Otevřít hlavní menu

Kostel Nanebevzetí Panny Marie (Mariánské Lázně)

kostel v Mariánských Lázních

Kostel Nanebevzetí Panny Marie je římskokatolický děkanský kostel stojící uprostřed Goethova náměstí v Mariánských Lázních. Kostel byl postaven v novobyzantském slohu podle projektu architekta Johanna Gottfrieda Gutensohna. Staviteli byli Anton Thurner a Josef Kranner. Hlavním iniciátorem stavby nového kostela v Mariánských Lázních byl tepelský opat Marian Heinl.[1] Základní kámen byl položen v roce 1844 a kostel byl slavnostně vysvěcen v roce 1848.[2] Je chráněn jako kulturní památka České republiky.[3]

Kostel Nanebevzetí Panny Marie
P1050507 kostel nanebevz p marie.JPG
Místo
Stát ČeskoČesko Česko
Kraj Plzeňský
Okres Cheb
Obec Mariánské Lázně
Souřadnice
Základní informace
Církev římskokatolická
Provincie česká
Diecéze plzeňská
Vikariát Chebský
Farnost Mariánské Lázně
Datum posvěcení 19. listopadu 1848
Světitel Marian Heinl
Architektonický popis
Architekt Johann Gottfried Gutensohn
Stavební sloh novobyzantský
Výstavba 18441848
Specifikace
Stavební materiál zděný
Odkazy
Ulice Goethovo náměstí
Kód památky 36117/4-53 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Obsah

HistorieEditovat

Kostel v novobyzantském slohu byl postaven na místě zděné kaple Narození Panny Marie z roku 1820. Kaple byla ještě dvakrát stavebně rozšiřována (1835 a 1843), ale z kapacitních důvodů přestala vyhovovat a v roce 1848 byla stržena.

O výstavbu nového chrámu se zasloužil především tepelský opat Marian Heinl, který zřídil v Mariánských Lázních samostatnou farnost. Přál si vybudovat kostel, který by se stal důstojnou dominantou města. Proto bylo pro stavbu vybráno vyvýšené, ze všech stran dobře viditelné místo. Do Mariánských Lázní přijížděli hosté z Východu i Západu a proto bylo opatovým přáním vyjádřit v architektuře chrámu myšlenku spojení západní a východní křesťanské kultury. Tomu nejlépe odpovídala představa mnichovského architekta Johanna Gottfrieda Gutensohna, který navrhl chrám podle vzoru byzantských osmibokých staveb. Stavba započala v roce 1844 a dokončena byla v roce 1848. Nad hlavním vchodem do kostela byl umístěn znak zakladatele kláštera Teplá, blahoslaveného Hroznaty, tři jelení parohy v zlatém poli. Uvnitř jsou písmena M. J. H. A. T. vyjadřující, že kostel nechal postavit Marian Josef Heinl, tepelský opat (Abt Teplensis).

První zasvěcení (benedikce) kostela opatem Marianem Heinlem se konalo dne 19. listopadu 1848. Oficiální zasvěcení (konsekrace) pražským arcibiskupem Bedřichem Schwarzenbergem proběhlo dne 8. září 1850.

Popis stavbyEditovat

Exteriér

Do kostela se přichází po 33 schodech, které představují dovršený věk Ježíše Krista. Tři přerušení schodiště pak upomínají na tři klopýtnutí Krista při nesení kříže na Golgotu.

Půdorys kostela má tvar osmiúhelníku. Na východní straně se nachází půlkruhová apsida krytá nízkou plechovou střechou nad níž přechází hlavní římsa v nízký trojúhelný štít. Mělký rizalit na západní straně je zakončen dvěma věžemi se zvonicemi a hodinami. Uprostřed, nad vchodem je umístěno velké rozetové okno s malbou Panny Marie s Ježíškem na skle od Josefa Kranera. Za oknem na galerii je umístěn kůr s varhanami. Trojice vysokých půlkruhových oken člení spolu s římsami fasádu v každém z osmi polí (kromě průčelí). Exteriér (i interiér) kostela je členěn osmi „vtaženými“ pilíři, na nichž jsou zvenku umístěny sochy andělů, které vytvořil Josef Max a v roce 1847 nainstaloval jeho žák Josef Paris.

Nad třemi vchody do kostela se nacházejí tři tympanony vyzdobené sochami Josefa Maxe. V tympanonu nad hlavním portálem jsou umístěny sochy sedící Panny Marie s žezlem v ruce a dvou andělů po stranách. V tympanonu severního portálu je modlící se Panna Marie, evangelista Lukáš a král David. Nad portálem jsou umístěny sochy světců premonstrátského řádu, zakladatele řádu sv. Norberta a učence sv. Augustina. V třetím tympanonu nad jižním portálem (trvale uzavřen) je Panna Maria se sv. Josefem v pozadí a se třemi králi, kteří se přišli poklonit Ježíškovi. Nad tympanonem stojí ještě sošky sv. Petra a sv. Pavla.

Kostel je ukončen osmibokým tamburem s pěticí půlkruhově zaklenutých oken v každé části. Tambur je zakryt nízkou stanovou střechou z eternitu.

