Otevřít hlavní menu
Další významy jsou uvedeny na stránce Krakonoš (rozcestník).
Krakonošova kašnaTrutnově
Rübenczal jako démon s ocasem na Helwigově mapě Slezska.
Jedno z vyobrazení pohanského Rýbrcoula jako předchůdce Krakonoše odhaleného 18. 9. 2013 na kruhovém objezdu na Krkonošské ulici v Trutnově
Rübezahls Grab – Krakonošův symbolický hrob ve Szklarské Porębě

Krakonoš nebo též Rýbrcoul (německy Rübezahl, polsky Liczyrzepa) je bájný duch hor, který v různých podobách chrání celé Krkonoše před chamtivými hledači pokladů, pytláky a dalšími nenechavci.

Obsah

Historie a současnostEditovat

Existuje mnoho variant tohoto jména, neboť pověrčiví horalé původně jeho jméno nahlas nevyslovovali. V době národního obrození byly zaznamenány pokusy o počeštění Rýbrcoula na Řepočeta (Rübe = řepa; zählen = počítat) podle pověsti vydané Johannem Karlem Augustem Musäem v jeho sbárce Volksmährchen der Deutschen. 1782-1786. Poté v češtině zdomácněl dnešní Krakonoš, jehož takto prvně pojmenoval V. K. Klicpera v baladě Krkonošská kleč (1824).[1] Toto jméno nejspíše pochází, stejně jako název horského hřbetu, od keltského kmene Corconti, který uvádí ve svém díle Klaudios Ptolemaios[zdroj?].

Nejprve byl Krakonoš stylizován jako zlý a všemocný živel, vládce větru a démon, trestající bez rozdílu všechny. Později byl vypodobňován i jako spravedlivý zastánce chudých v boji proti chamtivcům a nenasytům. Bývá zobrazován jako obr nebo také jako trpaslík, ale dokáže se převtělit v podstatě do kteréhokoliv tvora nebo předmětu. Je strážcem hor, různě škádlí pocestné, chrání chudé a pokud má špatnou náladu, posílá špatné počasí.

První vyobrazení Krakonoše pochází z Helwigovy mapy Slezska z roku 1561.[2]

V lidových vyprávěních se objevuje přibližně už v 15.16. století, nejprve v oblasti u německého a později i českého etnika v horách.

Z ústního podání do písemnictví vstoupil Krakonoš rokem 1618. Pražský helvetský kněz Havel Želanský o něm napsal ve svém spisku O zlých anjělích neb ďáblích. Také další vzdělaný kněz, jezuita Bohuslav Balbín, rodák z Hradce Králové, ve svém díle Miscellanea historiae regni Bohemiae z roku 1679 líčí Krakonoše (Ribenzalla) jako strašidlo, zjevující se v podobě mnicha, horníka, myslivce, starce, ale i divokého koně, žáby, kohouta či havrana.[1] Největší zásluhy na rozšíření legendy má však patrně univerzitní profesor, spisovatel a básník Hans Schultze, píšící pod pseudonymem Johannes Praetorius (16301680), který jej popsal v knize Daemonologia Rubinzalii Silesii. Novodobým vyobrazením Krakonoše, jakožto vousatého, vysokého a silného horala, je také inspirován večerníčkový seriál Krkonošské pohádky z roku 1974.

V Trutnově se uprostřed centrálního Krakonošova náměstí nachází Krakonošova kašna s jeho sochou z roku 1892 a v místním pivovaru Krakonoš vaří i stejnojmenné pivo. Větší množství chat a penzionů v celém regionu má rovněž po Krakonošovi své jméno. Figurky, sošky plakety a další různá vyobrazení Krakonoše jsou neodmyslitelným symbolem Krkonoš a také typickým krkonošským suvenýrem.

Již od roku 1909 existuje tradice stavby Krakonošovy sochy ze sněhu na náměstí v Jilemnici.[3][4]

Knihy o KrakonošoviEditovat

  • Ludmila Grossmannová-Brodská: Nejkrásnější pohádky, báchorky a pověsti o pánu na krkonošských horách
  • Ludmila Grossmannová-Brodská: Z říše Krakonošovy. 4. Praha: Šolc a Šimáček, 1930. ISBN neuvedeno.
  • František Janalík: Když Krakonoš nekouká, 1. vydání 1980, 2. vydání 2002
  • Marie Kubátová: Pohádky o Krakonošovi a Jak Krakonoš s Trautenberkem vedli válku – dětské knihy
  • Amálie Kutinová: Krkonošské pohádky
  • Johann Karl August Musäus: Volksmährchen der Deutschen. 1782-1786, Svazek 2: Legendy o Rübezahlovi (Legenden von Rübezahl) je zde uvedeno pět pověstí o Rübezahlovi, včetně vysvětlení jeho jména. Krakonoš se zamiloval do princezny Emy, která se chodila koupat do jedné krkonošské tůně. Krakonoš jí vykouzlil z tůně krásnou lázeň a nabídl jí sňatek. Princezna pochopila, že nad mocným duchem hor může zvítězit jen lstí. Naoko se sňatkem souhlasila a poslala Krakonoše přepočítat řepy na poli, ze kterých dokázal kouzlem vytvořit služebnictvo či domácí zvířata. Krakonošovi se ale počítání nedařilo, začínal stále znovu a znovu. Tohoto času princezna Ema využila a utekla. Krakonošovi pak zbyla posměšná přezdívka Rübezahl - česky Řepočet.[5][6]
  • Ludmila Pelcová: Než Krakonošovi narostly vousy, Petrklíč, 1993
  • Ludmila Pelcová: O Krakonošovi a Lucince aneb Jak se dobrák Krakonoš potká s Lucinkou z Krkonoš, Liberabooks, 2009
  • Otfried Preußler: Moje knížka o Krakonošovi, překlad Ladislav Josef Beran, Praha : Vyšehrad, 1998, ISBN 80-7021-276-4
  • Martin Stejskal: Labyrintem míst klatých, Praha : Eminent, 2011, ISBN 978-80-7281-415-2, heslo Rybrcoul;
  • Božena Šimková: Krkonošská pohádka (podle námětu Marie Kubátové), Liberec : King, 1992, ISBN 80-900789-0-7
  • Božena Šimková: Anče a Kuba mají Kubíčka, Praha : Práh, 1993, ISBN 80-901278-6-X; Praha : Motto, 2005, ISBN 80-7246-302-0

Krakonoš v hudběEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b http://www.freiheit.cz/5-krakonos--dobry-duch-nasich-hor/279-o-krakonosovi-po-sto-prve.html
  2. Honl, Ivan: Několik příspěvků k představám o Krakonošovi. Krkonoše–Podkrkonoší. Vlastivědný sborník, svazek 7. Muzeum Podkrkonoší v Trutnově, Trutnov, 1983. Str. 343–360
  3. Náměstí opět s Krakonošem – Jilemnice – 22. 1. 2010
  4. Stavba Krakonoše
  5. KLÍMOVÁ, Dagmar. Krakonošovské pověsti v Musäově sbírce německých pohádek. In: Eva Koudelková. Čtení o Krakonošovi : sborník studií (převážně) o literárních podobách vládce hor. Liberec: Bor, 2002. ISBN 80-902901-3-2. S. 90–94.
  6. KONRÁDOVÁ, Jarmila. Libuše, Krakonoš a ironický osvícenec z Výmaru : Sběratel lidových příběhů Johann Karl August Musäus a spory o podobu pohádky. [online]. Český rozhlas - Vltava, 2019-06-08 [cit. 2019-06-12]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat