Kohortativ (z latinského cohortatio = pobídka, napomenutí) je slovesný způsob, který v první osobě množného i jednotného čísla vyjadřuje zdůraznění nebo úsilí.[1]

Důležitá je první osoba. Vybízecí způsob ke druhým osobám je imperativ, zatímco vybízecí způsob k osobám třetím se nazývá jussiv. Vyjádření kohortativu se v různých jazycích liší, např. v němčině lze použít tvar slovesa lassen + infinitiv významového slovesa („Lasst uns gehen“, ve významu „Pojďme“).

Moderní čeština a kohortativ editovat

V češtině odpovídají kohortativu výzvy např. dejme se do toho, pějme píseň dokola.
S první osobou singuláru si moderní čeština poradit neumí ani náhražkou, leda expresívním konjunktivním opisem v záporu: že bych se na celý kohortativ nevykašlal.

Kralická čeština a kohortativ editovat

V Kralické bibli je možno najít konstrukce jako např.: Hle, teď jest toto město blízko, do něhož bych utekl, a toť jest malé; prosím, nechť tam ujdu; však pak neveliké jest, a živa bude duše má (Genesis 19:20).
Starozákonní citace indikuje, že s kohortativem se lze setkat v hebrejštině.

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kohortativ na německé Wikipedii.

  1. Jacob Weingreen, Učebnice biblické hebrejštiny, Karolinum, Praha 2003