Interiér

Prvním hlubokým dojmem na příchozí působí mohutná modrá klenba s množstvím hvězd (původně zlatých), připomínající noční oblohu. Dlažba kostela je geometricky uspořádaná, vzor ve tvaru čtyř velkých písmen M znamenajících: Marie, Mater Messiae Mundi (Marie, matka Spasitele světa) vychází na čtyři světové strany a vrací se do středu, který tvoří světový čtverec s kruhem, znak „věčného Boha“. V přízemí interiéru jsou mezi sloupy umístěny kaple, oddělené od vlastního prostoru trojdílnou arkádou. V patře se spojují arkády s galerií. V interiéru kostela se nachází mnoho uměleckých památek:

  • hlavní oltář Panny Marie je dřevěný, zdobený štíhlými pilíři a lomenicí. Oltářní obraz od vídeňského malíře Carla von Hampela zobrazuje Pannu Marii stoupající k nebeským výšinám za dohledu dvou andělů, umístěných na horním okraji oltáře – sochařského díla Josefa Maxe. Po straně oltáře stojící sochy sv. Petra a sv. Jana a soška Dobrého pastýře nad kazatelnou jsou rovněž dílem Josefa Maxe.
  • křtitelnice zdobená symboly čtyř evangelistů (Josef Max)
  • postranní oltáře zasvěcené sv. Norbertu a sv. Janu Nepomuckému se sochami sv. Antonína a sv. Františka Serafinského
  • oltář Panny Marie Čenstochovské, tzv. „Černé Madony“ je darem polského lékaře Sigismunda von Dobieszewski, který působil koncem 19. století v Mariánských Lázních jako lázeňský lékař a redaktor lékařského časopisu Klinika. Obraz na oltáři Panny Marie Czenstochovské je kopií Černé Madony z paulinského kláštera v Jasné Hoře v polském městě Čenstochová, zhotovenou v roce 1891. Oltář zároveň připomíná, že v té době se do zdejších lázní přijíždělo léčit mnoho Poláků
  • oltář sv. Norberta s obrazem tří mužů od malíře Gustava Kratzmanna z Chrastavy. Uprostřed stojící sv. Norbert, zakladatel premonstrátského řádu má po pravici klečícího bl. Hroznatu a po levici zakladatele zdejšího kostela opata Mariana Josefa Heinla
  • oltářík sv. Josefa, s oltářním obrazem z roku 1888 od malíře Jana Kastnera (vlevo od oltáře sv. Norberta). Poblíž, u jižního vchodu je umístěna socha sv. Terezie z Lisieux, patronky misií
  • dřevořezba v prostoru hlavního vchodu do kostela „Trůnící Matka Boží s děťátkem“ z Mayerova královského uměleckého ústavu v Mnichově (Mayerschen königliche Hof- und Kunstanstalt in München), dar Henrika Howarda, vévody z Norfolku za navrácení zdraví jeho manželce ve zdejších lázních
  • sochy dvou andělů s miskami na svěcenou vodu (Josef Max)
  • oltář Svatého Kříže s obrazem německého malíře Heinricha Mückeho
  • oltářík sv. Tadeáše
  • kazatelna je dílem architekta Hermanna Bergmanna a štukatérů Giovanni Pellegriniho z Prahy a Badera z Mnichova. Zdobí ji sochy Mojžíše a Elijáše, starozákonních proroků a sochy apoštolů sv.Petra a Pavla. Na střeše kazatelny jsou zobrazeny symboly Víry, Naděje a Lásky. Na spodní části stříšky je stříbrná holubice, znak Ducha svatého. Nahoře na kazatelně je již zmíněná Maxova soška Dobrého pastýře. Na zadní straně kazatelny jsou na tabuli uvedena jména tvůrců chrámu
  • obrazy Křížové cesty z roku 1887 táhnoucí se po celém obvodu kostela jsou dílem malíře Josefa Mathausera
  • varhany z roku 1848, umístěné nad vchodem do kostela pocházejí z dílny Jana Ferdinanda Gutha z Čisté u Rakovníka, mají 3 manuály, 45 rejstříků a 2800 píšťal
  • novější socha bl. Hroznaty, českého šlechtice a zakladatele premonstrátského kláštera Teplá (kolem roku 1975) u jižního portálu

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Seznam opatů kláštera Teplá
  2. Římskokatolický děkanský kostel - Nanebevzetí Panny Marie [online]. Mariánské Lázně: Hamelika [cit. 2016-06-04]. Dostupné online. 
  3. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-06-05]. Identifikátor záznamu 147954 : kostel Nanebevzetí P. Marie. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

LiteraturaEditovat

  • GNIRS, Anton. Topographie der historischen und kunstgeschichtlichen Denkmale in den Bezirken Tepl und Marienbad. 1. vyd. Augsburg: Benno Filser Verlag, 1932. Kapitola Tepl. Dekanalkirche zu s. Ägidius.. (německy) 
  • ŠVANDRLÍK, Richard. 150 let kostela Nanebevzetí Panny Marie v Mariánských Lázních. Hamelika. Září 1997, čís. 8. 
  • POCHE, Emanuel, kolektiv vědeckých a odborných pracovníků Ústavu teorie a dějin umění ČSAV v Praze. Umělecké památky Čech. 1. vyd. Praha: Academia, 1982. 636 s. Kapitola Mariánské Lázně. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat