Kostel svatého Jana Nepomuckého (Opava)

kostel v Opavě

Kostel svatého Jana Nepomuckého v Opavě-Kylešovicích je římskokatolický kostel, který je ve správě Římskokatolické farnosti Opava-Kylešovice.

Kostel svatého Jana Nepomuckého
Chybí zde svobodný obrázek
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Moravskoslezský kraj
Obec Opava
Souřadnice
Základní informace
Církev římskokatolická
Diecéze ostravsko-opavská
Děkanát Opava
Farnost Římskokatolická farnost Opava-Kylešovice
Status farní kostel
Užívání Římskokatolická farnost Opava-Kylešovice
Datum posvěcení 27. května 1995
Světitel Mons. Jan Graubner
Architektonický popis
Architekt Jan Kovář
Výstavba 19941995
Další informace
Adresa ulice Hlavní, Opava
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Výstavba kostelaEditovat

V roce 1815 obec Kylešovice opětovně požádala olomouckou konsistoř o souhlas s výstavbou kostela. Důvodem byl velký počet obyvatel, kterým už kapacitně nestačila dosavadní kaple. Konsistoř se žádostí souhlasila pod podmínkou, že veškeré náklady na výstavbu kostela i na budoucí údržbu bude hradit obec. Výstavba nového kostela začala v roce 1816.[1] Autorem projektu byl neznámý „státní inženýr“. V nedávné době byl na základě stavebního pojetí stavby za možného autora označen tehdejší opavský krajský inženýr Johann Anton Englisch.[2] Náklad stavby přesáhl částku 24 000 zlatých a kostel byl dokončen 17. června 1818. Následně byla demolována stará kaple. Vysvěcení se kostel dočkal až o rok později 1. května 1819, kdy jej vysvětil opavský místoděkan a farář ve Stěbořicích Johann Krautwurst. Hlavní oltář realizoval opavský sochař Johann Nitsche pravděpodobně tak, že sestavil díly z několika různých oltářů (snad ze zrušené františkánského kostela sv. Barbory v Opavě). Autorem oltářního obrazu Jana Nepomuckého (snad také z kostela sv. Barbory) byl malíř Jan Lukáš Kracker. Zvony ulil olomoucký zvonař František Stanke a posvětil je 14. prosince 1820 v průběhu opavského kongresu olomoucký arcibiskup Rudolf Jan. Teprve v roce 1829 byly v kostele instalovány varhany od opavského varhanáře Karla Kuttlera.[3]

Kostel v 19. století a 1. polovině 20. stoletíEditovat

Během 19. století byl především interiér kostela postupně vylepšován. V kostele byla také instalována křížová cesta od malíře Jana Pokorného.[4] Přes výstavbu nového kostela byly Kylešovice stále součástí farnosti Panny Marie v Opavě. Počátkem 60. let byla zahájena jednání o zřízení samostatné farnosti. Podmínkami ke zřízení farnosti byly zřízení vlastního hřbitova, výstavba fary a hmotné zajištění faráře. Přes velké nasazení se Kylešovice zřízení farnosti dočkaly teprve roku 1872.[5] Prvním farářem se stal P. Jindřich Stürzenhofer, který předtím působil jako kurát v Olbramicích. Za dvacet let jeho působení přibyl v kostele boční oltář, nová křížová cesta a nová křtitelnice. Byla také opravena střecha kostela a jeho interiér byl nově vybílen. V roce 1892 byl P. Stürzenhofer přeložen do farnosti Kateřinky a novým farářem se stal P. Florián Fritz. I za něj pokračovalo další dovybavování kostela a jeho renovace. V interiéru kostela přibyly sochy Panny Marie Lurdské, Božského Srdce Ježíšova, Neposkvrněného srdce Panny Marie, byl renovován hlavní oltář a na věži kostela byly instalovány hodiny za 700 zlatých. Podařilo se také koupit dva nové zvony, Sv. Floriána a Sv. Martina. Největším problémem se však jevila nedostatečná kapacita kostela. Počet obyvatel obce od doby vzniku kostela výrazně vzrostl, a tak se začaly sbírat prostředky na rozšíření kostela.[6] Obavy z přílišných nákladů na rozšíření kostela vedly k tomu, že se situace nakonec řešila kompromisem. Ke kostelu byla přistavěna velká předsíň a navíc byl ve farnosti ustanoven kooperátor. V roce 1911 došlo k další změně na místě faráře, když P. Fritze nahradil P. Jaroslav Kašpárek. Za něj byla opravena střecha, fasáda, boční oltáře, křtitelnice i křížová cesta. Události 1. světové války znamenaly rekvírování tří zvonů. Po válce proto byly pořízeny dva nové zvony, Panna Maria a Sv. Jan Nepomucký.[7]

Protože ve 30. letech 20. století kostel již kapacitně nedostačoval, bylo v té době plánováno rozšíření kostela.[8] Následující válečné události stavebním aktivitám zabránily. V říjnu 1938 totiž byly Kylešovice zabrány Německem a staly se součástí sudetské župy. Válka přinesla kostelu i ztrátu všech zvonů (s výjimkou umíráčku), které byly rekvírovány v roce 1942. Největší pohroma však čekala kostel v samém závěru války při osvobozování obce.

