Kostel Nejsvětější Trojice (Jestřabí)

zřícenina kostela v Olomouckém kraji

Kostel Nejsvětější Trojice jsou ruiny odsvěceného katolického kostela, který se nachází východně od obce Hlubočky u potoka Hluboček v zaniklé německé horské vesnici Jestřabí (Habicht) ve vojenském újezdu Libavá v Oderských vrších (subprovincie pohoří Nízký Jeseník) v Olomouckém kraji. Kolem kostela se také nachází pozůstatky hřbitova. Kostel je v neutěšeném stavu a hrozí mu zřícení. Vzhledem k tomu, že kostel se nachází ve vojenském prostoru, je bez příslušného povolení, veřejnosti nepřístupný. Avšak obvykle jedenkrát ročně může být okolí kostela přístupné veřejnosti v rámci cyklo-turistické akce Bílý kámen.

Kostel Nejsvětější Trojice v Jestřabí
ruiny kostela
ruiny kostela
Místo
StátČeskoČesko Česko
KrajOlomoucký kraj
Obeczaniklá obec Jestřabí, vojenský újezd Libavá, okres Olomouc
Souřadnice
Map
Základní informace
Církevřímskokatolický
Farnostzaniklá Římskokatolická farnost Jestřabí
Statusfarní kostel
Architektonický popis
Stavební slohbaroko
Specifikace
Stavební materiálkámen, zdivo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Další informace editovat

Fara v Jestřabí je zmíněna k roku 1363, tehdy se zmiňuje farář Hanko. Nějaký čas také patřila protestantům. Katolickým farářem byla znovu obsazena až v roce 1633, kdy již patřila olomoucké kapitule. Do roku 1720 náleželo Jestřabí do budišovského děkanátu, poté do velkobystřického děkanátu, do budišovského děkanátu bylo včleněno znovu v roce 1941 a do velkobystřického děkanátu se farnost navrátila v roce 1946.

Kostel Nejsvětější Trojice byl postaven v roce 1584 nebo 1589 (po znovuosídlení husity zničené vesnice), byl zasvěcen Nejsvětější Trojici a sloužil jako farní kostel. V roce 1806 byl opraven a v roce 1834 měl dokonce tři oltáře. Do působnosti fary v Jestřabí patřily i dnes již také zaniklé vesnice Nepřívaz (Epperwagan), Varhošť (Haslicht) s přilehlými osadami a do roku 1912 také Hlubočky a Hrubá Voda a do 18. století dokonce i Velká Střelná a Čermná.[1][2][3][4]

Zápis z tehdejší obecné kroniky z roku 1935 tvrdí, že 23. října 1757 spáchal sebevraždu oběšením místní farářJohann Felbier. Farníci z Jestřabí a Varhoště následně faru vykradli, faraře zbavili oblečení a jeho tělo odvezli na koni na hranici katastru s obcí Daskabát, kde mrtvolu zohavili a zakopali. Věc však vyšla najevo a byla řešena soudně v Olomouci. Vinící byli souzeni a jejich jednání bylo spojeno ze strachem z vampyrismu.[2]

Kostelní věž byla vysoká 28 metrů a nesla tři zvony a měla troje hodiny.[4]

Podrobnější vybavení kostela udává odkaz.[4]

Po druhé světové válce bylo v roce 1946 německé obyvatelstvo vysídleno z Československa a následně vznikl dnešní vojenský újezd Libavá. Opuštěný kostel Nejsvětější Trojice se stal součástí dnešního vojenského újezdu Libavá. V roce 1947 se krátce uvažovalo, že kostel bude sloužit vojenské duchovní správě, ale v roce 1950 byl církvi odňat a od té doby chátral. V současnosti je již zříceninou a staticky narušenou stavbou (bez střechy, krovů, stropů).[2][1][4]

Z vybavení kostela se zachoval jeden kostelní zvon odlitý pravděpodobně v roce 1589 nebo 1584, který je umístěn v Moravském Berouně ve farním kostele Nanebevzetí Panny Marie, kam byl převezen pravděpodobně až v srpnu 1947. Tento zvon je památkově chráněný. Další části vybavení kostela byly předány do několika dalších kostelů.[2][1][4]

U kostela se také nachází hřbitov kruhového půdorysu, který je v dezolátním stavu. Původně sloužil vesnicím Jestřabí, Varhošť, Nepřívaz a přilehlým osadám. Na jednom povaleném náhrobku jsou dokonce vyryté ruské nápisy pocházející z doby přítomnosti sovětské armády ve vojenském újezdu Libavá.[4]

Kostel i hřbitov byly obehnány kamennou zdí, jejíž pozůstatky jsou stále patrné. Na místě je také umístěna malá informační tabule udávající základní informace o kostelu a hřbitovu.

Galerie editovat

Reference editovat

  1. a b c CIZEK, Hrady cz s r o Jiri. Kostel Nejsvětější Trojice, Město Libavá. www.hrady.cz [online]. [cit. 2021-09-11]. Dostupné online. 
  2. a b c d MACHALLA, Jindřich. Kronika Libavska. 6. vyd. [s.l.]: Ing. Hana Martínková, duben 2018. 544 s. ISBN 978-80-270-3568-7. 
  3. CAHOVÁ, Veronika. Zaniklé obce Olomouckého kraje. Olomouc, 2006 [cit. 2018-03-23]. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Přírodovědecká fakulta, Katedra geografie. Vedoucí práce Aleš Létal. s. 53–54. Dostupné online.
  4. a b c d e f Kostely. www.znicenekostely.cz [online]. [cit. 2021-09-11]. Dostupné online.