Konceptuální umění

Umělecké hnutí

Konceptuální umění je spíše nežli forma umění forma nazírání na umění – idea umění a umění samotné jsou jedno a totéž. Jinými slovy – slovní definice uměleckého díla, jeho fotografická a materiální reprezentace, výsledek jsou pro konceptuálního umělce rovnocenné a tudíž stejně hodnotné. Konceptuální umění je tedy při zachování ideje či jiné formy reprezentace opakovatelné.

Příklad konceptuálního umění
Martin Creed: Work No 850, atlet běžící v Tate Britain gallery
Možná hledáte: Konceptualizace.

Historie editovat

S pojmem konceptuálního umění přišel Američan Joseph Kosuth (* 1945) ve svém díle Jedna a tři židle (1965). Příznivci konceptuálního umění netvoří žádné přesně vymezené uskupení, jde spíše o intelektuální orientaci, ve které se od 70. let užívají velmi rozdílné výrazové prostředky.

Mezi známé konceptuální umělce patří: Angličané Terry Atkinson (* 1930), Michael Baldwin (* 1945) a Harold Handl (* 1940); Američan Sol LeWitt (1928–2007) a Francouzi Bernar Venet (* 1946) a Benjamin Vauthier (* 1935).

Fotografie editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Konceptuální fotografie.

Fotografie dostala v konceptuálním umění některých autorů klíčovou roli. Řada autorů ji začala používat pro přesnější vyjádření svého konceptu. Za průkopníky se považují manželé Becherovi nebo Edward Ruscha. Jiní další výtvarníci kombinovali fotografii s textem.[1]

Mezi další konceptuální umělce dvacátého prvního století se řadí například americká fotografka Annie Leibovitz nebo německý umělec Hans-Peter Feldmann. Z českých fotografů se konceptuální fotografii věnuje například Jan Vávra, Jan Ságl nebo Miloš Šejn.

Světoví konceptuální umělci editovat

Čeští konceptuální umělci editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Archivovaná kopie. www.doxprague.org [online]. [cit. 2020-06-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-28. 

Literatura editovat

  • A. Chatelet a kol.: Světové dějiny umění. Ottovo nakladatelství, Praha 2004, str. 559.
  • E. H. Gombrich: Příběh umění. Odeon, Praha 1992.

Externí odkazy editovat