Kopretina irkutská
Kopretina irkutská (Leucanthemum ircutianum) je v české přírodě nejrozšířenější ze všech tří druhů rodu kopretina. Jsou to druhy vzhledově si velmi podobné a vytvářejí tzv. "skupinu druhů z okruhu kopretiny bílé (Leucanthemum vulgare agg.)". Společně tvoří polyploidní komplex, diploidním druhem je teplomilná a ve Střední Evropě ne příliš častá kopretina bílá. Tetraploidní je kopretina irkutská, která je nejhojnější a hexaploidní pak kopretina panonská, která je z nich nejvzácnější. Původně byly tyto tři druhy souhrnně uváděny jako kopretina bílá (Chrysanthemum vulgare).[1][2]
 Kopretina irkutská | |
|---|---|
 Kopretina irkutská (Leucanthemum ircutianum) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hvězdnicotvaré (Asterales) |
| Čeleď | hvězdnicovité (Asteraceae) |
| Rod | kopretina (Leucanthemum) |
| Binomické jméno | |
| Leucanthemum ircutianum DC., 1838 | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Rozšíření editovat
Areál kopretiny irkutské je velmi rozlehlý, na severu začíná na Islandu a přes Britské ostrovy se dále rozkládá přes celou Evropu až na Sibiř, do Střední Asie a dále až na východoasijský Dálný východ. Druhotně se dostala do Severní a Jižní Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland.
V české přírodě je poměrně hojná, roste na loukách, pastvinách, v lesních lemech i na lidmi pozměněných stanovištích, v příkopech, okolo silnic nebo na skládkách. Dává přednost středně vlhkým, popř. mírně vysychajícím stanovištím, obvykle se vyskytuje na slunném místě, postačí ji běžná půda s malým množstvím živin. Na loukách snáší i dvojí sečení, více ji vadí sešlapávání při pastvě.[1][2][3]
Popis editovat
Kopretina irkutská je vytrvalá, 30 až 80 cm vysoká bylina s jednoduchou, nebo vzácně v horní části větvenou lodyhou s odstálými chlupy. Vyrůstá z krátce plazivého oddenku se silnými adventivními kořeny. Lodyha je porostlá střídavými listy, přízemní s dlouhými řapíky jsou růžicovitě shloučené a jejich čepele jsou obkopinaté a po obvodě rovnoměrně zoubkované. Výše postavené listy jsou přisedlé, víceméně obdélníkovité, po obvodě mělce pilovité až zubaté, dlouhé 4 až 6 a široké 1 až 1,5 cm.
Na konci lodyhy vyrůstají jednotlivě nebo v řídkém chocholíku úbory velké od 3 do 5 cm. V úboru je v terči 120 až 200 žlutých, trubkovitých kvítků, které jsou oboupohlavné. Po obvodě terče bývá 10 až 30 kvítků samičích s 1,5 až 2,5 cm dlouhými, bílými ligulami. Široce miskovitý, 3 až 4řadý zákrov má střechovitě uspořádané kopinaté listeny vroubené úzkým blanitým, bezbarvým až hnědočerným lemem. Rostliny začínají kvést v květnu a končí v září, květy obsahují jen málo nektaru, opylovány jsou hmyzem.
Plody jsou protáhlé nažky velké 1,5 až 2,5 mm, které jsou bez chmýru a pouze nažky z jazykovitých kvítků mají nepravidelný blanitý lem. V půdě si podržují klíčivost nejméně šest let. V létě u kopretin převažuje vegetativní rozmnožování pomoci oddenků.[1][2][4][5]
Význam editovat
Na mezofilních loukách kopretina irkutská často vytváří rozsáhlé porosty a její výskyt má mnohdy až plevelný charakter. V Severní Americe jsou evropské druhy kopretin označené jako invazní rostliny, rychle se tam šíří a působí ekonomické škody. Rostliny obsahují četné flavonové glykosidy a anthokyanový glykosid chrysanthemin které způsobují, že skot se kopretinám přímo vyhýbá, koním a ovcím nevadí a kozy je naopak přímo vyhledávají. Mají nízkou výživnou hodnotu a proto jsou v čerstvé i sušené píci přímo nežádoucí. Jejích kořeny jsou schopné dlouhodobě žít v symbióze s endofytními houbami, které po odstranění kopretin setrvávají v půdě a poškozují následně pěstované rostliny z čeledi lilkovitých, jež jsou vůči houbovým chorobám málo odolné.
Kopretiny irkutské se někdy pěstují jako okrasné rostliny. Mimo nich bývají v zahradách vysazovány také velkokvěté nebo plnokvěté kopretiny vzniklé křížením s dalšími druhy původem z jihozápadní Evropy. V lidovém léčitelství slouží pro výrobu sirupů proti dávivému kašli a astma. Svými nápadnými úbory se spolupodílejí na idealizovaném charakteristickém vzhledu českého venkova.[1][5][6]
Galerie editovat
-
Kopretina na jaře -
Rozkvetlý záhon -
Zákrov -
Úbor
Odkazy editovat
Reference editovat
- ↑ a b c d GRULICH, Vít. BOTANY.cz: Kopretina irkutská [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 26.09.2013 [cit. 2017-05-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 978-80-7451-441-8. Kapitola Kopretina irkutská, s. 320–321.
- ↑ HASSLER, M. Catalogue of Life: Leucanthemum ircutianum [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2017-05-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-05-31. (anglicky)
- ↑ JELÍNKOVÁ, Eva. Kopretina irkutská [online]. Eva Jelínková [cit. 2017-05-19]. Dostupné online.
- ↑ a b KUŤKOVÁ, Tatiana. Kopretina irkutská [online]. Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity, Lednice, rev. 2000 [cit. 2017-05-19]. Dostupné online.
- ↑ HONSOVÁ, Dagmar; HEJCMAN, Michal; KLAUDISOVÁ, Michaela. Jsou kopretiny v trávních porostech žádoucí?. Úroda [online]. AV ČR, Praha, 2006 [cit. 19.05.2017]. Čís. 8. Dostupné online. ISSN 0139-6013. (čs)[nedostupný zdroj]
Externí odkazy editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu kopretina irkutská na Wikimedia Commons 
Taxon Leucanthemum ircutianum ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření kopretiny irkutské v ČR
