Otevřít hlavní menu

Kostel svatého Jiří (Hloubětín)

kostel v Hloubětíně

Kostel svatého Jiří v Hloubětíně je římskokatolický farní kostelPraze. Nachází se v ulici Hloubětínská na katastrálním území Hloubětínaměstské části Praha 14. Jedná se o gotický jednolodní kostel s řadou novogotických úprav. Kostel je hlavním chrámem hloubětínské farnosti a je ve správě řádu křižovníků s červenou hvězdou. V roce 1958 byl kostel prohlášen nemovitou památkou.

Kostel svatého Jiří v Hloubětíně
Kostel svatého Jiří v Hloubětíně
Kostel svatého Jiří v Hloubětíně
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Okres Hlavní město Praha
Městská část Praha 14
Obec Hloubětín
Souřadnice
Kostel svatého Jiří v Hloubětíně
Kostel svatého Jiří v Hloubětíně
Základní informace
Církev římskokatolická
Diecéze pražská
Děkanát arcidiecéze pražská
Farnost Římskokatolická farnost u kostela sv. Jiří Praha-Hloubětín
Status farní kostel
Užívání pravidelné
Architektonický popis
Stavební sloh gotika, novogotika
Typ stavby jednolodní kostel
Výstavba 1207-1232, přestavba 1355, 1695, 1847, 1863, 1892, 1965
Specifikace
Délka 19
Šířka 7
Stavební materiál kámen
Odkazy
Adresa Římskokatolická farnost sv. Jiří Praha-Hloubětín, Praha 9, 198 00
Ulice Hloubětínská
Kód památky 40711/1-1639 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

HistorieEditovat

 
Půdorys kostela

Nejstarší zmínky o kosteleEditovat

Historie kostela sv. Jiří v Hloubětíně je spjata s první zmínkouHloubětíně jako obci, tj. s listinou vydanou papežem Inocencem III. v roce 1207, ve které potvrzuje, že obce Hloubětín (uveden jako Lupatin), Humenec (Boseumenza) a další tři vesnice jsou darovány Přemyslem Otakarem I. řádu Německých rytířů a spadají pod jeho majetek. Hloubětín byl majetkem Německých rytířů pouze čtvrt století, avšak tato doba je jak pro obec tak pro kostel velmi důležitá. V této době mezi léty 12071232 byl nejspíš kostel sv. Jiří založen, napovídá tomu zasvěcení sv. Jiřímu, který byl patronem Německých rytířů.[1] Kostel byl původně postaven v románském slohu. V roce 1232 královna Konstancie Uherská, vdova po Přemyslu Otakarovi I., koupila Hloubětín pro klášter cisterciaček, který zamýšlela založit, pak jej ale darovala své dceři Anežce jako jeden ze zdrojů zajišťující chod špitálu obstarávaný bratrstvem. V roce 1237 získala Anežka Česká od papeže Řehoře IX. pro toto bratrstvo statut církevního řádu (později řád křižovníků s červenou hvězdou). Hloubětín jakožto vlastnictví tohoto řádu je potvrzeno papežskou listinou Řehoře IX. z roku 1238. Prvních úprav se dočkal kostel v roce 1355 za vlády Karla IV., byla mu přistavěna gotická věž, která stála na místě dnešní sakristie – na severní straně presbytáře.[2]

