Kostel svatého Štěpána (Vatikán)

kostel Vatikánu

Kostel svatého Štěpána Etiopanů (San Stefano degli Abissini) je malý románský kostel, nejstarší stojící svatyně Vatikánu a zároveň národní kostel Etiopie. Bohoslužby jsou vedeny podle koptské liturgie.

Kostel svatého Štěpána
S. Stefano degli Abissini
S. Stefano degli Abissini
Místo
Stát VatikánVatikán Vatikán
Souřadnice
Architektonický popis
Stavební sloh románská architektura
Výstavba 9. století
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

Kostel byl postaven v 5. století za papeže Lva Velikého (440461), snad na místě pohanského chrámu bohyně Vesty. Již tehdy byl zasvěcen svatému Štěpánu. Poprvé byl přestavěn za Hadriána I. (772795). Základy současné stavby pocházejí z 9. století, kdy ji nechal z původního materiálu znovu vystavět papež Lev IV. (847855). Další přestavba se odehrála v roce 1159, za papeže Alexandra III. (11591181). V témže roce byla v blízkosti kostela zřízena také ubytovna pro poutníky z Etiopie. Sixtus IV. (14711484) nechal chrám v roce 1479 opravit a přenechal jej koptským mnichům. Od té doby je připomíná i název kostelíka (Abbisini - Habešský).

Stavba byla naposledy přestavěna v roce 1706 za Klementa XI. (17001721), podle návrhu římského architekta Antonia Valeri. Tehdy byla ke stavbě přidána sakristie a došlo k rekonstrukci oltáře. Zcela novou podobu získala také fasáda. Při opravě však byla stavba zmenšena. Pozdější opravy proběhly ještě v letech 19271928 podle návrhu Gustava Giovannoni, kdy byly mnohé novější prvky odstraněny. Některé z nich byly umístěny v interiéru.

PopisEditovat

Fasáda je barokní, z počátku 18. století. Štít nad vchodem nese místo erbu lasturu – symbol poutníků, pro které byl kostel zbudován. Zachován zůstal bohatě zdobený románský vchod z 12. století s rostlinným ornamentem, obklopujícím středový vlys beránka a kříže. Mramorové rámy oken pochází z úprav ve 20. letech 20. století, jsou ale napodobeninami podobných rámů v jiných románských stavbách. Na rozdíl od původních předloh jsou zasklené.

Kostel má jedinou loď, boční kaple byly odděleny ve 12. století. Současné obvodové zdi hlavní lodi jsou z 18. století, korintské sloupy, podpírající architráv podél zdí jsou však původní.

Loď je proti původnímu stavu zmenšená, ale apsida je zachována v původní velikosti a podobě. Presbytář s apsidou jsou od lodi odděleny obloukem, podpíraným dvěma velkými mramorovými sloupy. Vnitřek presbytáře byl přestavěn, i když s použitím původních architektonických prvků. Bohaté fresky v apsidě byly při pozdějších úpravách odstraněny a zůstalo jen hrubé, neomítnuté zdivo.

LiteraturaEditovat

  • Collins, P. Michael 2009: Vatikán.
  • Denzler, Georg – Jöckle, Clemens 2007: Vatikán – význam, dějiny, umění.
  • Sopouch, Jaromír – Sopouchová, Hana 1991: Za památkami Říma a Vatikánu.
  • Pecold, Lumír 1992: Vatikán.