Otevřít hlavní menu

Kostel svatého Václava (Prosek)

kostel v Praze na Proseku

Římskokatolický kostel sv. Václava je nejstarší stavební památkou pražské čtvrti Prosek. Byl vybudován na rozhraní náhorní plošiny a svahu údolí Rokytky patrně ještě před vznikem dnešního osídlení a v průběhu své existence prošel řadou přestaveb.

Kostel svatého Václava
Kostel sv. Václava na Proseku
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Obec Praha 9
Lokalita Prosek
Souřadnice
Kostel svatého Václava na Proseku
Kostel svatého Václava na Proseku
Základní informace
Církev římskokatolická
Diecéze pražská
Architektonický popis
Stavební sloh románský
Typ stavby bazilika
Výstavba 12. století
Odkazy
Ulice U proseckého kostela
Kód památky 40705/1-1636 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

HistorieEditovat

Spolehlivé historické údaje o založení kostela se nedochovaly. Hájkova kronika uvádí, že kostel založil Boleslav II., jemuž se při návratu ze Staré Boleslavi do Prahy na tomto místě zjevil ve snu svatý Václav. Na základě průzkumů se udává vznik kostela na přelomu 11. a 12. století, popřípadě už v polovině až třetí čtvrtině 11. století. První z řady stavebních úprav kostela byla provedena už počátkem 13. století. Od roku 1311 je zde doložena farnost (plebánie), jména farářů jsou známa od roku 1356. Kolem roku 1420 byl kostel pobořen husity a poté přešel do správy utrakvistů, kteří jej v 70. letech 15. století opravili a původně románskou stavbu gotizovali. Po opětovném převzetí katolickou stranou byl kostel filiální a náležel do farnosti u kostela sv. Martina ve zdi.

 
Kostel od severu

Za třicetileté války byl kostel vypálen. V roce 1675 byla obnovena farnost, pod kterou nově spadal i kostel Stětí sv. Jana Křtitele v Dolních Chabrech a kostel sv. Pavla z Poříčskou bránou. Prvním farářem se stal Augustin Salát, dříve administrátor v Hostouni, který zemřel 18. května 1679 ve věku 39 let. V roce 1712 byla nad kněžištěm postavena hranolová věž, později (v 19. a 20. století) upravovaná, která nahradila dosavadní sanktusník. V rámci úprav provedených v roce 1770 byla zřízena nová sakristie za oltářem a rozšířena okna, tyto zásady však narušily stabilitu, a proto byla k zavěšení zvonů vybudována v roce 1783 na přilehlém hřbitově samostatně stojící zvonice. Další úpravy kostela byly provedeny v roce 1790.

Roku 1874 byly na kostelní věž instalovány hodiny. V roce 1929 byla farnost povýšena na děkanství, jímž byla až do 30. června 1994. Při přestavbě kostela v roce 1931 došlo ke snížení střech bočních lodí, obnovení zazděných románských okének v hlavní lodi a postavení nové sakristie na severní straně. V roce 1937 se uskutečnila celková oprava stavby a následujícího roku opravena krytina všech tří střech. V roku 2010 byly při východní hřbitovní zdi nainstalovány tři sochy Madon z přírodního kamene (z mramoru, pískovce a žuly) od sochařky Zuzany Čížkové, současně s tím byly provedeny parkové úpravy okolí kostela.

Popis stavbyEditovat

 
Zvonice a věž s apsidou

Románská bazilikální stavba je tvořena třemi loděmi, z nichž každá je na východní straně zakončena apsidou, a renesanční předsíní z roku 1572.Cibulovitá vížka je sklenutá v hlavní lodi žebrovitou sítí z konce 15. století. Před kostelem je předsíň z konce roku 1579, hranolová věž nad kněžištěm je z roku 1712, upravená roku 1770, z této doby je i sakristie. Na vedlejším hřbitově je barokní zvonice z poloviny 18. stol. Uvnitř jižní lodi jsou zbytky románských maleb. Na hlavním oltáři je obraz sv. Václava od jezuitského malíře Ignáce Raaba z poloviny 18. stol. Cínová křtitelnice je z roku 1622. Dva malované epitafy jsou z roku 1628.

FaraEditovat

Naproti kostelu se nachází barokní fara, navržená kolem roku 1715 patrně Janem Blažejem Aichlem.

Duchovní správciEditovat

Od 1. ledna do 31. srpna 1914 byl ve zdejší farnosti kaplanem pozdější pražský arcibiskup Josef Beran. Jako kaplani zde působili také ThLic. Miloslav Máša a ThDr.Jiří Huber.

HřbitovEditovat

Okolo kostela se rozkládá hřbitov, na který vedl starý vchod s dochovaným barokním portálem z roku 1770. Nový vchod z roku 1930 má kovanou železnou mříž. Epidemie neštovic v roce 1872 a cholery v roce 1873 způsobily, že byl hřbitov přeplněn. Obce Libeň, Střížkov, Prosek a Vysočany, které zde pohřbívaly své zemřelé, se měly postarat o založení nového hřbitova, přesto se zde pohřbívalo dále. Na hřbitově se nachází hrob rodiny rytíře Freye z Freyenfelsů, hrob filosofa Františkak Čupra a závodníka a továrního jezdce Josefa Žáka. Dále je zde pohřbena česko-polská spisovatelka Honorata z Wiśniowských Zapová[2]. Po zrušení hřbitova se začalo pohřbívat na nově zřízeném proseckém hřbitově v ulici Čakovická.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. UHLÍŘ, Jan. Proč usiluji o pokání, odpuštění a smíření v katolické církvi : Rozhovor s disidentkou a katolickou aktivistkou Marií Rút Křížkovou. www.christnet.eu [online]. [cit. 2019-01-26]. Dostupné online. 
  2. Nedávno provedenou restaurací chrámu.... Světozor. 30. 10. 1908, s. 30. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • POCHE, PHDR., Emanuel; JANÁČEK ,PHDR, Josef. Prahou krok za krokem. Příprava vydání prom. hist. Eduard Šimek. 1.. vyd. [s.l.]: nakl. ORBIS, 1963. (Pragensie). 
  • KOVAŘÍK, Petr. Klíč k pražským hřbitovům. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2001. 369 s. ISBN 80-7106-486-6. S. 298 - 299.
  • PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království Českého: dějiny a popsání chrámů, kaplí, posvátných soch, klášterů i jiných pomníků katolické víry a nábožnosti v království Českém. Řada první, Arcidiecese Pražská. V Praze: Nákladem dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1907-1913. 7 svazků. Svazek 2, s. 281-288. Dostupné online.

Externí odkazyEditovat