Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské (Praha)

kostel v Praze

Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské, resp. pravoslavný chrám sv. velikomučednice Kateřiny je původně gotický barokizovaný kostel, který býval součástí kláštera augustiniánek. Dnešní podoba kostela pochází z doby po přestavbě roku 1741, z původně gotického chrámu se dochovala jen štíhlá věž v průčelí. Adresa kostela je Viničná 468/2.

Kostel svaté Kateřiny Alexandrijské
na Novém Městě v Praze
Průčelí kostela svaté Kateřiny
Průčelí kostela svaté Kateřiny
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Hlavní město Praha
Obec Nové Město
Lokalita Kateřinská zahrada v areálu FN
Souřadnice 50°4′25,16″ s. š., 14°25′31,21″ v. d.
Základní informace
Církev Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku
Diecéze Eparchie pražská
Užívání pravidelné
Architektonický popis
Architekt Kilián Ignác Dientzenhofer
Stavební sloh původně gotika, pozdně barokní přestavba
Další informace
Adresa Viničná 468/2
Praha 2-Nové Město
Ulice Viničná
Oficiální web https://www.svkaterina.com [1]
Kód památky 40092/1-1217 (Pk•MIS•Sez•Obr) (součást památky klášter augustiniánek)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

PolohaEditovat

Kostel se nachází v Kateřinské ulici respektive v parku přibližně uprostřed mezi Karlovým náměstím a náměstím I. P. Pavlova v areálu neurologické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice, mezi ulicemi Kateřinská, Viničná a Ke Karlovu na pražském Novém Městě.

HistorieEditovat

 
Věž kostela přezdívaná "Pražský minaret"
 
Interiér kostela sv. Kateřiny

Kostel byl založen v roce 1355 jako součást kláštera augustiniánek českým králem a římským císařem Karlem IV. Zasvěcení sv. Kateřině mělo být poděkováním této světici za údajnou záchranu Karlova života v bitvě u San Felice. Smutný osud potkal klášter v roce 1420, kdy byl jako mnohé jiné vypálen husity. Klášterní kostel však fungoval i nadále s přestávkou v letech 1737–1741, kdy byl okázale přestavěn ve vrcholném baroku. Nedlouho poté, v roce 1784, byl však celý klášter zrušen Josefem II. a proměněn ve vojenský výchovný ústav, jehož v roce 1822 vystřídal ústav pro choromyslné. V roce 1841 byl kostel znovu vysvěcen a bohoslužby se zde konaly až do roku 1950, kdy byl předán do užívání městskému muzeu. Poté byl kostel pod správou řádu křižovníků. Od ledna 2010 zde byl opět obnoven liturgický provoz. Mše se sloužily každou neděli od 18 h (ve starém římském ritu).

SoučasnostEditovat

Kostel byl magistrátem předán do užívání pravoslavné církvi. První pravoslavná bohoslužba spojená s vysvěcením prestolu zde proběhla 24. prosince 2012.[1]

PopisEditovat

Současná podoba chrámu pochází z barokní přestavby v letech 1737–1741, přičemž z původního gotického kostela zbyla jeho vysoká osmiboká věž. Za architekta stavby byl dlouhou dobu pokládám F. M. Kaňka, podle nejnovějších údajů však jde nepochybně o jedno z vrcholných děl Kiliána Ignáce Dientzenhofera. Neobvyklé je to, že Dientzenhofer nenavrhl jenom hrubou stavbu, ale i celkovou vnitřní dispozici zařízení. Kostel je klenutým sálovým prostorem s příčnou lodí, na klenbách vyzdoben působivými freskami Václava Vavřince Reinera, znázorňujícími výjevy ze života sv. Kateřiny. Tvůrcem hojných plastik je pražský sochař F. I. Weiss. Interiér kostela je jedinečným pražským prostorem, a to především z důvodu jeho zachovalosti a jednotnosti. Absence doplňků z pozdějších období a účast velmi malého počtu umělců na stavbě zde tvoří jedno z nejčistších vrcholně barokních prostředí. Věž kostela měří 51,3 m.[zdroj?]

ZajímavostiEditovat

 
Kříž kostelů

Osmiboká věž v průčelí, přezdívaná "Pražský minaret", je zvláštností nejen kostela sv. Kateřiny, ale i nedalekých kostela sv. Apolináře nebo kostela Zvěstování Panny Marie na Slupi. Osmiboká byla i pozoruhodná kaple Božího Těla na Karlově náměstí (zbourána 1791), stejně tak i kostel Panny Marie na Karlově, odkazující na osmibokou katedrálu Panny Marie v Cáchách, kterou založil vzor a idol Karla IV. Karel Veliký.

Pět novoměstských kostelů, založených Karlem IV., tvoří pravidelný kříž. Severo-jižní rameno tvoří spojnice kostelů: kostel sv. Kateřiny a kostel Zvěstování Panny Marie Na slupi, západo-východní rameno kostel Panny Marie na Slovanech a kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Karla Velikého, ramena se protínají v kostele sv. Apolináře.[2]

GalerieEditovat

  • Kostel sv. Kateřiny na anonymní historické fofografii z doby kolem roku 1865

  • Pohled na klenbu s freskami Václava Vavřince Reinera

  • Vstupní část kostela

  • Socha svaté Kateřina na věži kostela

  • Náhrobníky ve vstupní části kostela

  • Cedule s nápisem

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ↑ Archivovaná kopie. www.pravoslavnacirkev.cz [online]. [cit. 2013-07-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-30. 
  2. ↑ Vilém Lorenc: Nové Město Pražské, Praha, SNTL, 1973, str. 73.

LiteraturaEditovat

  • EKERT, František. Posvátná místa král. hl. města Prahy. Svazek II. Praha: Dědictví sv. Jana Nepomuckého, 1884. Dostupné online. - kapitola Chrám sv. Kateřiny, s. 170-182. 
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého výtvarného umění II/2, Academia, Praha, 1989,
    • Pavel Preiss: Malířství vrcholného baroka v Čechách, str. 602;
    • Oldřich J. Blažíček: Sochařství pozdního baroka, rokoka a klasicismu v Čechách, str. 712 a 713;
  • kolektiv autorů: Kilián Ignác Dientzenhofer a umělci jeho okruhu, k 300. výročí narození K. I. Dientzenhofera, katalog výstavy ve Valdštejnské jízdárně, Národní galerie v Praze, 1989, edice katalogy 38.
  • Mojmír Horyna, Robert Hugo, Martin Mádl, Pavel Preiss: Kostel sv. Kateřiny na Novém Městě Pražském, Praha, nakladatelství Karolinum, 2008, ISBN 978-80-246-1487-8

Externí odkazyEditovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kostel_svaté_Kateřiny_Alexandrijské_(Praha)&oldid=19340348“