letech přešla polovina města ke kaceřovskému panství.

S Kaceřovem získal Kralovice v roce 1531 Florián Gryspek a od stagnujícího kláštera získal do zástavy roku 1543 i druhou část. Na žádost Gryspeka povýšil 29. září 1547 král Ferdinand I. Habsburský Kralovice na město a udělil jim městský znak, právo pečetit červeným voskem a mnoho tržních výsad.[zdroj⁠?] Součástí povýšení bylo také hradební právo, ale opevnění nikdy nebylo postaveno. Z roku 1450 se dochoval dopis Jindřicha z Kolovrat, který výslovně uvádí absenci opevnění, ale dokládá existenci městských bran.[5]

Gryspekové si ve městě vystavěli malý zámek a také nechali renesančně přestavět gotický kostel sv. Petra a Pavla. V pobělohorské době byly Kralovice i s dalším majetkem Gryspekům konfiskovány a roku 1623 vráceny plaskému klášteru za zásluhy ve stavovském povstání a věrnost císaři. Během třicetileté války bylo v městě ze 105 domů zničeno 52. V roce 1650 žilo v domech, jenž přečkaly válečné hrůzy, 253 obyvatel. Město zůstalo v majetku plaského kláštera až do jeho zrušení v roce 1785.

Ke konci 18. století byl v Kralovicích zřízen regulovaný magistrát a v 19. století bylo město součástí panství rakouského politika K. W. Metternicha. Přibližně v polovině 19. století stálo 285 domů a okolo 1 800 obyvatel. Domy budované převážně ze dřeva byly obětí opakujících se požárů, např. roku 1845 vyhořely Kralovice z poloviny. Na sklonku 19. století se město rychle rozrostlo – ve 335 domech žily necelé dva tisíce obyvatel, kteří obvykle pracovali v zemědělství nebo se živili drobnými řemesly. Kralovice byly známé dobytčími trhy či chovem kralovického prasete.

V roce 1910 byla v Kralovicích poprvé otevřena městská knihovna, dnes nejstarší kulturní instituce města. Rozkvět Kralovice zaznamenaly především mezi světovými válkami a po roce 1945, kdy se severozápadní část města rozrostla o řadu rodinných domů a vilek. V téže době se do Kralovic koncentrovala řada podniků poskytujících služby pro zemědělství a drobný průmysl lokálního významu. V letech 1850–1949 byly Kralovice sídlem okresu.

Obecní správa editovat

 
Náměstí Osvobození

Části města editovat

Město se skládá ze šesti částí:

Od 1. července 1985 do 31. prosince 1992 k městu patřily i Bílov a Vysoká Libyně.[6]

Starosta editovat

  • Karel Popel (*1965), ve funkci od roku 2018

Znak editovat

Kralovice původně užívaly půlený znak s postavou sv. Doroty s českým lvem. V roce 1547 rozšířil Florián Gryspek znak přidáním krokvicových pruhů, znamením z vlastního erbu. Znak Kralovic je příčně rozdělen, přičemž horní polovina je dále svisle rozdělena. V prvním modrém poli je obraz sv. Doroty oděné v bílé říze a červeném plášti. Na hlavě nese korunu, v levé ruce drží košík s růžemi, pravou rukou se drží nahého dítěte, které v ruce drží růži. Obě postavy stojí na ležícím stříbrném jednoocasém lvu obráceném vpravo, sv. Dorota stojí na hřbetě, dítě na hlavě. V druhém poli je stříbrný dvouocasý lev na červeném pozadí. Lev má zlatou zbroj a korunu, zachycen je ve skoku, obrácený ke středu znaku. Dolní polovina znaku nese krokvicové pruhy Floriána Gryspeka, přičemž na pravém zlatém poli jsou dva šikmé modré pruhy, na levém modrém poli jsou naopak zlaté pruhy nakoso.