Třicetiletá válka a počátky raného novověkuEditovat

 
Pohled do chrámové lodi

Během třicetileté války jsou o kostele dvě zprávy. Kostel spadal do prosecké farnosti a byl vypleněn vojsky císaře Ferdinanda II., kdy byla kaple svatého Jiří dokladem chování jeho vojáků. Během třicetileté války byly také roztaveny zvony. Na kostelní věži zůstal pouze malý zvon.[3] Roku 1654 k němu přibyly další dva. Zvony byly slité nákladem rytíře Jana Millera ze Zlaté Koruny a jeho manželky Judity, jak dokazuje nápis na jednom z nich.[4] Další úprav se kostel dočkal v roce 1695 kdy byl Pospíchalem, velmistrem řádu křižovníků, opatřen novým průčelím. Úpravy byly prováděny Kryštofem Dientzenhoferem, jenž dodal i inventář, jeho jméno je uvedeno v účetní knize kostela. Také byla rozšířena hlavní loď o devět stop.[5] Mezi řemeslníky je také zmíněn Jirka Skalník, který zhotovil mramorové dveřní veřeje a další kamenické detaily. Zámečnické práce odvedl Hans Georg Knobloch. K hloubětínskému kostelu je dochováno několik inventářů, z nichž nejstarší pochází z roku 1700 či 1702. V inventáři se připomínají na věži dva velké zvony a a jeden menší, sochy Vzkříšení, Ecce homo, Mater Dolorosa, obrazy Početí Panny Marie a sv. Jana Nep. tři oltáře, přičemž na velkém - ns hlavním - byl dole sv. Jiří a nahoře Panna Marie s Ježíškem, v sakristii byla Panna Marie Bolestná a druhé straně obraz sv. Václava.[6] Z prvních dějin Hloubětína uveřejněných 1786, se lze dozvědět o interiéru kostela: na klenutém kamenném stropě byl vymalován výjev z vítězné bitvy císaře Konstantina a po stranách kostela visely čtyři olejové obrazy, zobrazující legendu křižovníků (v současnosti jsou zdi bíle vymalované).[7] Z počátku 18. století je dochován i nejstarší inventář kostela - malý zvon, který je stále na svém původním místě.[8]

19. stoletíEditovat

Od podzimu 1815 je pro kostel vedena účetní kniha, která dává poměrně detailní přehled stavební úprav až do její uzavření v roce 1897. Roku 1817 byla provedená oprava střechy Josefem Brejchou. 1831 byly vyzděny zesilující se pilíře zedníkem Dvořákem.[9] V roce 1847 byla dle návrhu cestmistra Antonína Sängera stržena věž, postavena nová a na místě staré věže byla postavena sakristie. Nová věž byla vztyčena v průčelí kostela ve stylu novogotiky a došlo také k prodloužení chrámové lodi. Roku 1863 byl upraven interiér kostela, spravena žebra, hlavní oltář byl zvýšen o jeden stupeň a opatřen novým obrazem sv. Jiří od pražského malíře Viléma Kandlera.[10] Presbytář byl zbaven nánosů vápna a byla objevena původní modrá omítka s hvězdami. Kostel byl vymalován, až na již zmiňovaný motiv vítězné bitvy císaře Konstantina. Taktéž byla opravena kazatelna a natřena dřevěná kruchta. V roce 1865 vznikl nový nový boční oltář. Roku 1869 byly pořízeny nové varhany. Roku 1863 byla upravena sakristie, bylo zjištěno, že nemá pevně vykopané základy, proto byla podezděna a spojena železnýma sponama se zdmi kostela.[11] Další úpravy, které jsou jasně viditelné dnes, byly provedeny v roce 1892 byla stržena původní valená klenba, která byla nahrazena současným dřevěným kazetovým.[12] Taktéž byl upraven celý interiér kostela, byl zařízen pseudogoticky. Byl opatřen novým obrazem tehdy pouze blahoslavené Anežky České od akademického malíře Emanuela Dítěte.

Současné úpravyEditovat

Roku 1902 byl kostel zaopatřen dřevěnou soškou Panny Marie. Současnou podobu získal kostel až po druhém vatikánském koncilu, který skončil v roce 1965. Kdy se souhlasem pražského památkového střediska byla odstraněna kazatelna a boční oltář. Jako hlavní oltář slouží nyní stolový oltář uprostřed pětibokého presbytáře, avšak je to bez původního svatostánku, pouze spodní část. Okna presbytáře dostala nová barevná mozaiková skla, na jedné mozaice je vyobrazen sv. Jiří.[13]

Správa kostela a obceEditovat

Související informace naleznete také v článku Seznam farářů u sv. Jiří v Hloubětíně.

