Kostel svatého Valentina (Staré Město)
Kostel svatého Valentina v Praze na Starém Městě se nacházel na rohu dnešní Kaprovy a Valentinské ulice, přibližně v místech, kde dnes stojí dům čp. 56/II, ale zasahoval přes uliční čáru.
| Kostel svatého Valentina | |
|---|---|
 Reliéf Krista Soudce (typ Beau Dieu) z kostela sv. Valentina, poslední třetina 13. století | |
| Místo | |
| Stát |  Česko |
| Obec | Praha |
| Čtvrť | Staré Město |
| Souřadnice | 50°5′18,23″ s. š., 14°24′58,31″ v. d. |
 | |
| Základní informace | |
| Církev | katolická církev |
| Zasvěcení | Svatý Valentin |
| Další informace | |
| Adresa | Praha, Česko |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie editovat
Kostel byl zasvěcen svatému Valentinovi, stál mezi zahradami na Valentinském náměstí a původně měl jednou románskou loď s věží a chórem a s druhou dodatečně přistavěnou lodí gotickou. Během husitské revoluce byl proměněn na utrakvistický chrám, v jehož čele stáli úředníci záduší. V pobělohorské době byl znovu rekatolizován. Byl zdokumentován a zrušen za josefinských reforem[1] a přestavěn na obytný dům, jehož podoba se dochovala na Langweilově modelu Prahy z let 1826-1837. Při asanaci Starého Města byl zbořen. Během bouracích prací byl objeven zazděný opukový klenební svorník s raně gotickým reliéfem trůnícího Krista Soudce; typem krásné tváře s náznakem úsměvu se řadí k původem francouzské skupině Beau Dieu (krásný Bůh). Je vystaven v Lapidáriu Národního muzea[2]
Na místě kostela a jeho zahrady stojí čtyřpatrový secesní dům čp. 59/I (Veleslavínova 3), postavený podle projektu Emanuela Dvořáka v letech 1902-1903. Jeho přízemí a dvorní křídlo od roku 1912-1913 sloužilo pro Pražské umělecké dílny pro umělecký průmysl a nábytek Josefa Gočára, Josefa Chochola, Vladimíra Grégra a Petra Kropáčka.[3] V sousedním domě čp. 58/I U sv. Valentina, postaveném v týchž letech, rovněž podle Dvořákova projektu, sídlila redakce Uměleckého měsíčníku.[4]
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ Eduard Škoda:Pražské svatyně, Praha: Libri 2002, ISBN 80-7277-098-5. S. 253
- ↑ FAJT Jiří, SRŠEŇ Lubomír: Lapidárium Národního muzea v Praze, průvodce, Praha 1991, č. kat. 92 s chybnou lokalizací
- ↑ Volné směry, 1918, s. 12-16
- ↑ VLČEK, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy. Staré Město – Josefov. Praha : Academia, 1996, s. 165-167. ISBN 80-200-0563-3
Literatura editovat
- KůRKA Pavel: „Tu, kdež nyní slove u sv. Valentina na Rynečku.“ Dějiny a místopis kostela a farnosti sv. Valentina na Starém Městě pražském, Pražský sborník historický 33, 2004, s. 109–180
- KůRKA Pavel, „Urozenost, ctnost, krása i umění. Za nic nestojí, když peněz nejní“. Správa a majetek záduší kostela sv. Valentina na Starém Městě pražském v raném novověku, Pražský sborník historický 34, 2006, s. 93–126
- BOHÁČOVÁ, Ivana, PODLISKA, Jaroslav a kol.: Průvodce pražskou archeologií. Archeologický ústav AV ČR, Praha, v. v. i. ve spolupráci s Národním památkovým ústavem, zastoupený územním odborným pracovištěm v Praze, Praha 2017. 336 str.; ISBN 978-80-87365-97-7 (ARÚ Praha), ISBN 978-80-7480-091-7 (NPÚ). Kapitola: 30, Kostel sv. Valentina. S. 146–147.
- EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy: dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v hlavním městě království Českého. V Praze: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1883–1884. 2 svazky (vi,479,xiii stran; 539,xiii stran). Svazek II., S. 383–385. Dostupné online.
- TEIGE, Josef: Základy starého místopisu pražského, Staré Město II. díl, Praha 1912, s. 251-255