Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské (Praha)
Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské, resp. pravoslavný chrám sv. velikomučednice Kateřiny je původně gotický barokizovaný kostel, který býval součástí kláštera augustiniánek. Dnešní podoba kostela pochází z doby po přestavbě roku 1741, z původně gotického chrámu se dochovala jen štíhlá věž v průčelí. Adresa kostela je Viničná 468/2.
| Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské na Novém Městě v Praze | |
 Průčelí kostela svaté Kateřiny | |
| Místo | |
|---|---|
| Stát |
 Česko |
| Kraj | Hlavní město Praha |
| Obec | Nové Město |
| Lokalita | park v areálu FN |
| Souřadnice | 50°4′25,16″ s. š., 14°25′31,21″ v. d. |
| Základní informace | |
| Církev | Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku |
| Diecéze | Eparchie pražská |
| Užívání | pravidelné |
| Architektonický popis | |
| Architekt | Kilián Ignác Dientzenhofer |
| Stavební sloh | původně gotika, pozdně barokní přestavba |
| Odkazy | |
| Adresa |
Viničná 468/2 Praha 2-Nové Město |
| Ulice | Viničná |
| Oficiální web | https://www.svkaterina.info [1] |
| Kód památky | 40092/1-1217 (PkMISSezObr) (součást památky klášter augustiniánek) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
PolohaEditovat
Kostel se nachází v Kateřinské ulici respektive v parku přibližně uprostřed mezi Karlovým náměstím a náměstím I. P. Pavlova v areálu neurologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice, mezi ulicemi Kateřinská, Viničná a Ke Karlovu na pražském Novém Městě.
HistorieEditovat
Kostel byl založen v roce 1355 jako součást kláštera augustiniánek českým králem a římským císařem Karlem IV. Zasvěcení sv. Kateřině mělo být poděkováním této světici za údajnou záchranu Karlova života v bitvě u San Felice. Smutný osud potkal klášter v roce 1420, kdy byl jako mnohé jiné vypálen husity. Klášterní kostel však fungoval i nadále s přestávkou v letech 1737–1741, kdy byl okázale přestavěn ve vrcholném baroku. Nedlouho poté, v roce 1784, byl však celý klášter zrušen Josefem II. a proměněn ve vojenský výchovný ústav, jehož v roce 1822 vystřídal ústav pro choromyslné. V roce 1841 byl kostel znovu vysvěcen a bohoslužby se zde konaly až do roku 1950, kdy byl předán do užívání městskému muzeu. Poté byl kostel pod správou řádu křižovníků. Od ledna 2010 zde byl opět obnoven liturgický provoz. Mše se sloužily každou neděli od 18 h (ve starém římském ritu).
SoučasnostEditovat
Kostel byl magistrátem předán do užívání pravoslavné církvi. První pravoslavná bohoslužba spojená s vysvěcením prestolu zde proběhla 24. prosince 2012.[1]
PopisEditovat
Současná podoba chrámu pochází z barokní přestavby v letech 1737–1741, přičemž z původního gotického kostela zbyla jeho vysoká osmiboká věž. Za architekta stavby byl dlouhou dobu pokládám F. M. Kaňka, podle nejnovějších údajů však jde nepochybně o jedno z vrcholných děl Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Neobvyklé je to, že Dientzenhofer nenavrhl jenom hrubou stavbu, ale i celkovou vnitřní dispozici zařízení. Kostel je klenutým sálovým prostorem s příčnou lodí, na klenbách vyzdoben působivými freskami Václava Vavřince Reinera, znázorňujícími výjevy ze života sv. Kateřiny. Tvůrcem hojných plastik je pražský sochař F. I. Weiss. Interiér kostela je jedinečným pražským prostorem, a to především z důvodu jeho zachovalosti a jednotnosti. Absence doplňků z pozdějších období a účast velmi malého počtu umělců na stavbě zde tvoří jedno z nejčistších vrcholně barokních prostředí.
ZajímavostiEditovat
Osmiboká věž v průčelí, přezdívaná "Pražský minaret", je zvláštností nejen kostela sv. Kateřiny, ale i nedalekých kostela sv. Apolináře nebo kostela Zvěstování Panny Marie na Slupi. Osmiboká byla i pozoruhodná kaple Božího Těla na Karlově náměstí (zbourána 1791), stejně tak i kostel Panny Marie na Karlově, odkazující na osmibokou katedrálu Panny Marie v Cáchách, kterou založil vzor a idol Karla IV. Karel Veliký.
Pět novoměstských kostelů, založených Karlem IV., tvoří pravidelný kříž. Severo-jižní rameno tvoří spojnice kostelů: kostel sv. Kateřiny a kostel Zvěstování Panny Marie Na slupi, západo-východní rameno kostel Panny Marie na Slovanech a kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého, ramena se protínají v kostele sv. Apolináře.[2]
GalerieEditovat
Kostel sv. Kateřiny na anonymní historické fofografii z doby kolem roku 1865
Pohled na klenbu s freskami Václava Vavřince Reinera
Vstupní část kostela
Socha svaté Kateřina na věži kostela
Náhrobníky ve vstupní části kostela
Cedule s nápisem
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ Archivovaná kopie. www.pravoslavnacirkev.cz [online]. [cit. 2013-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-30.
- ↑ Vilém Lorenc: Nové Město Pražské, Praha, SNTL, 1973, str. 73.
LiteraturaEditovat
- EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy. Svazek II. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1884. Dostupné online. - kapitola Chrám sv. Kateřiny, s. 170-182.
- Kolektiv autorů: Dějiny českého výtvarného umění II/2, Academia, Praha, 1989,
- Pavel Preiss: Malířství vrcholného baroka v Čechách, str. 602;
- Oldřich J. Blažíček: Sochařství pozdního baroka, rokoka a klasicismu v Čechách, str. 712 a 713;
- kolektiv autorů: Kilián Ignác Dientzenhofer a umělci jeho okruhu, k 300. výročí narození K. I. Dientzenhofera, katalog výstavy ve Valdštejnské jízdárně, Národní galerie v Praze, 1989, edice katalogy 38.
- Mojmír Horyna, Robert Hugo, Martin Mádl, Pavel Preiss: Kostel sv. Kateřiny na Novém Městě Pražském, Praha, nakladatelství Karolinum, 2008, ISBN 978-80-246-1487-8
Externí odkazyEditovat
- Oficiální web Pravoslavného chrámu sv. Kateřiny Alexandrijské v Praze 2
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské ve Wikimedia Commons - Kostel sv. Kateřiny na serveru Hrady.cz
- Panoramatický pohled na serveru Praha stověžatá
- barevné diapozitivy oltářního obrazu a stropních maleb z roku 1944, Paul Wolff, Farbdiaarchiv, Zentralinstitut für Kunstgeschichte, Mnichov