Po obědě zase nálet a ostřelování kostela; byla trefena věž a spadla s velkým rachotem. Střecha vyhozena do povětří, fara obdržela zásahy střepin… Smutná to byla podívaná na sbořený chrám. Klenba propadlá – uvnitř Boží dopuštění; všechno v chaosu leželo na zemi. Kylešovice přišly o svůj starý, milý, farní kostelík. To byla pro nás nejbolestivější válečná pohroma. Lidé toho také litovali a litují.
— Pamětní kniha farnosti Kylešovice[9]

Po druhé světové válceEditovat

Po osvobození sloužila provizorně k bohoslužebným účelům zdejší Orlovna. Už v červnu 1945 bylo na základě znaleckého posudku rozhodnuto neopravovat vážně poškozený kostel, ale postavit místo něho kostel nový. Poválečné hospodářské poměry ale neumožňovaly brzkou realizaci stavby. Proto bylo rozhodnuto a adaptaci Orlovny pro bohoslužebné účely. Orlovna byla prodloužena z důvodu umístění varhan a byla k ní přistavěna věž, na které byly zavěšeny zvony.[pozn. 1] Na jaře 1946 byl demolován starý kostel a začaly se sbírat peníze na stavbu nového. Únorové události roku 1948 však zabránily realizaci novostavby kostela, a tak dále provizorně sloužila k bohoslužebným účelům Orlovna. V druhé polovině 50. let dále zesiloval tlak komunistického režimu proti katolické církvi. Po zatčení kylešovského faráře P. Antonína Rychlého bylo konání bohoslužeb v Orlovně přerušeno. Později bylo jejich konání znemožněno tím, že se Orlovna nuceně vrátila svému původnímu tělovýchovnému účelu. Kylešovice tak zůstaly bez faráře i bez kostela a pravidelné bohoslužby se zde v dalších letech nekonaly. Teprve P. Jiljí Alois Cidlík OFMConv. v roce 1969 obnovil v Kylešovicích pravidelné bohoslužby v upravené místnosti na faře. Po zbourání fary na konci 70. let, kdy musela ustoupit výstavbě panelového sídliště, sloužila k bohoslužebným účelům tzv. „kaplička“, což byl dům na Bílovecké ul. č. 135, který farnost pro tyto účely zakoupila.[10]

Novostavba kostelaEditovat

Teprve změna politické situace po roce 1989 umožnila obnovit myšlenku výstavby nového kostela. Na žádost místních farníků se organizace přípravy stavby ujal P. Jaroslav Studený.[11] Byla vypsána architektonická soutěž na realizaci kostela. V ní nebylo uděleno 1. místo a na 2. místě se umístil projekt architekta Jiřího Horáka ml.[12] Jeho projekt nebyl zástupcem investora akceptován a byla dána přednost upravenému projektu architekta Jana Kováře. Základní kámen kostela byl položen 10. dubna 1994. Po více než roku byla stavba dokončena a 27. května 1995 slavnostně posvěcena olomouckým arcibiskupem Janem Graubnerem za účasti papežského nuncia Giovanniho Coppy a dalších zástupců státní správy, samosprávy a velkého množství věřících.

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Náklady na adaptaci Orlovny přesáhly 386 000 korun. Adaptace byla dokončena až v roce 1947.[9]

ReferenceEditovat

  1. TESAŘ, Petr. Kostel sv. Jana Nepomuckého. Opava: Římskokatolická farnost Opava-Kylešovice, 2007. 44 s. ISBN 978-80-254-5080-2. S. 16. Dále jen Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích. 
  2. ŠOPÁK, Pavel. Klasicistní architektura Opavy let 1780-1850. Opava: Matice slezská, 2003. 248 s. ISBN 80-903055-5-5. S. 74, 90. 
  3. Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích, s. 17-18.
  4. Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích, s. 20.
  5. Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích, s. 20-22.
  6. Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích, s. 23.
  7. Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích, s. 24.
  8. Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích, s. 26.
  9. a b Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích, s. 27.
  10. Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích, s. 29.
  11. Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích, s. 31.
  12. Kostel sv. Jana Nepomuckého v Kylešovicích, s. 32.

LiteraturaEditovat

  • ROSOVÁ, Romana; STRAKOŠ, Martin, a kol. Průvodce architekturou Opavy : Opava Architecture Guide. Ostrava: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2011. 399 s. ISBN 978-80-85034-62-2. 
  • TESAŘ, Petr. Kostel sv. Jana Nepomuckého. Opava: Římskokatolická farnost Opava-Kylešovice, 2007. 44 s. ISBN 978-80-254-5080-2.