Kominterna

politická organizace
(přesměrováno z Komunistická internacionála)

Kominterna (Komunistická internacionála, rusky Коммунисти́ческий интернациона́л), zvaná též Třetí internacionála, byla mezinárodní komunistická organizace, založená v Moskvě roku 1919. Roku 1928 měla přes 580 tisíc členů mimo Sovětský svaz.[1] Byla rozpuštěna roku 1943 s cílem čelit hitlerovské propagandě, která tvrdila, že se Moskva hodlá vměšovat do vnitřních věcí jiných zemí a bolševizovat je. Po válce ji v roli nástroje k řízení světového komunistického hnutí nahradila Kominforma.

Kominterna
Comintern Logo.svg
Předchůdce Druhá internacionála
Nástupce Kominforma
Zakladatel Vladimir Iljič Lenin
Vznik 2. března 1919
Zánik 15. května 1943
Sídlo Moskva, Rusko
Lídr Grigorij Jevsejevič Zinovjev (1919–1926), Nikolaj Bucharin (1926–1929) a Georgi Dimitrov (1929–1943)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vliv na KSČEditovat

 
Průkazka člena Kominterny, Klementa Gottwalda z roku 1935

V roce 1929 na V. sjezdu KSČ provedli karlínští kluci v čele s Klementem Gottwaldem vnitrostranický puč, když se zbavili původního vedení strany a vyloučili nepohodlné členy, a KSČ stalinizovali:[2] Podřídili ji kominterně. A Vítězným únorem pak podle jejích pokynů nakonec uvrhli do područí KSSS dokonce celou republiku.

Alternativní hodnocení vlivu Kominterny z hlediska boje proti fašismu a nacismuEditovat

Bývalí sociální demokraté, kteří v roce 1920 prošli generální stávkou (prosincová generální stávka) byli jako zastánci levice spolu s komunisty (marxistickou levicí) podchyceni ve státních spisech i soupisech tehdejší policie a četnictva 1. republiky. Mnozí z nich byli souzeni (procesy Kladensko, Hodonínsko, Rosicko-Oslavansko) a jen malá část z nich byla shledána vinnými skutky, které na ně buržoasní policie a politický komisariát krajů zosnoval (fond NA, SOKA, oblastních archivů). Záznamy o těchto kauzách však byly předlohou pro vypracování seznamů levicových aktivistů. ruských legionářů, levicově a sociálně smýšlejících osob, které se mnohdy v prvních časech po záboru hitlerovským Německem hlásili k obraně vlasti, stávali se členy Obrany národa - Národní obrany, odboje i navazovali spolupráci s tehdejší exilovou vládou v Londýně a Moskvě. Soupisy policejní, státní služby, soudů i vedených kauz 1. republiky (Masarykovy i Benešovy) nebyly státními orgány i přes jasné východiska politické a vojenské situace skartovány, ale v kompletnosti předány německým orgánům, Gestapu a branné moci, a využity k první vlně zatýkání osob, u kterých bylo následně prováděno další opatření (domovní prohlídky, deportace, výslechy, mučení, umístění bez soudů do koncentračních táborů i věznic nacistického Německa).

Zčásti se podařilo některým politickým pracovníkům KSČ opustit republiku (s pomocí převaděčských skupin i cestami vlastními), přes Polsko, Slovensko, do SSSR, kde ustanovili Ústřední výbor. Tento koordinoval práci levicového odboje na území Čech, Moravy, Slezska i Slovenska.

Odboj levicový byl potírán v prostoru Protektorátu velmi silně, a byly zřízeny u úřadoven Gestapa speciální odbory pro boj s komunistickým odbojem a komunisty, mnohdy za přispění katolických sil, agrárníků či zastánců buržoasie. Několikrát byl silně zasažen zatýkáním i ilegální výbor KSČ, a množství osob ztrativších život je v porovnání s odbojem pravicovým značně vyšší. I přesto se hlásili další občané, mnohdy i nečlenové strany. Zástupci levicového odboje nedoporučovali atentát na Heydricha, neboť se obávali masivních represí, které také byly poté Němci bezohledně provedeny.

Po osvobození byla nálada mezi obyvatelstvem plně ve prospěch řešení přechodu státního zřízení ve prospěch socialistického, a také i tak se projevil tento názor v prvních poválečných volbách, které dopadly zvláště katastrofálně pro strany, které zavinily Mnichovskou zradu. Následné lavírování zástupců těchto stran, které chtěly udržet orientaci na buržoasní západní svět, bylo právním způsobem využito k obměně členů vlády a po vystoupení lidových mas v únoru 1948 byly tyto strany poraženy. Následně proběhlé soudy, které měly velkou mediální publicitu i zahraničními novináři, prokázaly úmysl i neplnění trestních paragrafů zákonů, které byly přijaty ještě za existence první republiky.

ReferenceEditovat

  1. William Henry Chamberlin: Marxists.org THE GENERAL STAFF OF THE WORLD REVOLUTION, marxists.org; Soviet Russia: A Living Record and a History. Navštíveno 2019-02-24.
  2. Nenávidí kapitalismus, litují smrti Kim Čong-ila. Co víte o českých komunistech? na zpravy.ihned.cz (květen 2012)

Externí odkazyEditovat