Kolovadlo (tělocvičné nářadí)
Kolovadlo je tělocvičné nářadí sestávající z otočně upevněných lan ukončených provazovými žebřiky, určené pro skupinu cvičenců. Bylo běžné zejména v 19. a první polovině 20. století.
Zatímco v odborných publikacích 19. století bývá kolovadlo v jednotném čísle, ve Slovníku spisovné češtiny[1] a někdy i v krásné literatuře je uváděno v pomnožném tvaru kolovadla.[2][3]
Slovníky uvádějí překlady do cizích jazyků (německy Rundlauf[4], anglicky giant stride, rusky гигантские шаги, slovensky kolovadlá), může se však jednat o širší význam, např. blízký českému kolotoč.
Historie
editovatO cvičení na kolovadle psal již Miroslav Tyrš v publikaci vydané roku 1873. Bylo tedy v Čechách dobře známé již před tímto datem.[5] V některých tělocvičnách se kolovadlo zachovalo,[6] v jiných zůstalo na stropě pouze otočné zařízení pro zavěšení lan.[7]
Konstrukční provedení
editovat
Bylo-li kolovadlo umístěno v tělocvičně, byla u stropu upevněna otočná deska, na kterou bylo zavěšeno 8 lan, případně 4. Lana končila nad úrovní podlahy, ve spodní části byla rozdvojena a dřevěnými příčkami upravena do podoby provazového žebříku.[8]
Při umístění ve venkovních prostorách bylo kolovadlo uchyceno na svislém sloupu upevněném v zemi. Na vrcholu sloupu byl upevněn kovový otočný kříž, do jehož ramen se lana zavěšovala.[8]
Cvičení na kolovadlech
editovatČasopis Sokol z roku 1914 uvedl přes 60 způsobů, jakými bylo možno na kolovadle skupinově cvičit. Každý cvičenec nebo cvičenka využíval(a) jeden nebo dva žebříky, cvičení mohlo probíhat na každém lanu či dvojici lan samostatně nebo ve dvojicích.[9]
Galerie
editovat-
Cvičení na kolovadle (příklad 1) -
Cvičení na kolovadle (příklad 2) -
Cvičení na kolovadle (příklad 3) -
Kolovadlo na břehu řeky Ruzy ve stejnojmenném městě, Rusko, asi 1910
Odkazy
editovatReference
editovat- ↑ VÁCHA, Jaroslav; HAVRÁNEK, Bohuslav. Slovník spisovného jazyka českého 1.. [s.l.]: Academia, 1971. Dostupné online. Kapitola Kolovadla, s. 914. Dostupné online po registraci.
- ↑ BASS, Eduard. Cirkus Humberto. Praha: František Borový, 1941. Dostupné online. Kapitola VII., s. 646.
- ↑ KOŽÍK, František. Zákon věrných strážců. Praha: SNDK, 1961. Dostupné online. Kapitola Pohled z okna, s. 102. Dostupné online po registraci.
- ↑ VIDIMSKÝ, František. Česko-německý slovník. [s.l.]: SPN, 1988. Dostupné online. Kapitola Kolovadla.
- ↑ TYRŠ, Miroslav. Základové tělocviku. Praha: I. L. Kober, 1873. Dostupné online. Kapitola Kolovadlo, s. 92–93.
- ↑ Malá Skála - kolovadlo [online]. YouTube, 2018 [cit. 2023-03-16]. Dostupné online.
- ↑ ŽITNÁ, Jarmila. Zapomenuté nářadí - Kolovadla. S. 5–8. Sokolské souzvuky [online]. TJ Sokol Liberec 1, 06-07/2017. S. 5–8. Dostupné online.
- ↑ a b VESELÝ, Zdeněk. Rukověť tělocviku pro školy a spolky. Praha: I. L. Kober, 1872. Dostupné online. Kapitola Kolovadlo, s. 138–141.
- ↑ KOŽÍŠEK, F. Kolovadlo. Sokol. Čís. 1–6/1914, s. od s. 19. Dostupné online po registraci. Dostupné online. ISSN 0489-6718.
Literatura
editovat- ŽÍTNÁ, Jarmila. Zapomenuté nářadí - Kolovadla. S. 5–8. Sokolské dozvuky [online]. TJ Sokol Liberec 1, 06-07/2017. S. 5–8. Dostupné online.