Konrád II. Olešnický

Konrád II.
	kníže olešnický
Doba vlády	1366–1403
Narození	1338–1340
Úmrtí	10. dubna 1403; Trzebnica
Pohřben	Trzebnica klášterní kostel; 1403
Předchůdce	Konrád I. Olešnický
Nástupce	Konrád III. Starý
Manželka	Anežka Těšínská
Potomci	Konrád III. Starý (1354/1359–1412) ; Barbora Olešnická
Rod	Slezští Piastovci
Dynastie	Piastovci
Otec	Konrád I. Olešnický
Matka	Eufemie Bytomská (1350/1352–1411)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Konrád II. Olešnický^{[pozn. 1]} (polsky Konrad II oleśnicki) (mezi 25. březnem 1338 a 1340 – 10. dubna 1403) byl kníže olešnický v letech 1366–1403 pocházející z dynastie slezských Piastovců.

Život

Náhrobní deska Konráda II. Olešnického v kryptě baziliky sv. Bartoloměje a Hedviky v Třebnici

Byl jediným synem knížete Konráda I. Olešnického a jeho druhé manželky Eufemie Bytomské, která byla dcerou Vladislava Kozelského († 1351/1352). Před 23. únorem 1354 se oženil s Anežkou, dcerou těšínského vévody Kazimíra I., s níž měl jednoho syna Konráda III. Starého.

Po smrti otce v roce 1366 převzal vládu nad Olešnickým a Kozelským knížectvím a v severní části Bytomského knížectví.

21. září 1380 díky zprostředkování českého (původem pražského) opata řeholních kanovníků v Piasku, jménem Jan Pražský^[1] přivedl z Emauzského kláštera do Oleśnice slovanské benediktiny, kteří tam pěstovali slovanskou liturgii a psali hlaholicí. Benediktinští mniši získali pozemek pro stavbu kostela a klášterů u Sycowské brány a také nadaci v Przeczowě. Klášter přežil až do poloviny 15. století a byl v Polsku druhým hlaholským centrem vedle kostela sv. Kříže, který o deset let později založili král Vladislav Jagellonský s královnou Hedvikou v Krakově-Klepařích.

Zemřel 10. června 1403. Je pochován v kryptě baziliky sv. Bartoloměja a Hedviky v Třebnici.

Manželství a potomci

Před 23. únorem 1354 se oženil s Anežkou Těšínskou, dcerou těšínského knížete Kazimíra I. V manželství se narodily dvě děti:

Konrád III. Starý (1354/1359–1412)
Barbora

Odkazy

Reference

↑ Stanisław Rybandt. 0 pobycie benedektynów słowiańskich w Oleśnicy. InːSobótka. Śląski Kwartalnik Historyczny. roč. 4 (XXV.), 1970, s. 665–677, 1970. vydalo Wrocławskie Towarzystwo Miłośników Historii. Wrocław.

Poznámky

↑ Ve zdrojích měl Konrád II. přídomek "der Groe Hirre: - J. Mycielski, Grobowe pomniki Piastów na Śląsku Pruskim, odb. z Rocznika PTPN, t. 25, Poznań 1898, s. 18, kdy historik tvrdil, že byl spojen s jeho tělesnou výškou ("der grosse Herr” – "vysoký pán"). Podle J. Franzkowski, Geschichte der freien Standesherrschaft der Stadt und des Landrätlichen Kreises Gross Wartenberg, Syców 1912, s. 29, byl jeho přídomek spojen s barvou vlasů ("der graue Herr” nebo "der Grauhaarige” – "prošedivělý pán” nebo "šedovlasý”) - K. Jasiński, Rodowód Piastów śląskich, wyd. II, cz. I, Kraków 2007, s. 434, přípis. 4.

Literatura

Jasiński Kazimierz, Rodowód Piastów śląskich, II. vydání (opravené). Wydawnictwo Avalon, Kraków 2007, ISBN 978-83-60448-28-1, s. 433–434.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Konrád II. Olešnický na Wikimedia Commons

[2] Stanisław Rybandt. 0 pobycie benedektynów słowiańskich w Oleśnicy. InːSobótka. Śląski Kwartalnik Historyczny. roč. 4 (XXV.), 1970, s. 665–677, 1970. vydalo Wrocławskie Towarzystwo Miłośników Historii. Wrocław.

[1] Ve zdrojích měl Konrád II. přídomek "der Groe Hirre: - J. Mycielski, Grobowe pomniki Piastów na Śląsku Pruskim, odb. z Rocznika PTPN, t. 25, Poznań 1898, s. 18, kdy historik tvrdil, že byl spojen s jeho tělesnou výškou ("der grosse Herr” – "vysoký pán"). Podle J. Franzkowski, Geschichte der freien Standesherrschaft der Stadt und des Landrätlichen Kreises Gross Wartenberg, Syców 1912, s. 29, byl jeho přídomek spojen s barvou vlasů ("der graue Herr” nebo "der Grauhaarige” – "prošedivělý pán” nebo "šedovlasý”) - K. Jasiński, Rodowód Piastów śląskich, wyd. II, cz. I, Kraków 2007, s. 434, přípis. 4.

[pozn. 1]

[1]