Pamětihodnosti editovat

 
Kostel svatého Petra a Pavla
Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Kralovicích.
Kostel svatého Petra a Pavla
Původně gotický kostel svatého Petra a Pavla zmiňovaný již roku 1250 byl za Floriána Gryspeka renesančně přestavěn. Gryspek nechal zřídit i rodinnou hrobku připojenou ke kostelu, kde spočinul se svou chotí a dalšími členy rodu Gryspeků. Kryptu s mumifikovanými těly v prosklených rakvích je možno na požádání obsluhy kostela navštívit. V kostele jsou funkční varhany pocházející ze 17. století.
Fara
Budova barokní fary čp. 158 se nachází v sousedství kostela sv. Petra a Pavla nad Kralovickým potokem. Postavena byla v roce 1703 za opata Evžena Tyttla. Sklepy fary jsou vytesány do skály, přízemní prostory jsou sklenuté, v patře jsou barokní malby, střecha valbová. Před farou barokní vjezd datovaný do roku 1763.
Poplužní dvůr a zámek
Poplužní dvůr byl situován v severní části města. V první polovině 15. století byl občas používán Bedřichem a Hanušem z Kolovrat. Po návratu dvora do majetku plaského kláštera byl dvůr využíván věřiteli kláštera, např. v roce 1513 na dvoře sídlil Nikl z Rajchu, 1521 Šebestián Holznecher z Fišpachu a v letech 1534–1541 Volf Sosenský ze Stebna. Když Kralovice získal Florián Gryspek, přenechal dvůr Jiřímu Velvarskému ze Saxendorfu, svému úředníku na Kaceřově. V poslední čtvrtině 16. století nechal Florián Gryspek postavit ve dvoře patrový renesanční zámeček s nárožní věží. Po konfiskaci majetku Gryspeků připadly Kralovice zpět plaskému klášteru a ten dával dvůr do užívání svým různým věřitelům, např. v roce 1628 jej opat Jiří Vašmucius půjčil Janu Tillingerovi ze Strádáně. Po zrušení kláštera připadl dvůr náboženskému fondu, který kralovický dvůr rozprodal v roce 1798. Zámek sloužil jako hostinec. Při velkém požáru Kralovic v roce 1845 byl zámek značně poškozen. Věž zcela zanikla, budova byla snížena o patro a přízemí dostalo novou podobu. Ve své poslední podobě sloužila jako hostinec čp. 74. Budova zámku byla stržena v roce 1983 a na jejím místě byl postaven obchodní dům.
Hřbitovní kaple svatého Jana Křtitele
Na novém hřbitově z let 1836–1838 nechal zkoušený rada kralovického magistrátu Antonín Bäuml postavit kapli sv. Jana Křtitele k uctění památky své manželky. Základní kámen kaple byl slavnostně vysvěcen farářem Jakubem Langem v létě 1842. Dochovala se informace o stavebních nákladech, které činily 764 zlatých, ale není známo, kdy byla kaple dokončena nebo vysvěcena. Ostatky Terezie Bäumlové byly uloženy do základů kaple. Roku 1867 darovala Občanská záložna v Kralovicích kapli dva zvonky ulité plzeňským zvonařem K. Pernerem.
Českobratrský kostel v Kralovicích
Českobratrský kostel od architekta Hanuše Zápala pochází z roku 1934.

Osobnosti editovat

Rodáci

Významní obyvatelé

  • Irena Bukačová (* 1949), historička, spisovatelka
  • Antonín Hubka (1872–1919), český politik a menšinový pracovník, poslanec Říšské rady
  • Karel Rom (* 1950), regionální historik a publicista
  • Jan Jindřich Marek (1803–1853), český obrozenecký kněz a spisovatel. Svá díla publikoval pod pseudonymem Jan z Hvězdy
  • Bohumír Struska (1896–1983), spisovatel a ochotnický režisér a dramatik, v literárním světě používal zdrobnělinu svého jména Bohuš
  • Ferdinand Šrekr (1869–1936), novinář, publicista a nakladatel
  • Josef Vorel (1912–1997), historik, muzejní a vlastivědný pracovník

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
  2. ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
  3. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  4. ↑ AUGUSTINOVÁ, Anna. Hradiště Podštěly v Karlovarském kraji – základní prospekce, aktuální zhodnocení nálezů a sídelní kontext. Praha, 2014 [cit. 2017-04-22]. 80 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Alžběta Danielisová. s. 41. Dostupné online.
  5. ↑ a b c RAZÍM, Vladislav. Středověká opevnění českých měst. 1. vyd. Díl 2. svazek 1. – katalog Čechy B–O. Praha: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze, 2020. 575 s. ISBN 978-80-88339-07-6. Kapitola Kralovice, s. 404–405. 
  6. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Díl IV. Abecední přehled obcí a částí obcí. Praha: Český statistický úřad, 2015-12-21. Dostupné online. S. 642. 
  7. ↑ LOVČÍ, Radovan. Z nových knih. Vlastivědný sborník, čtvrtletník pro regionální dějiny severního Plzeňska. 30.9.2019, roč. 29, čís. 3, s. 5–6. [CV RNDr. Švamberka]. 

Literatura editovat

  • BUKAČOVÁ, Irena; FÁK, Jiří; FOUD, Karel. Severní Plzeňsko I. Domažlice: Nakladatelství Českého lesa, 2001. ISBN 80-86125-23-8. 
  • Kralovicko – kronika regionu, ročník 2002/2003, číslo 2, Karel Rom, 2002
  • Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Kralovice – zámek, s. 161. 
  • Jiří Čarek: Městské znaky v českých zemích, Academia Praha 1985
  • PODLAHA, Antonín. Posvátná místa Království českého : Dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvát. soch, klášterů i jiných pomníků katol. víry a nábožnosti v království Českém. Řada první : Arcidieceze pražská. Svazek 3. Vikariáty Kralovický, Vlašimský a Zbraslavský. Praha: Dědictví Svatojanské, 1909. (Posvátná místa Království českého). Dostupné online. Kapitola Kralovice, fara, s. 13–28. 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kralovice&oldid=23789970“