Křižovníci byli hospodáři a administrátoři hloubětínské farnosti a byl pro ně Hloubětín velmi důležitý, bylo zde zřízeno jejich centrální pohřebiště (okolo kostela). Postupem času byl hřbitov opatřen zídkou a veřejnost měla také možnost pohřbívat zde své zesnulé. Poslední křižovník, který zde byl pochován, je velmistr řádu, generál dr. Josef Vlasák a to roku 1954.[14] K hřibitovu se váže i umělecká památka a to je empírový figurální náhrobek s plastikou Anděla blažené smrti.[15] Prameny dávají poměrně detailní přehled místních farářů a administrátorů. Jména farářů jsou známa od roku 1365 do roku 1419, kdy zprávy o hloubětínské faře jsou nejasné. Roku 1707 byla obnovena samostatná správa Hloubětína jako obce. Křižovníci předtím nejspíš dojížděli z Ďáblic, avšak první známý administrátor a farář, který sídlil v Hloubětíně je znám teprve z roku 1709, kdy se jím stal P. Samuel Dvořák. Dále jsou jména farářů známa až po současnost.[16]

ArchitekturaEditovat

 
Věž kostela

Průčelí s věžíEditovat

Kostel sv. Jiří má jednolodní asymetrickou dispozici, orientovanou presbyteriem na východ. Vstup do kostela je ze západní strany, průčelím. Průčelí má tympanon, který je bez reliéfu a je uveden lomeným obloukem. Na vrcholu lomeného oblouku je kamenný kříž. Z lomeného oblouku vychází římsa, která obkružuje celou věž a chrámovou loď. Průčelím je zároveň i věž. Věž má hranolovitý půdorys, je odstupňovaná ještě dalšíma dvěma římsami a je zakončená jehlancovou střechou. Věž je osvětlená pseudogotickými okny a rozetou.

Chrámová loďEditovat

Po vstoupení do hlavní lodě je kruchta, na které jsou varhany. Kruchta je dřevěná a stojí na sloupech postavených v chrámové lodi. Vstup do kruchty je stejný jako vstup do věže a to ze severní strany chrámové lodě po točitém schodišti. Díky tomuto vstupu má kostel asymetrický půdorys. Hlavní loď je osvětlená postranními okny symetricky rozmístěnými po stranách lodě. Loď leží na obdélníkovém půdorysu. Okna jsou do interieru více rozevřena, aby dovnitř byl větší přístup světla a jsou opatřeny novodobou gotickou kružbou z roku 1892.[17] Zabírají poměrně malou část prostoru zdi. Kostel díky tomu i když je sestaven z gotických prvků nepůsobí dojmem pro gotiku typickým. Strop lodě je dřevěný a kazetový.[18]

Presbytář a sakristieEditovat

Presbytář je oddělen od ostatního prostoru dvěma stupni schodů, oddělení presbytáře je umocněno lomeným obloukem. Strop presbytáře je nesen na dvou polích žebrové klenby, tíha je vždy snesena na konzole, které nejsou svedeny až na zem. První pole žebrové klenby je opatřeno klasickou křížovou klenbou. Ve druhém poli je klenba o šesti žebrech, je stejným způsobem, svedena na konzoly. Konzoly jsou jehlanové, přikryté deskou, žlábkem a s profilovaným oblounem a jsou symetrické. Žebra jsou vytesána z pískovce a jsou výžlabková a díky neomítnutí jsou jeden z hlavních gotickým prvků v celém kostele. Presbytář je zakončen třemi stranami osmiúhelníku. Při vnějším nároží jsou mohutné opěrné pilíře o jednom ústupku. Presbytář je osvětlen pěti okny, vysklenými barevnou mozaikou a opatřenými novodobou gotickou kružbou. Na severní straně presbyteria je přistavěná sakristie, která je osvětlena čtyřmi malými okny s lomeným obloukem.

HřbitovEditovat

 
Brána na hřbitov

Kolem kostela byl založen hřbitov, na kterém veřejnost pohřbívala až do roku 1904, kdy byl založen nový hřbitov na severní straně silnice vedoucí na Poděbrady pod svahem. Ze hřbitova se dochovala hřbitovní brána z roku 1847, která nese řádový znak křižovníků a nápis "Pokoj vám". Dále se dochovalo několik náhrobků při pravé, západní zdi. Roku 1864 byl hřbitov rozšířen a založen zde byl při západní zdi řádový hřbitov křižovníků. Za ním stál pískovcový kříž od pražského kameníka Výška. Roku 1879 byl tento hřbitůvek oplocen železnou mříží a kříž nahrazen novým železným. Dochovalo se zde osm náhrobků členů řádu.[19]

FotogalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. KURANDA, Miroslav. Dějiny Hloubětína. Praha: ONV v Praze, 1977. 133 s. S. 17-19. (Český) 
  2. PELZBAUEROVÁ, Věra. Dějiny částí Prahy jako dějiny farních obvodů. Praha: Volvox Globator, 2008. 457 s. ISBN 978-80-7207-676-5. Kapitola Hloubětín, s. 58-61. (Český) 
  3. KURANDA, Miroslav. Dějiny Hloubětína. [s.l.]: OVN v Praze, 1977. 133 s. S. 19-32. (Český) 
  4. PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království českého. Praha: [s.n.], 1907. 319 s. S. 11. (Český) 
  5. VLČEK A KOL., Pavel. Umělecké památky Prahy, Velká Praha A/L. [s.l.]: nakladatelství Academia, 2012. 1077 s. S. 385. (Český) 
  6. VLČEK A KOL., Pavel. Umělecké památky Prahy, Velká Praha A/L. [s.l.]: nakladatelství Academia, 2012. 1077 s. S. 385. (Český) 
  7. KURANDA, Miroslav. Dějiny Hloubětína. [s.l.]: OVN v Praze, 1977. 133 s. S. 40-51. (Český) 
  8. VLČEK A KOL., Pavel. Umělecké památky Prahy, Velká Praha A/L. [s.l.]: nakladatelství Academia, 2012. 1077 s. S. 385. (Český) 
  9. VLČEK A KOL., Pavel. Umělecké památky Prahy, Velká Praha A/L. [s.l.]: nakladatelství Academia, 2012. 1077 s. S. 386. (Český) 
  10. A. PODLAHA – E. ŠITTLER. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese karlínském.. Praha: [s.n.], 1902. 358 s. S. 183. (Český) 
  11. KURANDA, Miroslav. Dějiny Hloubětína. Praha: OVN v Praze, 1977. 133 s. S. 72-73. (Český) 
  12. PELZBAUEROVÁ, Věra. Dějiny částí Prahy jako dějiny farních obvodů. Praha: Volvox Globator, 2008. 457 s. ISBN 978-80-7207-676-5. Kapitola Hloubětín, s. 58-61. (Český) 
  13. BRONCOVÁ, Dagmar. Kniha o Praze 14. Praha: MILPO, 2000. 103 s. ISBN 80-86098-16-8. S. 20-21. (Český) 
  14. KURANDA, Miroslav. Dějiny Hloubětína. Praha: OVN v Praze, 1977. 133 s. S. 72-73. (Český) 
  15. ŠKODA, Eduard. Pražšké svatyně. Praha: Libri, 2002. 287 s. S. 204-205. (Český) 
  16. PODLAHA, Antonín. Posvátná místa království českého. Praha: [s.n.], 1907. 319 s. S. 10-13. (Český) 
  17. KURANDA, Miroslav. Dějiny Hloubětína. Praha: ONV v Praze, 1977. 133 s. S. 72-79. (Český) 
  18. PELZBAUEROVÁ, Věra. Dějiny částí Prahy jako dějiny farních obvodů. Praha: Volvox Globator, 2008. 457 s. ISBN 978-80-7207-676-5. Kapitola Hloubětín, s. 58-61. (Český) 
  19. KOVAŘÍK, Petr. Klíč k pražským hřbitovům. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2001. S. 195 - 197.

LiteraturaEditovat

  • A. Podlaha – E. Šittler, Soupis památek historických a uměleckých v politickém okrese karlínském. Díl XV. Praha, 1901. Dostupné online.
  • Broncová, Dagmar: Kniha o Praze 14, Milpo, Praha, 2000
  • Kuranda, Miroslav: Dějiny Hloubětína, ONV v Praze 9, Praha, 1977
  • Pelzbauerová, Věra: Dějiny částí Prahy jako dějiny farních obvodů, Volvox Globator, Praha, 2008
  • Podlaha, Antonín: Posvátná místa království českého, Praha, 1907. Díl I. Dostupné online.
  • Vlček, Pavel a kolektiv autorů: Umělecké pámátky Prahy, Velká Praha, A/L, Nakladatelství Academia, Praha, 2012
  • Škoda, Eduard: Pražské Svatyně, Libri, Praha, 2002

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat